Když byl 10. dubna 1941 byl na Balkáně obsazeném nacistickými oddíly vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, jeho zakladatelé dostali hned trojí požehnání – od Hitlera, Mussoliniho a papeže Pia XIII. V čele nového státu byl Ante Pavelić (1889 – 1959), kterého doprovází nejhorší pověst. Teror, který zavedl v Chorvatsku, si v ničem nezadal s hrůzou, kterou v Evropě šířili představitelé osy Berlín-Řím. Pavelić se rozhodl rázně vyřešit „srbský problém“ a pravoslavní Srbové dostali na vybranou – „jatka, nebo křtitelnice“. Pokud nepřestoupili na katolickou víru, čekal je koncentrační tábor. Často však Srby před masakrem ze strany Chorvatů nezachránil ani křest.
Jedním z těch, kdo se vedle Paveliće zapsali v tomto ohledu do dějin nejhůře, byl chorvatský fašista a ustašovec Petar Brzica (1917 – 2010 ?). Před válkou studoval na františkánské koleji v Širokém Brijegu v Hercegovině a stal se členem „Velkého bratrstva křižáků“, organizace, která byla součástí chorvatského katolického hnutí. Dál se stal členem ustašovské mládeže a později i členem ustašovské fašistické vládní organizace „Ustaša“ (1941 – 1945), kde dosáhl hodnosti poručíka. Ustaša přitom v chorvatštině znamená „povstalec, vzbouřenec“.
O tom, jak šílené poměry se tehdy staly na území někdejší Jugoslávie normou, svědčí to, že Petar Brzica se 29. srpna 1942 stal vítězem soutěže dozorců o nejvíce podřezaných vězňů nazvané Král hrdlořezů, jež se konala v koncentračním táboře „Jasenovac“ u stejnojmenné obce ležící dnes v Chorvatsku nedaleko jeho hranic s Bosnou-Hercegovinou. Podařilo se mu údajně zavraždit 1360 (někdy uváděno 1300 či 1320) vězňů , mužů, žen i dětí, speciálním nožem zvaným „srbosjek“ (cyrilicí sрбосјек). Měl 12 cm dlouhou, zakřivenou čepel a byl připevněn koženým páskem přes dlaň, případně zápěstí ruky. Původně se používal k přeřezávání povřísel u snopů před vložením do mlátičky. Povříslo je prakticky svazek stébel obilí, pro zvětšení délky se rozdělí na dvě poloviny, zkroutí se a udělá na svazku uzel. Celý svazek stébel obilí pak slouží ke svázání snopu. Snopy obilí se pak po 6 ks až 8 ks stavěly k sobě do kruhu, klasy směrem nahoru, vznikali tzv. panáci, aby obilí na slunci vyschlo.
Brzica tak získal tak přezdívku „Král hrdlořezů“ a jako odměnu za výhru obdržel zlaté hodinky, stříbrné příbory, opékané selátko a víno. Historici však tak vysoký počet zavražděných zpochybňují. Podle jiných zdrojů byl počet jím zavražděných vězňů buď 670 nebo 1100. Není také jaké jasné, jak dlouho soutěž trvala, resp. jaký byl stanoven časový limit.
Koncentrační tábor Jasenovac na území Nezávislého chorvatského státu zřízený v srpnu 1941 byl jedním z největších koncentračních táborů na území Evropy během druhé světové války. Nebyl spravován jednotkami nacistického Německa a podléhal přímo správě chorvatského fašistického hnutí Ustaša. Tábor osvobodily v dubnu 1945 partyzánské jednotky Josipa Broze Tita. Podle očitých svědků se v něm popravovalo chladnými zbraněmi proto, aby nebylo slyšet střelbu. O život zde přišlo až 200 lidí denně. Podle odhadů Muzea holocaustu ve Washingtonu zavraždili ustašovci v táboře 77 až 99 tisíc osob. Ihned po válce začalo vyšetřování, to však tehdy nebylo dokončeno, kromě jiného i proto, že ještě v roce 1945 ustašovci přeorali území v okolí tábora traktory, aby ztížili hledání táborových masových hrobů. Trestu unikl i Petar Brzica a v poklidu dožil v USA, kde zřejmě zemřel roku 2010.
Po zániku Nezávislého státu Chorvátsko (NDH) a vzniku Federativní republiky Jugoslávie fungoval tábor dále pod správou Jugoslávské lidové armády. Byli zde například vězni německé národnosti. Dne 2. května byly některé budovy samotného jasenovského tábora úmyslně zapáleny a od června 1945 na částečné likvidaci tábora pracovali němečtí vězni. V letech 1945–1947, tj. v období nejsilnějšího stalinistického režimu v Jugoslávii, zde byli soustředěni jugoslávští občané, kteří byli nepohodlní režimu kvůli své náboženské, politické či jiné názorové orientaci, celkem 5000 – 8000 osob.
Roku 1963 byl v Jasenovaci založen Památník obětem. 4. července 1966 byla odhalena socha „Květ v Jasenovci“ sochaře Bogdana Bogdanoviće. 4. července 1968 bylo založeno Pamětní muzeum.
