Což ostatně bylo také jeho účelem, i když ne účelem jediným. Udělat dojem na celý svět a upozornit ho, že v podobě hitlerovského Německa se v Evropě zrodila síla, se kterou bude nutné počítat přinejmenším pár příštích let.
Důležitou součástí všech těchto stranických sjezdů bylo posílení ducha sounáležitosti se stranou a uvědomění si, že její členové mají být opravdu na co hrdí. Proto byly součástí sjezdu četné přehlídky všech organizací a různých složek nacistického státu – wehrmachtu, SA, SS, Říšské pracovní služby (vedené myšlenkou, že všichni mladí Němci obojího pohlaví jsou povinni sloužit svému lidu), Hitlerjugend (určené pro chlapce) i Svazu německých dívek, organizace podobné Hitlerjugend určené pro dívky ve věku 14 až 18 let. (Mimochodem u 900 jeho členek, které se vrátily ze sjezdu v Norimberku v roce 1936, bylo následně zjištěno těhotenství.)
Na X. sjezdu NSDAP Hitler zaútočil proti Československu, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání puče v českém pohraničí. Vůdce tehdy prohlásil:
„Když se v průběhu stěhování národů začaly z příčin nám nevysvětlitelných stěhovat německé kmeny z dnešního českomoravského prostoru, vsunul se do tohoto prostoru mezi ně a mezi Němce, kteří ještě zbyli, cizí slovanský národ. Jeho životní prostor je od té doby ve formě podkovy obklíčen německým národem. Hospodářsky je trvale nemyslitelné samostatná existence těchto zemí kromě souvislosti s německým národem a jeho hospodářstvím. Kromě toho však žijí v tomto českomoravském prostoru téměř čtyři miliony Němců.
Národní zničující politika, zahájená pod tlakem české většiny, zčásti však také hospodářské podmínky a vrůstající nouze vedly k vystěhovávání německého elementu, takže počet Němců, kteří tam zbyli, klesl na 3,7 milionu. Český národ je nám svým způsobem cizí. Avšak v tisíciletém společenství byla jeho kultura formována a vytvořena podstatně pod německým vlivem. Jeho hospodářství je výsledkem příslušnosti k velkému hospodářství německému. Hlavní město této země bylo po čas německým císařským městem, je v něm nejstarší německá univerzita. Český národ sám vytvořil svůj poměr k národu německému ve staletích, tu těsněji, tu volněji: a každé těsnější přimknutí vedlo k rozkvětu německého a českého národa, každé rozdělení ku katastrofě.
Německo má v podstatě jenom jeden zájem – to je vysvobodit téměř čtyři miliony Němců v této zemi z jejich nesnesitelné situace a umožnit jim návrat do jejich vlasti a tím i tisícileté říše… Ještě v březnu tohoto roku jsem věřil, že by se mohlo podařit vyřešit menšinovou otázku v tomto státě cestou pomalého vývoje a dříve nebo později zabezpečit smluvní spoluprací onu společnou platformu, která nejen politicky, nýbrž především také hospodářsky mohla by být prospěšná pro zájmy nás všech. Teprve když pan Beneš, bezvýhradně se nalézající v rukou svých mezinárodně demokratických financiérů, vyhnal tento problém v problém vojenský a rozpoutal vlnu útisku němectví, současně však známou mobilizací (částečná mobilizace čs. armády v květnu 1938) se pokoušel přivodit německému státu mezinárodní porážku, bylo mi jasné, že na této cestě se řešení nemůže podařit.“
Potom už následovaly další události, které vedly k zániku Československé republiky:
- Členové Sudetoněmecké strany se pokusili o puč, který však nevyšel. V Mnichově potom došlo k jednání, kterého se zúčastnili Hitler, Chamberlain, Daladier a Mussolini, ale bez naší účasti. Na základě mnichovské smlouvy potom wehrmacht obsadil Sudety, prezident Beneš abdikoval a odletěl do Velké Británie.
- Vznikla tzv. druhá republika, se kterou Hitler také nebyl spokojen. 14. března 1939 se odtrhlo Slovensko a vznikl Slovenský štát a další den, 15. března wehrmacht obsadil zbytek republiky a vznikl protektorát Čechy a Morava.
- Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler podepsal na Pražském hradě 16. března 1939 výnos o protektorátu Čech a Moravy „naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů, obývajících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu všech“, jako „základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí“.
Tento pro nás tak osudný X. sněm NDSAP byl ovšem také posledním takovýmto setkáním NSDAP. Vzhledem k následujícím válečným událostem byl plánovaný sněm v roce 1939 zrušen a poté už se žádný další nekonal. „Páni světa“ začali mít úplně jiné starosti…
