Především se dá říct, že postupně a částečně i náhodou.
- Jméno Luigina, které jí dali rodiče, už dávno nikdo neznal, a tím bylo výjimečné.
- Do Říma se dostala jen proto, že před válkou prchla s rodiči a se třemi sestrami do hor. Když se rodina vrátila domů, našla svůj dům v troskách. A odstěhovali se do Říma.
- Po rodičích Gina získala talent k výtvarnému umění a krásný hlas předurčený k opernímu zpěvu. Chtěla se proto stát malířkou nebo zpěvačkou a pro tahle dvě nadání měla opravdu přirozený talent. Po skončení filmové kariéry se k výtvarné tvorbě vrátila prostřednictvím fotografického aparátu. Také maluje, tvoří sochy a navrhuje šaty a šperky.
- O svém vztahu k mužům říkala, že „byla jednou vdaná a pak zůstala sama. Asi jsem k tomu měla dobrý důvod. Je totiž lepší být sama, než mít špatnou společnost. Najít mužského je lehké, ale pak bývá těžké se ho zbavit“.
- Natočila kolem sedmdesáti filmů, ale nebyla se svou kariérou spokojená. Na sklonku 80. let říká: „Když je člověk mladý, těžko dostane významnější roli. Později, když je ta možnost takovou roli dostat, najednou zjistíte, že se film změnil. Točí se filmy i s neherci a často podle nemožných scénářů. A já jsem se vždycky snažila o co největší serióznost. Tehdy stačilo, aby člověk ukázal kotník, a hned byla ve střehu cenzura. V „Šalamounovi a královně ze Sáby“ mě dokonce cenzurovali polibek s Yul Brynnerem, musela jsem si dát do pupku briliant a zklidnit taneční pohyby. A dnes? Co mám říct o filmu, kde herečky nejprve ukazují zadek a teprve pak tvář? Erotika se podle mě nerodí z nahoty, ale z fantazie diváka. Záplava nahoty otupuje a znechucuje.“
- Obecně byla proti dabování, a když to bylo jen trochu možné, měla ve smlouvě klauzuli, že její hlas nesmí být dabován jiným hlasem v italštině, francouzštině ani angličtině. Své role ve všech třech uvedených jazycích namlouvala sama.
- V roce 1949 se provdala za jugoslávského lékaře Milka Skofice ve středisku zimních sportů „Terminillo“. Vdávala se v přiléhavém lyžařském úboru, prostě jen proto, že ve svatebních šatech by nevyniklo vše, co nabízela. Manžel se stal jejím manažerem a Gina se brzy začala cítit jako automat na peníze, o ničem nerozhodovala, jenom vydělávala peníze pro druhé. Manželství vydrželo 19 let, v roce 1968 „pan Lollobrigida“ svou roli manžela hvězdy vzdal. Byl to však on, kdo nevydržel žít ve stínu své ženy. „Muži vedle sebe nesnesou nezávislou a nadanou ženu. Ač si to nepřiznají, nedokážou obdivovat nezištně. Chtějí pokoru. Touží po prvenství. Žárlí na úspěchy,“ komentovala to Gina.
- V roce 1995 Lollobrigida navštívila Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Pozvání si velmi cenila a podle toho se i chovala. Profesionálně, skromně a disciplinovaně. Na všechny schůzky přišla včas (i když jenom úprava obličeje jí trvala dvě hodiny) na rozdíl od též přítomné Mii Farrowové, která se nelíčila vůbec, a nechávala na sebe čekat i tři čtvrtě hodiny. O stavu apartmá Mii Farrowové po jejím odjezdu s dětmi je lépe pomlčet.
- Lollobrigida byla ztělesněním představ prostých a obyčejných lidí o kráse. Na plátně své půvaby odhalovala jen jakoby náhodou či nedopatřením, jako bezelstné děvče z venkova (Chléb, láska a fantazie). Dosáhla všeho a měla úspěch bez pomoci režiséra či herce nebo manžela, který by nad ní držel ochrannou ruku jako filmový magnát Carlo Ponti nad o sedm let mladší Sophií Lorenovou (nar. 20. 9. 1934). „Když autor knihy Horalka, italský spisovatel Alberto Moravia umíral, řekl mi, že si přál, abych hrála hlavní roli v této adaptaci. Jenomže filmová práva koupil Ponti a ten dal roli pochopitelně Lorenové“, kterou Gina familiérně nazývá „Žofkou“. Nemůže zapomenout, jak jí se svým manželem bránila v kariéře. Ponti pak znovu několikrát koupil práva k filmům, v nichž původně měla hrát právě Gina, ale pak ji přeobsadil za Sophii.
- K jejím fanouškům rozhodně nepatřil Jean-Paul Sartre, který v 60. letech své životní družce (či spíše kuplířce Simone de Beauvoire o Gině napsal, že je to strašidlo. Na to mu Gina odpověděla, jestli se vůbec někdy Sartre podíval na sebe do zrcadla. Možná, že ani žádné neměl.
- „Oblékám se tak, jak to ode mě publikum očekává“, reagovala na to Gina. Lze jenom litovat, že od počátku 70. let mohla Lollobrigida účinkovat jen v několika filmech. Zvítězily peníze a pomocí nich prosazování jiné herečky na její úkor, především pak Sophie Loren. Anebo zde byla obava, že kdyby Gina na stříbrném plátně a v televizi zářila dále, Sophie Loren by se vedle ní neprosadila a zůstala by navždy jen v jejím stínu? Nasvědčuje tomu i to, že při volbě „Miss Itálie“ v roce 1992 více jak polovina účastnic uvedla Ginu jako svůj velký vzor – právě proto, že tato tehdy pětašedesátiletá žena byla a dodnes je „krásná, sympatická a nezávislá“.
- Ti všichni, co perfektně upravenou Ginu obdivovali a ztráceli pro ni svá srdce, odcházejí a mnozí z nich tu s námi již nejsou. Připomeňme si tedy nejslavnější okamžiky její filmové kariéry aspoň my tady a teď.
