Městečko Železnice se nachází ve východních Čechách asi 5 km od Jičína v oblasti Českého ráje. Rozkládá se v kotlině, nad níž se na severu tyčí hora Tábor, na které najdeme rozhlednu a poutní místo, na východě pak vrchy Bradlec a Kumburk, na nichž se rozprostírají zříceniny hradů. Na jihu se pak nachází vrch Železný s bývalým hradištěm lužické kultury. Původ jména města má souvislost se železem, které se zde ve středověku těžilo.
„Život je proto krásný, že se ho ustavičně snažíme po svém přetvořit a v boji o svou představu života stárneme s blahým pocitem vykonaného díla, přestože víme, že jsme vlastně neučinili nic jiného, než že jsme svým dědicům zanechali takovou nedokonalost, již oni musí přetvořit po svém, aby jejich děti měly co dělat s opravováním toho, co rodiče učinili nedokonale, a tak dále a stále výše bez ustání.“ E. F. Burian
Jen v Česku najdeme na šest set druhů včel. I když se vám jednotlivé druhy možná pletou, včely dokážou celkem dobře rozpoznat nás lidi. Jsou schopné poznat člověka podle tváře a ještě si ho zapamatovat.
Ve Středočeském kraji pozvolna začíná koupací sezona. První nedočkavci se již mohli vykoupat například na letní plovárně Vodního světa v Kolíně, brzy se otevře také venkovní bazén v Mladé Boleslavi. Kvalita vody na středočeských koupalištích je zatím dobrá, řekl vedoucí oddělení hygieny obecné a komunální pro okres Příbram Luboš Mandík.
Do 15. září bude ve Šternberském paláci v Praze instalována výstava Česko-Sasko, která mapuje historii sousedských vztahů, vzájemných podobností i odlišností. To, v čem jsou lidé z Česka i Saska stejní a v čem tak odlišní. Zaznamenává doby dávno před Kristem až po dvacáté století.
Po čtyři desetiletí byl přímým účastníkem evropských událostí, rakouské monarchii zajistil na dlouhá desetiletí mír a stejně ho rozzuřený dav málem lynčoval. Rozporuplný a nedoceněný Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly a hrabě z Kynžvartu.
Děsivý hliněný obr, objevený císařem Rudolfem v dutině pod šibenicí, konečně ožil. Postaral se o to náhodně nalezený šém, v jedné z obručí, které svíraly jeho popraskané, hliněné tělo. Nejdříve spálil militaristu, maršálka Russworma, který se těšil, jak s golemem v čele armády půjde z války do války, a potom začal pustošit interiér místnosti. Nakonec však uklouzl po jedinečném leštidle na parkety, od alchymisty Honzy Skotáka z Hrdlořez a byl pracujícím lidem, který vtrhl do Hradu jak do Zimního paláce, přemožen. Nakonec se všichni radují, když se golem umoudří a začne místo ničení péct chleba.
Možná si myslíte, že máte ohledně znalostí v sexu ještě nějaké rezervy. Žádný strach, rozhodně jste na tom pravděpodobně o dost lépe než lidé v dávné historii. Než byl totiž sex komercializovaný, museli si lidé ohledně něho poradit sami. A tak vznikly hodně podivné mýty a pověry.
Jiří Houska se narodil v roce 1985 v Praze, studoval na střední výtvarné škole Jiřího Hollara a na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru prof. Zdeňka Berana. Od roku 2013 je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze. V roce 2015 vyšla jeho série maleb na téma zvířat jako ilustrace ve výpravné knize Stezkami záhadných zvířat, kterou napsal náš přední kryptozoolog Ing. Jaroslav Mareš. Jiří Houska se věnuje zejména figurální malbě, a to především portrétům. Mezi jeho oblíbená témata patří také krajina a čas od času i náměty inspirované mytologií nebo přírodními vědami.
Zhruba od roku 1905 se v Rusku začalo rozvíjet revoluční hnutí, které vyvrcholilo Velkou sovětskou říjnovou revolucí v roce 1917. Na tomto „revolučním kvasu“ se podíleli tisíce komunistů, z nichž desítky potom bojovali o ta nejvyšší místa. Mnohé z nich to stálo život.
Rok poté, co do Poslanecké sněmovny přišel návrh novely občanského zákoníku, na základě kterého by bylo umožněno manželství pro všechny, se na Malostranském náměstí v Praze uskuteční happening, který poslancům připomene, aby návrh konečně postoupili do druhého sněmovního čtení, zatím je totiž „zabrzděný“ ve čtení úvodním. Stane se tak ve středu 12. června.
V úterý 11. června uplyne 100 let od smrti významného českého malíře Adolfa Liebschera (*11. března 1857 v Praze na rohu Opletalovy a Jeruzalémské), příslušníka slavné generace umělců Národního divadla.
Velmi zajímavý a současně absurdní je příběh zpravodajského důstojníka japonské císařské armády z období Druhé světové války Hiró Onody. Odmítal totiž uvěřit všem zprávám, že válka skončila a jako velký vlastenec bojoval dlouhých 30 let ve filipínské džungli proti nepřátelům Země vycházejícího slunce.
V sobotu 15. června čekají žižkovské Atrium hned dvě hudební akce.
Jeden z prvních střetů třicetileté války ukázal, jakými nedostatky trpí stavovské vojsko. Z bitvy u Záblatí, k níž došlo 10. června 1619, si čeští páni ještě mohli vzít poučení, ale nestalo se tak. Logickým důsledkem pak byla jejich tragická prohra o necelý rok a půl později – 8. listopadu 1620 na Bílé hoře.
Všechny návyky, které si za život vytvoříme, určují pak náš život. A o ránu to platí nadvakrát. Jestli si vytvoříte špatný návyk a budete plni negativní nálady, moc vám to nepomůže. Naštěstí je jenom na vás, abyste to změnili. A my vám s tím pomůžeme.
Především proto, že jasně věděl, co chce pro Rusko i pro sebe. A také to dokázal realizovat, i když často si při tom počínal s jemností a citem buldozeru. Velké změny, které měl na mysli, by ale jinak prosadil jen sotva. Dostat v podstatě asijskou zemi do Evropy prostě není jen tak.
Hora Kailás v Tibetu. Gang Rinpočhe, nejposvátnější hora Tibetu. Symbol uctívání několika náboženství a oblíbený cíl poutníků i pátračů po prastarých civilizacích. Její vrchol, či tajemné prostory uprostřed hory skrývají nejedno tajemství. Jsou zde vstupy to podzemní říše, která dosud funguje a je obydlena bytostmi, pro které je délka lidského života pouhým mrknutím oka. Hora, kterou prý nezdolala žádná horolezecká výprava. Podívejme se nyní na tuto záhadnou tibetskou horu poněkud střízlivějšíma očima.
Tři kozy ze zookoutku (TEEPEES, z.s.) v Hodkovičkách si pochutnávají na pokosené trávě z městských trávníků a luk. Dalšími zájemci, kteří se ozvali na výzvu místostarostky Prahy 12 Evy Tylové k odběru pokosené trávy, jsou majitelé koníků a králíků.
Jejich konstruktér, Semjon Alexejevič Lavočkin (11. září 1900 – 9. června 1960), se svým letadlem nejprve neuspěl. Od úřednické práce ho zachránila náhoda, když dostal za úkol navrhnout stíhačku z překližky. Kupodivu unikl i čistkám v 30. letech a komunistou se stal až v roce 1953.
