Poté, co si císař Ludvík Bavor s významnou pomocí Jana Lucemburského bezpečně zajistil říšský trůn, došlo mezi bývalými spojenci k rozporům, které bylo nutno řešit vojensky. Ludvík Bavor i Jan Lucemburský sebrali velké vojsko a v listopadu roku 1331 se rozmístili v blízkosti města Klosterneuburgu. K očekávané bitvě však nedošlo, protože Ludvík Bavor ještě před bojem svoje vojsko rozpustil.
Během následujícího roku došlo na hranicích Českého království s rakouskými državami k místním bojům, z nichž nejvýznamnější se stala 11. března 1332 bitva u hradu a města Mailbergu. České vojsko Jana Lucemburského v boji proti vojsku vedenému Ludvíkem Bavorem prohrálo a někteří čeští šlechtici, Beneš z Vartemberku, Mařík z Vlašimi, Ješek z Poličan a další padli. Jiní, např. Jindřich z Lipé a jeho bratr byli zajati. Český král Jan Lucemburský dojednal 13. července téhož roku mír, své zajatce musel vykoupit za nemalou částku a vzdát se ještě ve prospěch Rakouska několika dříve obsazených hradů. Nevelký střet měl dalekosáhlý význam v tom, že k němu vedla snaha o rozdělní sfér vlivu v Evropě mezi německým císařem a českým králem. Když Ludvik Bavor jako německý císař žádal německá knížata o radu, jak má postupovat proti Janu Lucemburskému, dostalo se mu odpovědi: „Když si český král přivlastňuje to, co je za horami (tj. za Alpami), pak má německý císař plné právo přivlastnit si to, co je před horami.“
Nyní šlo jen o to tuto zásadu uvést do praxe, což se podařilo právě v bitvě i Mailbergu. Mohlo k tomu dojít ovšem jen proto, že české království se v té době ocitlo poněkud mimo hlavní zájem Jana Lucemburského, což vedlo k oslabení jeho pozice vůči Dolnímu Rakousku. Jako řešení se jevilo sjednání sňatku mezi Janem Lucemburským a Eliškou, dcerou zesnulého krále Fridricha Rakouského (Habsburského), čímž by došlo ke spříznění obou rodů. Z plánovaného sňatku však nakonec kvůli nesouhlasu papeže sešlo.
Jan Lucemburský se poté roku 1334 oženil s Beatrix Bourbonskou. Králova orientace spíše na Francii než na české (a německé) země se nakonec ukázala jako správná, když svého syna Václava (budoucího krále Karla IV.) nechal vychovat na francouzském dvoře u své sestry Marie, choti francouzského krále Karla IV. Tam se Václavovi dostalo jak perfektního vzdělání, tak i společenských kontaktů, které nakonec vyústily až do jeho korunovace německým císařem, což jeho otci, Janu Lucemburskému, uniklo.
Pokud jde o Mailberg samotný, původně to byla komenda Řádu rytířů sv. Jana v Mailbergu založená roku 1140 v Dolním Rakousku (dnes okres Hollabrunn), asi 10 km za dnešní naší hranicí s Rakouskem. Hrad založený na strategickém místě v nárazníkovém území sám mnohokrát v bojích utrpěl, za husitů, během třicetileté války i koncem 2. světové války. Roku 1082 se u něj odehrála bitva, v níž naopak české vojsko vedené knížaty Konrádem I. Brněnským a Otou I. rozdrtilo vojsko markraběte Leopolda II. Babenberského, který před tím vpadl na Moravu.
