Největší český dalekohled byl uveden do provozu v roce 1967 a během více než půl století prodělal několik úprav, které se týkaly převážně systémů řízení a ovládací elektroniky. Miroslav Šlechta z Astronomického ústavu Akademie věd ČR poukázal na to, že po optické stránce byl dalekohled dosud v téměř původním stavu. Každé zrcadlo přitom časem „slepne“ a systém ztrácí účinnost.
Při poslední modernizaci byla proto vyjmuta zrcadla z optické cesty ke spektrografům a nahrazena nejmodernější oktogonální vláknovou optikou. Tato změna má za následek, že počet fotonů dopadajících do spektrografů je několikanásobně větší než v původní konfiguraci. „Chtěli jsme minimalizovat optické ztráty, zvýšit účinnost a zjednodušit optický systém,“ uvedl Šlechta.
Největší přínos podle něj spočívá v tom, že se rozšířily pozorovací možnosti dalekohledu, protože je nyní možné pořizovat přímé fotografie části oblohy. „Je to asi šestina až pětina rozměru Měsíce v úplňku, co jsme schopni zobrazit na jeden snímek,“ řekl Šlechta.
Dnešního představení obnoveného dalekohledu se zúčastnil i významný český astronom Luboš Perek, který se se před lety zasloužil o jeho vybudování a po němž je zařízení pojmenováno. „Je to pořád hezké a myslím, že je hezčí než ostatní dalekohledy,“ řekl dnes již téměř 101letý doyen české astronomické obce, mimo jiné emeritní vedoucí Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti a bývalý ředitel Astronomického ústavu.
Perkův dalekohled má průměr objektivu dva metry. Tubus s objektivem, protizávažím a dalšími částmi váží 83 tun. Dalekohled je umístěn v kopuli, jejíž průměr činí 21 metrů. Otočná kopule váží 195 tun a disponuje otevíratelnou, pět metrů širokou štěrbinou určenou k výhledu na oblohu. V době vzniku patřil ondřejovský teleskop do první desítky největších dalekohledů na světě, dnes je umístěn ve druhé stovce.
Význam podobných přístrojů spočívá především v možnosti dlouhodobého sledování zkoumaných objektů – velké světové dalekohledy se vzhledem k velkému vytížení pro systematické výzkumy nepoužívají. Šlechta poukázal na to, že astronomů je na světě několik desítek tisíc a každý chce pracovat s velkým dalekohledem. To je jim ale umožněno nejvýš na čtyři nebo pět nocí v řadě. V případě dalekohledů, jako je ten ondřejovský, podle Šlechty není problém získávat pozorovací řady na škále let nebo i desetiletí.
vera/čtk
