Zatímco v zahraničí je pohled zpravidla odlišný a pojištění není vnímáno jako bolestné. Z jednoduchého důvodu – zlomená ruka můj příjem zpravidla neohrozí vážně a dlouhodobě. Narozdíl od situace, kdy budu nucen pobírat invalidní důchod a dojde k výraznému a dlouhodobému propadu mého příjmu.
Je tu ještě jeden zápor tohoto nastavení. Právě proto, ža tato rizika jsou statisticky pravděpodobná, jsou u pojišťovny velmi drahá (asi cca 300Kč/měs za limit 500Kč/den u denního odškodného úrazu) a zbytečně tak navyšují celkovou cenu pojištění.
Platí tedy, že pokud držíte rozumnou finanční rezervu, ze které v případě těchto krátkodobých potíží máte možnost čerpat, vůbec nad nimi v pojistné smlouvě neuvažujte. Dlouhodobě je cenově daleko výhodnější držet tuto rezervu, než pojišťovně takto odevzdávat peníze.
Nabízí se tedy otázka, na co se v oblasti životního pojištění zaměřit – co je závažné riziko a co nikoliv. Doporučuji přistupovat k pojištění tak, že upřednostňuji rizika, která mne mohou ohrozit existenčně – tedy riziko smrti, trvalých následků, invalidity, velmi závažných onemocnění a dlouhodobá pracovní neschopnost. Tato rizika by se měla objevit v každé nabídce pojištění, nad kterým klient vážně uvažuje.
Co se týká nastavení pojistných částek, základní limity pro pojištění smrti a trvalých následků by tedy rozhodně měly být v řádu vyšších statisíců až milionů korun. Přístupů, jak životní pojištění správně nastavit je mnoho. Vždy je potřeba vzít v úvahu příjem, výši úspor a závazků.
Obecně platí, že pojištění by mělo pokrývat rozdíl mezi částkou, které dosáhnu v případě, že taková událost nastane oproti stavu, kdy je můj příjem standardní. Všechna tato data a základní metodiku by měl mít zvládnut každý finanční či pojišťovací poradce s rozumnou délkou praxe. S pomocí dalších údajů, které jsou pro správné nastavení pojištění potřebná, je pak možné dojít k nastavení, které nezatěžuje rodinný rozpočet, ale kvalitně kryje klienta.
Invalidita
Riziko invalidity je stále velmi podceňované. Z hlediska statistiky se však jedná riziko pravděpodobnější než smrt, která se objevuje v téměř všech smlouvách. V řeči čísel – ve věkové skupině 45-65 let aktuálně pobírá invalidní důchod 10,87 % obyvatel (statistika ČSÚ ČR).
Limity by měly být nastaveny opět tak, aby pokrývaly rozdíl mezi současným příjmem a případnou výší invalidního důchodu. Invalidita pro postiženého znamená zásadní a trvalé snížení pracovní schopnosti. Ilustrováno reálnou situací: muž (48 let) s čistým příjmem 19 635 Kč může v případě přiznání invalidity III. stupně počítat s vyplacenou měsíční rentou na úrovni 9188 Kč. V rodinném rozpočtu tak reálně chybí měsíčně téměř 10 500 korun.
Celou situaci krásně ilustruje následující tabulka
Zdůrazním však ještě jednu věc – pohlídejte si, že riziko invalidity pojištění ve smlouvě pokrývá všechny 3 stupně a to jak z důvodu úrazu, tak nemoci. Podle dat ÚZIS bylo v roce 2012 vypláceno v ČR 438 509 invalidních důchodů, v případě nejvážnějšího III. stupně šlo „pouze“ o 215 840 případů. Toto umí velmi málo pojišťoven a obvykle se částka uvedená ve smlouvě vztahuje pouze na úraz a 3., tedy nejzávažnější stupeň invalidity. Tedy kombinaci velmi neobvyklou a málo pravděpodobnou. Většina populace má omezení pracovní schopnosti 1. a 2. stupně.
Klienti, kteří mají uzavřeno takto nastavené pojištění (a toto nuanci zcela pochopitelně nerozlišují), jsou pak velmi nemile překvapeni, když k něčemu dojde a pojišťovna odmítne plnit. V naprosté většině případů navíc dochází k pobírání invalidního důchodu z důvodu nemoci, nikoliv úrazu (poměr je cca 70:30)
Pracovní neschopnost
Podle statistik z ÚZIS (za rok 2012) nejčastěji lidé zůstávali v pracovní neschopnosti kvůli onemocnění dýchací soustavy (31 %), přičemž průměrná doba léčení zabrala 16,77 dne. Mezi další časté příčiny pak patřily nemoci pohybové soustavy (bolesti zad). Zde byla délka pracovní neschopnosti v průměru již na 69,21 dnech, což významně přesahuje průměrných 46 dní. A dalece přesahuje limity, které si běžný člověk dokáže představit a má pojištěny („Neschopnost až od 29. dne? To mi nic neřeší“)
Převedeno na reálnou situaci – pokud infekce dýchacích cest postihne muže, živitele rodiny, jehož průměrný příjem činí 18 600 Kč čistého, bude mu na základě vyplacených dávek chybět pro chod rodiny po dobu nemoci 2703 korun. Tento rozdíl můžeme opět pokrýt pojištěním, či v ideálním případě rozumnou velikostí finanční rezervy.
Celá oblast životního pojištění je pro většinu lidí dost špatně uchopitelná. Je to pochopitelné – nikdo si nechce pokládat nepříjemné otázky a přemýšlet, že se něco může vůbec stát. Nicméně platí, že jsou to otázky důležité, které je potřeba mít ošetřeno. A je celkem jedno zda dostatečnou finanční rezervou či komerčním pojistným produktem. Každý rozumně smýšlející jedinec by si je měl položit a vytvořit pro ně řešení. Jen tak může pracovat s rozpočtem a budoucími investicemi, na které je zvyklý.
