Syn sýraře, Kryštof Kolumbus, se narodil roku 1451 v Janově na severu Itálie. Od mládí se živil jako námořník, žoldnéř a kreslíř map. V průběhu života se snažil své služby námořního kapitána neúspěšně nabízet na mnoha evropských dvorech. Přelom 15. a 16. století byl obdobím převratných hospodářských změn, vědeckých objevů, zvratů v umění i ve společnosti. Nejedna evropská velmoc toužila po bájném zlatu a bohatství vzdálených zemí za mořem. Začal závod o kolonie.
Více než čtyřicetiletý Janovan se po nejedné životní peripetii dostal do služeb španělského krále Ferdinanda Argonského a jeho manželky Isabely Kastilské. Jednání mezi Kolumbem a královským dvorem nejprve ztroskotalo na Kolumbových požadavcích na odměnu, podle dvora přemrštěných. Žádal totiž, aby byl jmenován admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, povýšen do šlechtického stavu a aby mu královský dvůr zajistil vysokou odměnu a privilegium na další objevné plavby. Díky Kolumbovým přátelům ale královský dvůr nabídku 17. dubna 1492 přijal. 3. srpna tak vyplul na první ze svých celkem čtyř zámořských výprav do Ameriky.
Po vice než 60 dnech plavby přirazily Kolumbovy lodě na Bahamách. Následně 28. října dorazili Španělé na Kubu a 6. listopadu přistál Kolumbus na ostrově který pojmenoval Hispaniola dnešní Haiti. V noci z 24. na 25. prosince na břehu dalšího karibského ostrova ztroskotala Santa Maria. Na své první, ani na žádné ze svých pozdějších, výprav Kolumbus nenarazil na slibované zásoby zlata. Rentabilitu nákladných výprav se snažil kompenzovat obchodem s otroky. Spíš než bohatství ovšem z Nového světa přivezl syphilis a ještě některé další neduhy. Posádka Kolumbových lodí s sebou do Evropy vzala také americké plodiny, které posléze trvale zakořenily v evropské gastronomii.
Pozdější cesty Španělů a Portugalců do střední a jižní Ameriky byly (co do výnosů) jistě velkolepější než Kolumbovy plavby. Zároveň však znamenaly krvavou likvidaci rozvinutých domorodých civilizací Aztéků a Inků.
Navzdory všem snahám a počáteční euforii byly Kolumbovy výpravy prodělečné. Dokud nad Kryštofem držela ochranou ruku jeho patronka Izabela Kastilská, byl on sám i jeho potomci zahrnuti relativním luxusem. Po smrti španělské královny se jeho životní standart povážlivě snížil. Přesto všechno si však podržel tituly místokrále a guvernéra Západní Indie a především dlouholetou aureolu objevitele Ameriky. To vše navzdory faktu, že zemřel v přesvědčení, že doplul do Indie.
Odborná i lajcká veřejnost byla o Kolumbově prvenství přesvědčena až do převratného roku 1960. Toho roku byly na severu Newfoundlandu na místě zvaném L’Anse aux Meadows norskými archeology pod vedením Helge Ingstada odkryty stopy osídlení s prokazatelně vikingskou industrií. Tento, zatím jediný, nález vikinského osídlení na území Ameriky, byl první skutečný důkaz, že Vikingové na svých cestách amerického kontinentu skutečně dosáhli. Tato skutečnost je až v neuvěřitelně romantické koherenci s starými skandinávskými bájemi. Ty zmiňují vzdálenou zem Vinland, s níž bývá L’Anse aux Meadows spojováno.
Slovo Viking bylo původně označení nikoli pro skupinu lidí, nýbrž pro loupeživou výpravu. Severní germánské kmeny, které takové “výlety” podnikaly, byly v historii nazýváni na různých místech různě, ale všude, kam dorazili, představovali pro místní obyvatelstvo strašlivou hrozbu. Během svých výprav se dostali mimo jiné do Paříže, jižní Francie, přes La Manche do Británie, po řekách hluboko do Ruska a dále na Balkán, do Itálie, Španělska a vyplenili i Konstantinopol. Na Vinland měl, dle vikingských ság, doplout syn Erika Rudého, Leif Ericson. Stalo se tak patrně někdy kolem roku 1000.
Lief zde nejspíše prozkoumal i další ostrovy a dle ság je pojmenoval např. Heluland, „Země plochých kamenů“, kterou bychom dnes mohli ztotožnit s dnešním Baffinovým ostrovem. Dojel také na Markland neboli “Zemi hlubokých lesů”, která odpovídá dnešnímu Labradorskému poloostrovu. Vikingové se v Americe však trvale neusadili, a na jejich kolonizační pokusy se proto na téměř tisíc let zapomnělo.
LEVÁK, Lukáš. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba – jejich význam pro průzkum Nového světa [online]. 2007 [cit. 2018-10-14]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/49488. Vedoucí práce Aleš Skřivan.
JANÁČEK, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. [Vyd. 1.]. Praha: Panorama, 1992.
