Ne, ten voják není alkoholik. Jen chce té skupince nadlidí dokázat, že před jejich jídlem nebude padat na kolena. Nakonec snad i veliteli dojde, že tohoto vojáka symbol hrdosti a lidské důstojnosti, pokořit nelze. Předvádí se před ostatními důstojníky a velkoryse daruje vězni život. Klasická scéna černobílého filmu Osud člověka, podle románu Michaila Šolochova. Tím odvážným vojákem Sokolovem je filmový režisér, herec a divadelní pedagog Sergej Bondarčuk.
Narodil se 25. 9. 1920, a patří bezpochyby mezi nejznámější ruské tvůrce, které ovlivnila doba, v níž tvořili. Přesto několikanásobný držitel mnoha ocenění, včetně jednoho Oscara a jedné nominace na něj, neměl cestu k úspěchu jednoduchou. Zprvu musel překonat nesouhlas rodiny, která byla zásadně proti jeho nástupu na moskevskou hereckou školu, již pak musel přerušit kvůli vstupu Ruska do války. Právě z hlubokých zážitků, které prožil jako voják ve druhé světové válce, pramení jeho nekonečné inspirační poznání, které využil ve většině svých děl.
Bondarčuk měl štěstí na profesní známosti. Právě tyto kontakty Bondarčukovi umožnili pustit se již v roce 1961 do gigantické historické epopeje, nemající v tehdejším Sovětském svazu obdoby. Čtyřdílná historická freska VOJNA A MÍR se natáčela s přestávkami sedm let a stala se nejdražším ruským filmem své doby. Sovětský svaz opravdu nešetřil, a najal gigantický kompars, kdy se v bitvách utkalo kolem sto padesát tisíc lidí, na několika desítkách lokací. Film po zásluze získal v roce 1968 Oscara za cizojazyčný film a jednu nominaci za výpravu. Zde si Bondarčuk zahrál jednu z hlavních rolí Pierra Bezuchova.
Dalším velkofilmem bylo Waterloo z roku 1970. Bondarčuk se však snažil dát svým postavám vždy nějaké poselství, bez ohledu na místo, které jim přisoudila jejich filmová role. Od panovníka až po prostého sedláka, od generála až po vojína. Sergej Bondarčuk byl dítětem své doby a ani on nedokázal překročit svůj stín. Nicméně postavy v jeho filmech žijí lidským životem, bez přehnaného patosu. Paradoxně až v devadesátých letech minulého století, kdy již mohl točit filmy bez zásahů z vyšších míst, přišel nečekaný úder. Nekonečné handrkování s úřednickou tupostí a s nedostatkem financí bylo příčinou jeho smrti na infarkt v roce 1994. A tak si jenom můžeme připomenout tu známou scénu:
„Nu, co s tebou Sokolove? Jsi pravý ruský voják. Statečný voják. Já jsem taky voják a vážím si nepřítele, který má v těle čest. Vrať se na blok a ten chleba si vezmi za odvahu.“
