Jak dnes už víme, vyhrály jej Spojené státy, která měly více prostředků, všestrannější vědeckotechnický potenciál a také mnohem vyšší výkonnost americké ekonomiky. Sovětský svaz v tomto závodu nejen utrpěl porážku, ale navíc si nechal uniknout šanci na nadvládu v kosmu, kterou potřeboval k tomu, aby mohl nastolit komunismus v celém světě.
Došlo k tomu i proto, že komunističtí ideologové potřebovali neustále slavit a připomínat nějaká sovětská prvenství a úspěchy, nejlépe k některému výročí, jako byl 1. máj, říjnová revoluce atd. Proto vytyčili v kosmonautice zbytečně širokou škálu úkolů, např. měsíční program, meziplanetární družice nebo orbitální kosmické stanice, aby se bylo čím chlubit. Američané naproti tomu soustředili všechny své síly pouze na měsíční program. Komunistická propaganda nám potom mohla denně servírovat zprávy o tom, jak americká kosmonautika zaostávají za tou sovětskou.
Americké astronauty měla na Měsíc podle prvních návrhů dopravit „Nova“, mohutná superraketa s obrovským tahem motorů o průměru 15,2 metru a 144 m vysoká. Její návrh zůstal jen na papíře, protože vývoj motorů pro ni by trval mnoho let. Druhou možností bylo sestrojit dvě kosmické lodi schopné manévrovat tak, aby na Měsíci přistál jen měsíční modul schopný z něj zase odstartovat a spojit se mateřskou lodí na oběžné dráze kolem Měsíce, která se pak spolu s ním vrátí zpět na Zemi. V takovém případě by „měsíční“ raketa nemusela být tak mohutná a Američané si vybrali právě toto řešení. Program cesty na Měsíc nazvaný „Apollo“ měl dva předstupně – programy „Mercury“ (1958 – 1963) a Gemini“ (1962 až 1966), čili Bliženci (Dvojčata). Pojmenování tohoto druhého programu mluví samo za sebe – šlo o setkávání a spojování dvou kosmických objektů na oběžné dráze kolem Země.
V rámci tohoto programu bylo celkem vykonáno 12 misí, první dvě jako nepilotované lety sloužící k ověření technologií a vlastností lodi, následujících 10 pilotovaných misí bylo zaměřeno na plnění základních bodů programu. Poslední a vrcholný let, Gemini 12, se uskutečnil ve dnech 11. – 15. listopadu 1966. Kosmickou loď s dvoučlennou posádkou složenou z velitele Jamese Lovella a pilota Buzze Aldrina na oběžnou dráhu po startu z mysu Canaveral vynesla raketa Titan 2 GLV. Astronauti potom během letu čtyřikrát procvičili setkání a spojení s cílovým kosmickým tělesem Agena již dříve vyneseným na oběžnou dráhu kolem Země, dále provedli tři výstupy do vesmíru (tzv. EVA – Extra-Vehicular Activity) a 14 vědeckotechnologických experimentů. Aldrin také absolvoval delší pobyt ve vesmíru upoutaný na 30 metrů dlouhém laně, tzv. kosmickou procházku čili space-walk, během kterého vykonal určité práce na panelech Ageny. Posádce Gemini 12 se rovněž podařilo 12. listopadu 1966 proletět nad Jižní Amerikou oblastí úplného slunečního zatmění a vyfotografovat je okénkem kabiny. Mise Gemini 12 skončila ručně řízeným přistáním na padáku na hladině Atlantiku asi 5 km od letadlové lodi USS Wasp určené k vyzvednutí astronautů.
Sovětský kosmický program se oproti tomu soustředil na vývoj jedné obří rakety podle usnesení Ústředního výboru komunistické strany o zajištění výroby raketového komplexu Sojuz určeného k pilotovanému obletu Měsíce vydaného 16. 4. 1961. Začínaly tak přípravy projektu supersilné rakety „N1“ vysoké 105 m, jejíž 1. stupeň měl průměr 16 metrů. První raketa tohoto typu odstartovala 21. února 1969, dva dny před mohutně slaveným „Dnem armády“. Po 68 vteřinách začaly motory 1. stupně hořet a raketa se zřítila 19 km od rampy. Potom následovaly další tři neúspěšné starty, po nichž byly v tichosti všechny práce na tomto projektu zastaveny. Spotřebovalo se na něj neskutečné množství prostředků, které si snad ani neumíme představit. Andrej Zubov v knize Dějiny Ruska 20. století například uvádí, že nejslavnější sovětský konstruktér raket Koroljov na přelomu 50. a 60. let říkal, že do vzduchu „vystřelujeme města“. Mínil tím to, že start každé z prvních sovětských raket byl tak drahý, že by za tuto částku bylo možné postavit celé nové město pro asi 30 000 obyvatel. A to byly proti raketě N1 doslova jen trpaslíci.
Přes všechno vynaložené úsilí i finanční prostředky však SSSR boj o Měsíc prohrál. Američané přistáli na Měsíci necelé tři roky po letu Gemini 12, 20. července 1969, Rusové nikdy.
