Byl vojevůdcem i milovníkem poněkud specifického umění
Ferdinand II., zvaný Tyrolský, (1529 v Linci – 1595 v Innsbrucku) byl rakouský arcivévoda, místodržitel v českých zemích (1547-67), tyrolský hrabě z rodu Habsburků, syn císaře a krále Ferdinanda I. a Anny Jagelonské, vnuk Vladislava Jagellonského
Druhorozený syn Ferdinanda I. byl v dětství vychováván spolu se svým starším bratrem Maxmiliánem. V letech 1533–1543 pobýval s většinou své rodiny v Innsbrucku, a to z důvodu ohrožení Vídně Osmanskou říší. Poté se rodina přesunula do Prahy, kde Ferdinand dostal vlastní dvůr. První politické a vojenské zkušenosti získal na vojenských taženích svého strýce, císaře Karla V., nejprve ve válce proti Francii (1543) a poté v bitvě šmalkaldské války u Mühlberka (1547).
V Čechách zanechal Ferdinand Tyrolský nesmazatelnou stopu, nejvíc se zapsal stavbou letohrádku Hvězda
Téhož roku se podílel na potlačení stavovského povstání v Čechách a poté mu otec svěřil místodržitelství v českých zemích. Králův syn se projevil jako schopný a oddaný správce úřadu, který se mu stal odrazovým můstkem k jeho politické kariéře. V Praze budoval nákladně svoji rezidenci, zakládal dvorní stavby, okrasné zahrady a obory. Podle jeho vlastního návrhu byl vystavěn letohrádek Hvězda, pro který shromažďoval umělecké a historické sbírky, které později přenesl do Tyrolska. S jeho pobytem v Praze je spojen rozkvět renesanční kultury a humanismu v českých zemích.
Nekatolíci to v té době neměli lehké
Dosti nekompromisně a krutě vystupoval proti nekatolíkům. Po mučení nechal na hradě Křivoklátě na 13 let (1548-61) uvěznit českobratrského biskupa Jana Augustu, pak jej ještě čtyři roky věznil v Praze.
V roce 1556 vytáhl jako vrchní velitel do Uher bojovat proti Turkům. Koncem roku však již byl zpět v Praze.
Po otcově smrti v roce 1564 Ferdinandovi připadla vláda v Tyrolsku a na území Předního Rakouka. Na přání nové hlavy habsburské monarchie, bratra Maxmiliána II., ještě dva roky vykonával v Čechách svůj místodržitelský úřad a ještě jednou společně s bratrem podnikl tažení do Uher (1566).
Nová epocha jeho života – Innsbruck a Ambras
Jeho novým sídelním městem se stal tyrolský Innsbruck. Pro svoji ženu Filipínu upravoval nedaleko ležící zámek Ambras, kde soustředil i své bohaté umělecké sbírky. Hosty Ambrasu uchvacovala zahrada s umělými bludišti, otočný stůl poháněný vodou nebo umělá jeskyně. „Obzvláště pěkné jsou besídky a jídelničky obklopené ve volné přírodě zelení, především pak rotunda, v jejímž středu stojí kulatý stůl z javorového dřeva. Pod ním nalézají se kola, jejichž pomocí se dá otáčet stůl i s hosty docela pomaloučku a hned zase tak rychle, že se lidem točí hlava,“ referovali o Ambrasu návštěvníci. Mezi zdejší časté hosty patřili také čeští šlechticové, zejména Vilém z Rožmberka nebo Jiří Popel z Lobkovic.
Jeho tyrolskou politiku charakterizovaly dobré vztahy s okolními zeměmi, ale zároveň i tvrdý postup proti nekatolíkům. Maximálně se snažil o uplatňování zásad protireformace, nedávno přijatých na tridentském koncilu. Nekompromisně postupoval zejména proti novokřtěncům, z nichž mnohé nechal popravit. Podpořil založení jezuitské koleje a gymnázia a kapucínského kláštera v Innsbrucku.
Chtěl být králem, ale neuspěl
Kromě správy vlastních zemí se zajímal i o zahraniční politiku. V letech 1575 a 1578 neúspěšně kandidoval při volbě polského krále. Měl být opět jmenován vrchním velitelem tažení proti Turkům v zimě 1593/4. Ačkoliv měl o to značný zájem, po delším zvažování nakonec odmítl. A zanedlouho zemřel
Habsburkové byli velkými sběrateli
V soukromém životě byl Ferdinand Tyrolský známý svým zájmem o umění a sběratelskou činností. V době renesance bylo běžné, že evropští panovníci a příslušníci vysoké šlechty vytvářeli umělecké sbírky. Sběratelské vášni se věnovali i oba Ferdinandovi bratři, Maxmilián a Karel. Ferdinandova sbírka však dosáhla největší proslulosti a společně se sbírkami jeho synovce, císaře Rudolfa II., představovala vrchol habsburského sběratelství. Ferdinandova sbírka se od čistě esteticky zaměřené sbírky Rudolfa II. lišila především svojí systematičností.
Ferdinand projevoval intenzivní zájem o dějiny. To se projevovalo i ve vybavení jeho rezidencí. Rád se rovněž zúčastňoval turnajů a obdivoval zbraně. Již během svého pobytu v Praze se věnoval sbírání zbrojí, čímž položil základ jedné z nejvýznamnějších sbírek zbraní na světě. Po roce 1564, kdy zdědil vládu v Tyrolsku, nechal postupně sbírky převézt na zámek Ambras, který nechal přestavět.
Zuřivý katolík měl ve sbírce i obraz Jana Zižky
Zároveň se věnoval sbírání portrétů a kuriozit, mezi nimiž je možné najít i nelichotivý obraz Jana Žižky. Sbírku portrétů dával systematicky dohromady tak, že pověřoval umělce a nákupčí, aby na evropských dvorech pořizovali kopie obrazů. Sbírka obsahovala asi tisíc malých obrázků, které většinou nebyly nikdy vystaveny, ale uchovávány v truhlách.
Po Ferdinandově smrti zdědil zámek i sbírky jeho syn Karel, který je v roce 1606 prodal císaři Rudolfu II. Ten je ponechal na zámku Ambras, kde zůstaly do 18. století nedotčeny. Tehdy byly habsburské sbírky centralizovány a z velké části odvezeny do Vídně. Část sbírek se během posledních desetiletí vrátila na Ambras.
Politickou kariéru si znemožnil nerovným sňatkem
Ferdinand Tyrolský byl dvakrát ženatý. Poprvé se v r. 1557 během svého působení v Čechách tajně oženil s měšťanskou dcerou Filipínou Welserovou (1527 – 1580). Šlo o nerovný sňatek, který byl uzavřen na zámku Březnice, kde Filipína bydlela u své tety Kateřiny z Lokšan. Protože byl sňatek tajen před veřejností i císařskou rodinou a Filipína byla považována za neprovdanou ženu, byly děti vzešlé z tohoto manželství „adoptovány“ jako nalezenci.
Císař Ferdinand I. se o sňatku dozvěděl v roce 1559. Nerovný sňatek vylučoval Ferdinandovy potomky z případného nástupnictví. Kromě toho byl i jednou z příčin Ferdinandova prvního neúspěchu při kandidatuře na polský královský trůn. I poté, co se císař dozvěděl o sňatku svého syna, muselo být toto manželství i nadále před veřejností tajeno až do roku 1576, kdy jeho právoplatnost uznala papežská kurie. Roku 1580 však Filipína zemřela.
Z tohoto manželství se narodily čtyři děti, dospělosti se dožili dva chlapci: Ondřej čili Andreas (1558–1600), biskup a kardinál v Bixenu a Kostnici, a Karel (1560–1618), markrabě burgavský.
Pak se arcicévoda oženil se svojí neteří
Dva roky po smrti Filipíny Welserové se arcivévoda Ferdinand oženil se svou neteří Annou Kateřinou (1566 – 1621) z mantovského rodu Gonzaga (její matkou byla Ferdinandova sestra Eleonora). Sňatek se konal „per procura“ (bez manžela) v Mantově. Z tohoto manželství se narodily tři dcery: Anna Eleonora (1583–1584), jeptiška Marie (1584–1649) a Anna (1585–1618), manželka (zároveň sestřenice) římskoněmeckého císaře, českého a uherského král Matyáše Habsburského (1557 – 1619).
