Pro barrandovské věřící zlíchovský kostelík nestačí
Hlubočepská farnost má své sídlo u kostela sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Tento kostelík však kapacitně přestává postačovat potřebám aktivní farnosti. Proto se zrodila myšlenka na stavbu kostela nového, většího. Je třeba si představit, že k hlubočepskému kostelíku patří celé sídliště Barrandov – které má 30 tisíc obyvatel – kde odpovídající sakrální stavba a komunitní centrum zcela chybí. Logicky tak padlo rozhodnutí, aby nový chrám vznikl právě zde, v místě kde farnost dříve provozovala „Misijní středisko“. Od Prahy 5 odkoupilo pražské arcibiskupství pozemek pod touto stavbou a další plochy přislíbil farnosti v rámci směn pozemků pražský magistrát.
Komise zástupců farnosti a odborníků jmenovaných pražským arcibiskupstvím vybrala na jaře roku 2013 jako vítězný projekt od architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause.
S kostelem dojde i na prostor pro společné zážitky
Mimo sakrální prostor bude v přízemí i příjemná kavárna obrácená k dětskému hřišti. V suterénu s prosklenou stěnou na jih k lesu vznikne prostorné komunitní centrum s klubovnami pro setkávání maminek s dětmi, pro aktivity mládeže, skautů a seniorů. Velmi flexibilní (a rozdělitelný) společenský sál bude sloužit pro přednášky, komorní koncerty, tanec, filmový klub, spolkové schůze a věříme, že mnoho dalších možností využití se časem určitě ještě doplní.
Varhany zazní, až stavba dostatečně vyschne
V letech 2013-14 se dle podnětů farnosti dopracovávala studie a začaly přípravy projektu pro povolení stavby. To přišlo loni. Zároveň v tomto období probíhal výběr výtvarníků, kterého se opět zúčastnila celá řada předních sochařů a malířů doporučených farníky, zástupci arcibiskupství a autory stavby. Za autory liturgických prvků byli vybráni Stanislav Kolíbal a Petr Váňa. Z původní výtvarné ideje architektů zůstal v interiéru zachován skleněný kříž ze „spékaného“ skla, na kterém bude socha Krista Spasitele z běleného lipového dřeva, v presbyteriu kruhová kaple se svatostánkem a na kůru varhany (za 13 milionů), které se budou instalovat až dodatečně, po dostatečném vyschnutí stavby.
Stanislav Kolíbal (*1925 v Orlové), sochař a výtvarník, v letech 1990-93 působil jako profesor na AVU v Praze. Vystudoval VŠUP (prof. Antonín Strnadel) a DAMU. Člen umělecké skupiny UB 12. Řadí se k významným představitelům českého konceptuálního umění. Mezi některá z jeho známých děl patří např. reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. Nositel Medaile Za zásluhy (2005).
Petr Váňa (*1965) absolvoval obor sochařství na Střední umělecko-průmyslové škole kamenické v Hořicích. Roku 1984 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1990 diplomoval. Zabývá se sochařskou tvorbou při obnově sakrálních staveb, volnou tvorbou, restaurováním uměleckých památek a dalšími projekty. Je žákem sochařů Jiřího Saiferta a Jindřicha Severy. Realizoval řadu kopií barokních soch (sousoší Vzkříšení Krista v pražské Loretě, sochy evangelistů na průčelí kostela Nejsv. Salvátora v Praze). Od r. 1997 pracuje na obnově Mariánského sloupu v Praze.
