Strmá kariéra úderníka
Alexej Grigorjevič Stachanov začal pracovat v dolech na Donbase v jednadvaceti letech. Nejprve jako pomocný dělník, později si udělal kurz a dostal sbíječku. Chvíli mu trvalo, než ji dokázal naplno využít, ale pak přišly jeho slavné chvíle. Soustavně překonával plán, a v létě roku 1935 se pustil do práce s takovou vervou, že během jedné směny vytěžil 102 tun uhlí, čímž mnohonásobně překonal stávající pracovní normy. Tak alespoň slavný příběh podala sovětská státní propaganda.
Psala se třicátá léta, v zemi vládl Stalin a najít skutečnou pravdu v jednom z nejslavnějších propagandistických mýtů je nemožné, i když je pravděpodobné, že byl Stachanovův rekord dopředu připraven a zinscenován. Po rekordu mladý úderník utekl domů, neboť jej lidé chtěli zabít. Nebylo se čemu divit – dnes rekord znamenalo zítra normu. Manželka musela Stachanova schovat před rozlíceným davem dělníků doma v bečce na zelí a vyhrožovala jim, že kdyby chtěli jejího muže zabít, osobně je podřeže.
Ministr se sklenkou vodky
A co bylo s milým Alexejem dál? Příběh slavného horníka se rozletěl do světa a jeho jméno se stalo přezdívkou všech úderníků, kteří si začali říkat Stachanovci. Stachanova tvář se dokonce dostala na titulní stranu prestižního časopisu Time. Stal se hrdinou národa, jenž demonstroval sílu nového socialistického hospodářství a odhodlanosti ruských dělníků.
Alexej vstoupil do Komunistické strany a vzápětí vyměnil sbíječku za školní učebnice. V roce 1936 nastoupil na průmyslovou akademii a po jejím ukončení se stal ředitelem dolu v kazašské Karagandě. Odtud už zamířil na ministerstvo průmyslu a později zastával nejrůznější vysoké úřednické funkce. Tou dobou začal silně pít, ale jeho závislost byla tolerována.
Legenda jménem Stachanov
Po odchodu do důchodu se jeho alkoholismus ještě prohloubil. Mnohokrát se opil do němoty, častokrát nevěděl, co dělá. Neustále opilý Stachanov byl ovšem hrdinou Sovětského svazu a VIP celebritou, proto jej raději internovali v psychiatrické léčebně, kde po třech letech zemřel. Dožil se poměrně vysokého věku 71 let, neboť valná většina ruských alkoholiků umírá mnohem dříve.
Alexejova sláva pokračovala i po smrti v psychiatrické léčebně. Hned následujícího roku přejmenovali hornické městečko Kadijivka, kde narubal svůj slavný rekord, na Stachanov. V roce 2010 byl „konečně“ překonán i jeho letitý, vlastně 75 let starý rekord, když ukrajinský horník Serhij Šemčuk z Donbasu vytěžil s ruční sbíječkou za směnu neuvěřitelných 170 tun uhlí.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
