Holandsko je jaksi mimo tento konflikt. Jeden z prvních kapitalistických států světa zažívá rozkvět. Holandská východní Indie (dnešní Indonésie) je velmi významnou a bohatou kolonií, která zásobuje tu pidizemičku, která ji z druhého konce světa ovládá, vším potřebným. Čtveřice patnáctiletých chlapců, v hodnosti plavčíků, se na lodi Nový Hoorn, vydává na dobrodružnou cestu, která potrvá několik let.
Kromě mnoha jiných dobrodružství, se setkávají i s děsivou, neznámou nemocí, která kosí námořníky. Krvácení z úst, dásní, totální vyčerpání, hubnutí, horečky. Pytle pro námořníky pomalu nestačí a žraloci krouží okolo lodi. Nakonec se podaří zakotvit u jednoho z ostrovů a nemoc mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Místo nasoleného masa a sucharů, maso čerstvé a hlavně ovoce. Spousty ovoce.
Tou nemocí byly kurděje, avitaminóza vitamínu C, kyseliny askorbové, která byla poprvé objevena až v roce 1928, a uměle syntetizována o deset let později. Naprostá většina tvorů na této planetě si umí tento vitamín vyrobit sama, Zkrátka si jej sestaví ze složek vlastní potravy. Člověk, jako pán tvorstva, to neumí. Jeho genetická výbava mu to neumožňuje. Není sám, nedokáže to ještě morče a některé jiné druhy primátů. Vitamín C musí dostávat v potravě, jinak umírá.
Ve starověku námořníci tuto nemoc neznali. Z prostého důvodu. Jejich plavba se omezovala jen na krátké úseky a první plavci se dokonce báli plout od pobřeží. Museli na břehy zkrátka vidět, kopírovali je. Nechat pevninu zmizet pod obzorem, to si troufl málokdo. Plavby trvaly maximálně dny nebo týdny, nikdy ne celé měsíce. Kurděje se objevily až s přeplutím Atlantiku, kdy se strava na lodích nedoplňovala za čerstvou mnoho týdnů. Takže počínaje šestnáctým stoletím. Trvalo téměř tři století, přesněji do roku 1747, než se přišlo na to, že stačí naložit do skladiště hromadu citrónů a námořníci dostávali každodenní příděl, který museli zkonzumovat. Zdravá posádka, hlavně pro válečné lodě byla nezbytná.
Dnes už kurděje prakticky nehrozí. Možná v těch nejchudších částech světa, nebo v místech, kde je naprostý nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Naše prababičky o vitamínu C nic nevěděly. Věděli však, že když budou děti jíst v zimních měsících naklíčený hrách, neboli pučálku, budou zdravé. Dělali jen to, co znali námořníci o sto let dříve. I oni sebou vozili hrách a některé obiloviny. Ty nechávali na plachtách rozprostřených na palubě naklíčit a potom pojídali. Panikařit však nemusíte. Denní dávka je asi sto miligramů a není problém se k němu dostat.
