Středa 27. května 1942 se nesmazatelně vryla do historie naší země. V ten den byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kdo dal ale vlastně pokyn k jeho zabití a proč jeho smrt stále i po tolika desítkách let vzbuzuje tolik emocí a tajemna?
Každý rok v tento den uctíváme památku statečných parašutistů, kteří podnikli operaci Anthropoid s cílem odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Uctěme ale památku všech obětí německého teroru v Evropě a podívejme se na celou operaci Anthropoid z trochu jiného úhlu pohledu.
Historik Karel Sýs si v roce 2008 ve své knize „Akce Heydrich, příliš mnoho otazníků“ všímá několika momentů, které jsou v průběhu celé operace více než tajemné. A opravdu, když si průběh atentátu rozebereme, skutečně najdeme několik bodů, které jsou až záhadné.
Tak například už samotný příjezd Heydrichova Mercedesu k zatáčce smrti. Heydrich jel po drážďansko-pražské silnici z Panenských Břežan přes Klíčany směrem na Zdiby a následně Kobylisy. Z Břežan měl dle dochovaných údajů odjet v 10:00 hod., do zatáčky přijel v 10:32 hod. Tedy necelých 13 km ujel za 32 minut. Kdyby jel rychlostí 80 km/h, byl by v zatáčce za 10 minut. Kde se ale zdržel? Nebo se skutečně loudal rychlostí 25 km/h? Zmíněných 10 minut je z dnešního pohledu také spíše úsměvných, nicméně při hustotě tehdejšího provozu se dá se Sýsem v zásadě souhlasit, že průběh Heydrichovy cesty nemusel být tak přímočarý.
Kdo a proč vlastně rozhodl, že je třeba zabít Heydricha?
Na prvním místě musíme určitě uvést Edvarda Beneše, který se k němu paradoxně příliš nehlásil. Parašutista Josef Valčík měl na sobě během operace dokonce svetr, který, jak sám říkal, zašívala paní prezidentová. Že by měl prezidentský pár takový rodičovský vztah k jen tak nějakým vojákům, kteří jdou na jen tak nějakou akci?
V Británii v roce 1941 a 1942 sílily politické hlasy pro vystoupení Velké Británie z války. Zdálo se, že Sovětský svaz se už neudrží, a co tedy dál? Ukončení „bojů“ Britů by ale znamenalo posílení pozice Hitlera. Naproti tomu stál Churchill a exilové vlády. Tito věřili, že se Sovětský svaz udrží a Británie tak bude moci pokračovat ve válce. Měl to být právě atentát na Heydricha, který měl znemožnit tajné vyjednávání pravicových extremistů s Hitlerem.
Existují dokonce názory, že za atentátem na Heydricha stála dokonce sama britská královna. Měl být odstraněn na příkaz královské rodiny, která věděla, že toho ví až příliš mnoho o kontaktech germanofilského vévody z Windsoru a jeho americké manželky s Hitlerem. Vévoda kraloval coby král Eduard VIII. krátce, od 20. ledna do 11. prosince 1936. Jedním z důvodů jeho odstoupení byl i jeho profašistický postoj.
Samotný Heydrich naopak Velkou Británii velmi obdivoval, ne však jako Hitler s Himmlerem pro její imperiální velikost, ale spíše pro kvalitu a výkonnost jejích tajných služeb. Proto se dá předpokládat, že pokud by to posloužilo Německu a hlavně jemu, neváhal by Eduarda kompromitovat.
Zdroj: kniha Akce Heydrich, příliš mnoho otazníků, Wikipedie
