Gröning tvrdil, že jeho myšlenky nejsou žádným novým učením nebo náboženstvím, ale jsou to spíše starodávné znalosti a vědomosti, které byly ztraceny, a říká, že lidé zapomněli „nejdůležitější věc“, a to, že existuje větší moc nebo síla, kterou mají lidé k dispozici. Středobodem jeho učení byla důležitost lásky, jak k Bohu, tak k ostatním lidem. Řekl: „Lidská bytost je stvoření lásky. To, co bylo vytvořeno v lásce, může žít pouze v lásce. Láska je Bůh!“
Gröning považoval za přirozený stav všech živých věcí zdraví a tvrdil, že člověk se může udržovat zdravý a uzdravovat se absorpcí božské životní síly, kterou nazýval „Heilstrom“, tedy něco jako „léčivá vlna“ nebo „hojivý proud“. Ovšem musí se do ní dostat a získat její energii.
Aby se tak stalo, vypracoval za tím účelem Gröning metodu naladění se na tuto vlnu. Naladit se („einstellen sich“) člověk může tak, že se usadí ve vzpřímené poloze se zkříženýma rukama a nohama a s dlaněmi směřujícími nahoru. Gröning uvádí, že je velmi důležité, aby záda byla rovná a pokud možno se o nic neopírala. Potom je třeba v duchu si přát, abychom vstoupili „Heilstromu“, a mít víru v to, že je možné se uzdravit. Pak se zaměříme na tělo a vnímáme pocity. Pokud se tímto způsobem chceme starat o své zdraví, je přípustné, a dokonce někdy až sobecky nutné soustředit se v danou chvíli jen na sebe.
Gröning byl přesvědčen o tom, že když se člověk naladí na léčivý proud, může k uzdravení dojít spontánně nebo i pomalu, v závislosti na proměnných faktorech, jako je množství životní síly protékající tělem a zrychlení jejího toku během napojení se. Někdy se příznaky nemoci mohou i zhoršit nebo bolest zesílí, než dojde k uzdravení. Gröning pro tento úkaz požíval slovo „regelungen“ (regulace, nastavení) a byl toho názoru, že tento úkaz je někdy nezbytnou součástí procesu uzdravování.
Během uzdravování touto metodou je důležité nemyslet na negativní věci, zejména na nemoc samotnou, když člověk doufá, že se uzdraví. Musí si udržet pozitivní postoj a věřit, že uzdravení je možné. Doslova Gröning řekl: „Myšlenky jsou energie, které se splní! Pokud se pevně ve své mysli rozhodnete znovu získat své zdraví a víru a věříte, že je to možné, s Boží pomocí jste si vybudovali ten správný mentální postoj k tomu, aby léčení mohlo začít.“ Ve svém učení zdůraznil, že negativní myšlení a zaobírání se problémy narušuje proces hojení.
Podle Gröninga lidé potřebují „důvěřovat a věřit, že Božská síla pomáhá a léčí“ a dokonce řekl, že akt víry v božské uzdravení nebo i jen v uzdravení jako takové, je podstatnou součástí procesu uzdravení.
Gröningův sám věřil, že je „vybranou osobou“, neboť má úkol a schopnosti pomáhat lidem prostřednictvím Boha. Mluvil o sobě jako také o „zprostředkovateli“ a „transformátoru“, pokud jde o jeho schopnost pomáhat lidem spojit se s léčivým proudem. Za uzdravení nikdy nic nepřijal a řekl, že on je jen nástroj a služebník Boží a že to byl Bůh, kdo nemocného uzdravil, ne on sám.
Konkrétní náboženské vyznání lidí, kteří za ním přicházeli, nepovažoval až za tak důležité. Spíše kladl důraz na to, aby lidé měli určitý druh duchovní nebo náboženské orientace, kterému věřil a říkal „spojení s Bohem“. O Bohu mluvil jako o otci všech lidí, který posílá pomoc a uzdravení skrze „léčivý proud“, bez ohledu na jejich vyznání či národnost. Povzbuzoval také lidi, aby ve své víře nebo vyznání byli vytrvalí. „Nezáleží na tom, jak člověk najde Boha, hlavní věcí je, že ho najde!“
Bruno Gröning stejně jako mnozí jiní mystici a léčitelé neměl lékařské vzdělání, pracoval jako tesař a vykonával i jiná zaměstnání. Vždy však ctil život jako takový. Když v průběhu druhé světové války dostal povolávací rozkaz a byl odveden, prohlásil, že nezabije žádnou jinou lidskou bytost, i když mu za to hrozil válečný soud a poprava. Později se v ruském zajetí dohadoval s dozorci o zlepšení životních podmínek v táboře a kupodivu přežil i to.
Do povědomí široké veřejnosti poprvé vešel, když v roce 1949 v Helfordu zázračně uzdravil dvanáctiletého chlapce Dietera Hulsmana postiženého svalovou dystrofií a řekl, že Dieterovi pomohlo, že byl věřící. Zprávy o této události se rychle šířily a brzy se před rezidencí uzdraveného chlapce začaly shromažďovat velké davy lidí, až 5000 osob, které se rovněž dožadovaly uzdravení. Stejné davy ho provázely i při jeho cestách po Německu, Rakousku a Švýcarsku např. v září 1949 se ve městě Rosenheim denně shromažďovalo až 30 000 lidí jen, aby ho uviděli.
Gröningova činnost vyvolala nejen nadšení uzdravených, ale i negativní reakce ze strany lékařů. Byl proti němu veden soudní proces a vydán zákaz léčení. Tento negativní zásah do jeho činnosti, kterou Gröning považoval za své životní poslání, nepříznivě ovlivnil jeho zdravotní stav a stal se tak i nepřímou příčinou léčitelova předčasného úmrtí na rakovinu žaludku, která ho zastihla 26. ledna 1959 v Paříži ve věku 52 let. Jeho učení dále propagují různé asociace a společnosti, které po jeho smrti vznikly a navázaly na jeho odkaz. Ústřední myšlenkou Gröningova učení, jak sám často říkal, bylo toto: „Jediný účel mého úsilí a práce je uvést všechny lidi na zemi zase jednou na správnou cestu, na božskou cestu. To je ten velký obrat.“
