Šílenec nebo druhý Mengele? Ani jedno ani druhé. Takový byl názor mnoha lékařských kapacit k anestézii pacientů, před šestnáctým říjnem 1846. Barbarský etický kodex, že? Ne všichni byli takoví. Dokonce jich zřejmě byla menšina, ale jejich hlas byl slyšet. Bohužel. Už od starověku se lékaři snažili odstranit nebo aspoň zmírnit bolesti pacientů.
Alkohol, opium, odvary z mandragory. Nic jiného medicína ani alchymie nenabízela. Celá tisíciletí. Opít nemocného, odvést do jiného světa halucinacemi z drog. Nic nepomáhalo, bolest byla silnější. To všechno však bylo poskytnuto nemocnému na pohodlném lůžku, v jeho domácnosti. Tam měl šanci.
Lékaři po bitvě, třeba u Slavkova nebo Borodina. Hromady odřezaných končetin, krvavá zástěra, ruce, i pilka v ruce. Na řev a nářek už nikdo nedbal. Večer po takovém dnu končil opět alkoholem, ale u zdravotnického personálu. Museli být cyničtí, jinak by zešíleli hrůzou. Tam žádná úleva neexistovala, pro nikoho.
Amputace končetin, to ještě bylo něco, nač si lékaři troufli. Ale otevřít hrudník nebo břicho, při plném vědomí? To se dosud nikdo neodvážil. Až do poloviny října 1846. V Massachusetts General Hospital v Bostonu, byl v éterové anestézii odoperován nádor. Vůbec poprvé v dějinách. Chirurg J. C. Warren a William Morton, stomatolog a objevitel účinků této chemické látky na nervový systém člověka. Možná, že to byla jeho specializace stomatologa, která ho přivedla na tuto cestu. Bolest byla jistě průvodním jevem při jeho práci.
Morton si dal svůj objev patentovat, nikoliv aby objev utajil, nýbrž aby byla záruka, že bude použit hlavně odborníky. Můžeme být právem hrdi, že Praha Mortonův pokus zopakovala velice záhy. Již o necelé čtyři měsíce později, sedmého února 1847. Operace proběhla ve špitálu Milosrdných bratří Na Františku, a tím kdo ji provedl, byl Celestýn Opitz. Magistr chirurgie. Operace dopadla úspěšně a nemocnice získala ohromný věhlas. Vida, jak to zaostalé a zpátečnické Rakousko tehdy drželo krok se světem.
Celestýn Opitz se narodil roku 1810, v Heřmánkovicích, na Náchodsku, a na jeho domě je nyní pamětní deska. Plným právem. I ta rakouská vyznamenání od císaře pána, která ještě za svého života obdržel, nosil plným právem. Řád Milosrdných bratří, ke kterým tento lékař patřil, uděluje od roku 2010 cenu Celestýna Opitze, za příkladnou péči o nemocné. Vy už strach mít nemusíte. Probudíte se na pooperační pokoji. I díky lékaři, který držel krok se světem.
