Ernst Werner von Siemens se narodil 13. prosince 1816 v pruském městečku Lenthe blízko Hannoveru. Byl čtvrtý z celkem šestnácti dětí Christiana Ferdinanda Siemense, který se živil pronajímáním statků. Jeho prvními učiteli byli otec a babička. Později navštěvoval rok měšťanskou školu v Schönbergu, tři roky ho učil soukromý učitel a tři roky studoval na gymnáziu Katharineum v Lübecku. Studium skončil předčasně, protože se v rodině na jeho studium nedostávalo peněz. I přesto se chtěl vzdělávat dále na univerzitě, zajímaly ho hlavně přírodní vědy. Z finanční nouze mladý Werner Siemens nastoupil v devatenácti letech do armády, kde sloužil celých 14 let. Díky tomu mohl na Dělostřelecké a technické akademii v Berlíně tři roky studovat fyziku, chemii, matematiku a balistiku.
Jak sám vzpomínal, začátek jeho kariéry byl skutečně vojenský, neboť Prusko bylo přece jenom především státem vojenským a úřednickým. Jako důstojník dělostřelectva však měl přístup do nejvyšší společnosti. Od podzimu 1840 se v posádce mohl zabývat galvanickým postříbřováním a pozlacováním a závěrečné pokusy dělal v pevnostním vězení v Magdeburku. „Byla to má největší radost v životě, když se nově postříbřená čajová lžička v několika minutách změnila ve zlatou lžičku a leskla se jako by byla celá ze zlata,“ vyprávěl později. Nebyl však žádný snílek, stál pevně nohama na zemi. Byl přesvědčen, že ne služba v armádě, ale teprve konkrétní výsledky jeho technické práce mu umožní další výzkum a přinesou i potřebné finanční prostředky.
V Německu tehdy nebyla pro vynálezce, příznivá atmosféra, proto se jeho bratr Wilhelm vypravil do Anglie, kde místní továrník odkoupil Wernerův postup pozlacování za 1500 liber sterlingů. První úspěch, který byl na tehdejší poměry velkolepý, sváděl Siemense k různým dalším finančním investicím. Půjčil si peníze i od příbuzenstva, které z jeho podnikání čekalo velký zisk. Přišel však den, kdy začínající vynálezce neměl ani na nejnutnější denní výdaje.
Rychle vystřízlivěl a začal se věnovat další tehdejší novince, telegrafii. Při konstruování nového telegrafu se spojil s mechanikem Johannem Halskem. Spolupráce těchto dvou mužů vedlo v roce 1847 k založení světové firmy „Siemens & Halke“. Potřebný kapitál 6000 tolarů Siemensovi půjčil strýc, který si vymínil 6 % podílu na zisku. Jak ukázala budoucnost, bylo to pro obě strany velmi výhodné. Na konci roku nová továrna zaměstnávala 10 dělníků, za dva roky jich bylo už 32 a brzy poté 49. Dva roky po svém založení byl už firma „Siemens & Halke“ schopna dodávat čtyři telegrafické přístroje týdně.
Po neshodách s pruskými úřady, které se podnikateli vměšovaly nejen do finanční oblasti, ale i do technické stránky věci, Siemens s pruskou správou přerušil veškeré obchodní styky. Jeho podniku sice začala hrozit krize, to začátkem roku 1852 zaměstnával již několik set dělníků. Siemens se proto začal ohlížet po odbytištích v cizině a nalezl ho v Rusku, kde zavedl telegrafické spojení.
Vyplácely se mu i jeho různé pokusy. Objevil například, že je možné izolovat podzemní a podmořské vedení tzv. gutaperčou, druhem gumy, který se podobá kaučuku. A znovu uvádí svou myšlenku do praxe. Od britské vlády získal zakázku na položení podmořského kabelu ze Sardinie do Alžíru a dodávku příslušných telegrafních přístrojů. Dále jeho firma pokládá kabely i mezi ostrovy Maltou a Korfu a další vede Rudým mořem až do Indie. Své práci rozumí dokonale. V Adenu se mu třeba podařilo vypočítat místo, kde byl kabel poškozený, což se pak jeho vyzdvižením na udaném místě potvrdilo. Expanduje do zahraničí, staví závody v Berlíně, Vídni, Londýně a Petrohradě, v nichž je roku 1900 zaměstnáno na 4 000 úředníků a 15 000 dělníků. A vynálezectví a podnikání se věnují i Siemensovi bratři Hans (1818 – 1867), Carl Wilhelm (1823 – 1883), Friedrich (1826 – 1904) a Carl Heinrich (1829 – 1906).
A přišla i mezinárodní uznání a ocenění. V roce 1860 byl Werneru Siemensovi propůjčen čestný doktorát berlínské univerzity, na Světové výstavě 1867 v Paříži, kde Siemens prezentoval svůj generátor pracující na dynamoelektrickém principu, byl vyznamenán Řádem čestné legie. Nejvyšším oceněním však bylo to, že za svůj přínos vědě a společnosti byl Werner Siemens 5. května 1888 císařem Fridrichem III. povýšen do šlechtického stavu. Šlechtický přídomek „von“ si užíval přes čtyři roky, až do své smrti 6. prosince 1892. Siemensovo jméno připomíná nejen současný nadnárodní koncern Siemens, ale i po něm pojmenovaná jednotka vodivosti.
