Prostý rybář z Galileje, jehož památku slavíme 30. listopadu, musel být moudrým a statečným člověkem. Připojil se k učedníkům svatého Jana Křtitele a po jeho smrti jako první oddaně doprovázel mladého proroka Ježíše z Nazaretu. K muži, který se stal Kristem, Mesiášem, přivedl i svého bratra Šimona zvaného Petr. Všechny tři měla očekávat pro jejich učení krutá smrt ukřižováním.
Ondřej byl po letech úspěšných pastoračních poutí Malou Asií a jižní Evropou popraven v Řecku, kde se stal biskupem „ilegální a protizákonné“ křesťanské církve. Sedmdesátiletého apoštola uvázali ke kříži ze šikmo sroubených břeven ve tvaru X. Znamenalo to nejméně tři dny trýznivého umírání. Odsouzenému by jistě neulehčilo odchod, kdyby věděl, že svato/ondřejský kříž se změní v pojem a vstoupí do kultury, heraldiky i odborného názvosloví.
Světec tak drží ochrannou ruku nad řadou zemí, měst a šlechtických rodů, do jejichž znaku byl vložen ondřejský kříž. Uctívají jej ve Skotsku, s chutí mu na jeho svátek zatančí a připijí sklenkou whisky. Tamějším válečníkům kdysi pomohl v bitvě; skotská vlajka s jeho symbolem je možná nejstarší v Evropě. Ondřej chrání Sicílii, Řecko, Rumunsko… Šikmý kříž jej spojuje s Floridou, Ruskou federací, Rio de Janeirem, Amsterdamem, ale také s Obrnicemi či Nelahozevsí.
Apoštol Ondřej bývá zobrazován s křížem, na kterém zahynul, knihou evangelií, případně s provazem či sítí. Patří k nejuctívanějším a nejoblíbenějším svatým. Jeho jméno s významem „statečný, odvážný“ najdeme po celém světě jako jedno z nejčastějších. Během historie se proměnil v patrona rybářů, sedláků, řezníků, horníků, provazníků, nosičů vody, ale také sňatků a slečen toužících po manželství. Léčí dnu, růži, bolesti v krku, křeče, a proti těmto chorobám preventivně zasahuje.
Nejmilovanější světec má jmeniny 6. prosince, naděluje ale o den dřív. Co o Mikulášovi ještě nevíte?
Proč se ale křesťanský světec stal patronem zamilovaných a pomáhá jim s věštěním a čarováním? Zřejmě za to může dávnověk s představou temné „zimní“ poloviny roku, jejíž moc kulminuje právě na přelomu listopadu a prosince, anebo naopak křesťanská vize adventu, jehož nástup se kryje s apoštolovým svátkem. Do soumraku toho dne musejí být všechny polní práce ukončeny, jinak si na hospodáři smlsnou čarodějnice. A pak nastává po štědrém večeru druhá nejvhodnější doba k čarování a věštění.
Zřejmě není náhodou, že se řada rituálů v oba dny opakuje. Lití olova, pouštění lodiček z ořechů, rozkrajování jablka, sledování, o čem se bude člověku o magické noci zdát, hádání podle různých předmětů vložených pod obrácené hrnečky. Nejvíce obřadů a zvyků náleží do kategorie „seznamka“ nebo „předmanželská poradna“, případně „sexuální prognostika“. Házení střevícem, třesení bezem či plotem (a následné sondování, odkud začne hulákat ostražitý pes); klepání na kurník; psaní jmen nápadníků na papírky, které se pak vloží pod polštář nebo zapracují do těsta knedlíků.
Ano, hlavní slovo ve svatoondřejském věštění by měly mít mladé ženy. Ale platí na dámy postinformační éry nějaká starobylá magie? A víte co? Úplně stačí, když na toho, koho máte rádi, budete plným vědomím a z celého srdce myslet. Tak jednoduchý je ten nejstarší a nejosvědčenější recept… Ovšem k vánočnímu čarování se ještě vrátíme!
