Mary „Mamie“ Geneva Doud se narodila 14. listopadu 1896 jako druhá ze čtyř dcer v materiálně velmi dobře zajištěné rodině Johna Sheldona Douda (1870 – 1951) a jeho ženy Elviry Mathildy (1878 – 1960). Své druhé křestní jméno Geneva dostala po tehdy populární písni „Lovely Lake Geneva“ opěvující jezero Geneva ve Wisconsinu. Její otec zůstal celý život věrný rodinné velkořeznické tradici, zabýval se zpracováním masa a později řídil masokombinát, který založil jeho otec a investoval do skladů v Illinois a Iowě.
Krátce poté, co Mamie absolvovala soukromou školu pro dívky – Wolcott School for Girls, se v říjnu 1915 v San Antoniu setkala s Dwightem Eisenhowerem. O rok později, na den sv. Valentýna, jí Dwight věnoval pozoruhodný dárek, prstýnek, který byl zmenšeninou prstenu akademie West Pontu, jaký měl on sám. Tím se zasnoubili a 1. července 1916 se vzali v domě rodičů nevěsty v Denveru v Coloradu. Mamie tehdy bylo 19 let a jejímu vyvolenému, poručíkovi Eisenhowerovi o šest let víc. Po svatbě strávili novomanželé několik dní líbánek v Eldorado Springs, Colorado, v letovisku poblíž Denveru, a poté navštívili rodiče ženicha v Abilene, než se usadili v čtvrti Fort Sam Houston, kde Eisenhower tehdy bydlel.
V manželství se narodily dvě děti, starší z nich, Dwight „Icky“ Doud Eisenhower (1917 – 1921) bohužel zemřel v raném věku na spálu. O pět let mladší John Sheldon Doud Eisenhower (1922 – 2013) následoval otce v jeho vojenské kariéře a působil i jako diplomat.
Mamie Eisenhowerová po mnoho let žila stejně jako manželky ostatních vojáků, následovala manžela vždy tam, kam byl převelen, na různá místa USA, do zóny Panamského průplavu, do Francie i na Filipíny. Ačkoli byla zvyklá na vyšší úroveň bydlení, než jakou jí mohl manžel nabídnout, rychle se přizpůsobila. Celkem se během Dwightovy služby v armádě stěhovali 28 x.
Během druhé světové války, zatímco se „Ike“ stával slavným, Mamie bydlela ve Washingtonu, DC. Po válce, kdy se stal prezidentem Kolumbijské univerzity, koupili manželé Eisenhowerovi v roce 1948 farmu v Gettysburgu v Pensylvánii. Byl to jejich první domov, který opravdu vlastnili, ne jen nájemné bydlení. Když byl Eisenhower jmenován velitelem NATO, ujala se Mamie role hostitelky ve vile blízko Paříže. Od roku 1954, poté, co byl Eisenhower zvolen předchozího roku prezidentem USA, vystupovala jako První dáma ve stejné roli v Bílém domě. Přibylo jen oficiálních povinností, cestování letadlem a nebývalý počet návštěv představitelů a vůdců zahraničních států, s čímž se vyrovnala obdivuhodným způsobem. Byla vždy milou hostitelkou, zjevně hrdou na manžela i jejich dočasný domov. Jako první v něm v roce 1958 například zavedla halloweenskou výzdobu.
Jednou z jejích osobních libůstek, a to úplně nevinnou, bylo to, že si oblíbila určitý odstín růžové barvy, který byl často podle ní nazýván jako „First Lady“ (První dáma) či „Mamie“. Odstartovala tak národní trend obliby růžového oblečení a růžové barvy domácích potřeb a koupelen. Jako První dáma patřila vždy mezi dvanáct nejlépe oblečených žen v zemi, ale bedlivě si hlídala své soukromí. I proto, že trpěla Ménierovou nemocí, poruchou vnitřního ucha, způsobující mimo jiné závratě a narušující rovnováhu. Její chůze proto bývala nejistá, což vyvolávalo dohady o tom, že má problémy s alkoholem.
V roce 1961 po odchodu z Bílého domu, se manželé Eisenhowerovi přestěhovali do svého domova, na farmu v Gettysburgu. Po manželově smrti žila Mamie dál plným životem a zůstala i v kontaktu s Bílým domem. Její vnuk David Eisenhower, se totiž v roce 1968 oženil s Julií, dcerou Richarda Nixona. Nixonovi potom např. pravidelně zvali Mamie do Bílého domu na vánoční večeři.
Málokdo by řekl, že se celý život potýkala se svým ne právě nejlepším zdravotním stavem, který se vypětím během prezidentství jejího manžela stále zhoršoval. V jeho druhém funkčním období se proto nechávala na zahraničních cestách zastupovat snachou Barbarou. Svého slavného manžela přežila o 10 let, zemřela na následky mozkové mrtvice k ránu 1. listopadu 1979 ve Walter Reed Army Medical Center ve Washingtonu, tedy stejné nemocnici, kde zesnul i její manžel.
Když se podíváme na její život i manželství, dalo by se označit jako tradiční, jak do způsobu soužití, tak jejího postavení i hodnot, jež spolu s manželem sdílela. Nejlépe to ostatně vystihuje její vlastní citát: „Byla jsem Ikeova žena. To je to, co jsem vždycky byla a vždycky budu.“
Její následnicí v Bílém domě se stala Jacqueline Kennedyová, která se ruku v ruce s manželem, J. F. Kennedym, stala představitelkou „nové“ generace amerických prezidentů. Tradiční hodnoty v ní už sice takové úcty nepožívají, za to větší prostor dostaly manželky prezidentů samy za sebe a pro sebe. A musely řešit problémy, do nichž by se Mamie Eisenhowerová nikdy neměla ani příležitost vůbec dostat.
