mapa regionů
zavřít mapu
Každého potká v životě bolest a smutek. Přestože se jedná o normální, zdravé emoce, vyžívat se v neštěstí je sebedestruktivní. Jestliže se sebelítosti podaří změnit vaše myšlení a chování, může vás i zničit. Místo toho ji však můžete ovládnout vy. I když není možné změnit okolnosti, svůj přístup lze změnit vždy.
„Sebelítost je jednoznačně nejničivější nefarmaceutická droga. Je návyková, poskytuje krátkodobou slast a odděluje svou oběť od reality.“
John Gardner
Do pastí sebelítosti spadneme snadno. Tím, že sami sebe litujete, často odkládáte přímé střetnutí se svými skutečnými obavami a tím se můžete vyhýbat přijímání zodpovědnosti za své činy. Sebelítost může sloužit jako nějaká hra na čas. Místo určitého jednání nebo postupu vpřed přeháníte negativa své situace a tím si vlastně zdůvodňujete, proč neděláte nic k jejímu zlepšení.
Lidé často využívají sebelítost jako nástroj k získání pozornosti. Použitím karty „jsem na tom špatně“ můžete od ostatních získat nějaká laskavá slova. Alespoň zpočátku. Pro lidi, kteří mají strach z odmítnutí, může být sebelítost nepřímou žádostí o pomoc. Doufají, že voláním „Ó běda, jaký žal!“ vyvolají zájem a podporu.
Trápení však bohužel nebývá rádo samo a sebelítost se leckdy může proměnit ve vzájemné trumfování. Rozhovor se změní v soutěž o to, kdo z přítomných je na tom hůř. Sebelítost také nabízí důvod k odmítání zodpovědnosti. Když svému šéfovi říkáte, jak jste na tom zle, může to vycházet z touhy, aby od vás očekával méně.
Sebelítost se může také změnit v jakýsi vzdor. Skoro jako bychom očekávali, že se něco samo změní, když se postavíme na zadní a připomeneme tím vesmíru, že si zasloužíme něco lepšího. Jenomže tak to na světě nechodí. Neexistuje žádná vyšší bytost – nebo přesněji řečeno lidská bytost – která „přifrčí“ a postará se, aby s námi život zacházel spravedlivě.
Sebelítost je sebezničující. Způsobuje další potíže a může mít velmi nepříjemné následky.
Libování si v sebelítosti překáží plnému životu těmito způsoby:
Abyste se zbavili pocitu sebelítosti, musíte změnit své lítostivé chování a bránit sami sobě v oddávání se lítostivým myšlenkám.
Když si všimnete, že se do vašeho života vkrádá sebelítost, vědomě se snažte udělat něco, co je v přímém rozporu s tím, jak se cítíte. Abyste se sebelítosti ubránili, stačí udělat jen malé změny ve vašem chování. Zde jsou příklady:
Ke změně pocitů existuje jeden důležitý klíč: Musíte si uvědomit, jaké chování ve vás tlumí pocit sebelítosti. Někdy je to cesta pokusu a omylu, jelikož určitý druh chování zabírá na každého jinak. Jestliže to, co právě děláte, nepomáhá, zkuste něco jiného. Ale když neučiníte ani jeden krok správným směrem, zůstanete pořád tam, kde jste.
Na to, co se vám v životě stane, můžete nahlížet mnoha různými způsoby. Když okolnosti vnímáte způsobem, který lze vyjádřit slovy „Proč zrovna já?“, často cítíte sebelítost. Když ale na něčem vidíte spíše to pozitivní, dokonce i na nějaké zlé situaci, pak mnohem spíše budete v životě cítit radost a spokojenost.
To lepší je možné vidět téměř na všem. Zeptejte se některého dítěte na to, co je pro něj na rozvodu rodičů nejlepší, a většina odpoví: „O Vánocích dostávám víc dárků!“ Samozřejmě, rozvod může přinést jen málo příjemného, ale mít dvakrát tolik dárků je jeden drobný aspekt rozvodu, který některé děti může potěšit.
Změnit pohled na situaci nebývá vždy snadné, zvláště když se cítíte jako hostitel na své oslavě sebelítosti. Čím více se zabýváte myšlenkami, které vám neustále brání zhodnotit situaci, tím hůř vám bude. Negativní myšlenky je ale možné zastavit, ještě než se vymknou kontrole. I když nahradit negativní myšlenky realističtějšími vyžaduje trénink a dřinu, velmi efektivně to pomáhá potlačit pocity sebelítosti.
Když vás napadne „Mně se pořád děje něco špatného“, sepište si současně seznam všeho příjemného, co se vám stalo. Pak původní myšlenku nahraďte nějakou realističtější, například „Stalo se mi něco zlého, ale taky se mi stalo hodně pěkného“. Neznamená to, že byste měli pozitivizovat něco negativního. Místo toho se snažte podívat na svou situaci realisticky.
Když si říkáme „Zasloužím si něco lepšího“, litujeme se. Vděčnost znamená říkat si: „Mám víc, než si zasloužím.“ Získání pocitu vděčnosti vyžaduje určitou námahu, ale není to těžké. Každý se může naučit, jak cítit větší vděčnost. Tím, že si osvojí nové návyky.
Začněte tím, že si uvědomíte, jak jsou ostatní laskaví a velkorysí. Uznejte, že na světě existují i dobré věci, a tím si začnete uvědomovat, co máte.
Abyste cítili vděčnost, na to nemusíte být bohatí, neuvěřitelně úspěšní nebo mít dokonalý život. Naučte se v životě vnímat maličkosti, které jste dosud považovali za samozřejmé, a budujte tak v sobě pocit vděčnosti.
Jestliže se vypořádáváte se stresem a dovolíte, aby vás ovládla sebelítost, odkládáte tím řešení. Všímejte si náznaků, které vám říkají, že se začínáte litovat, a při první známce sebelítosti použijte proaktivní přístup – změňte svůj postoj.
Zdroj: Amy Morin (13 Things Mentally Strong People Don’t Do, 2015)
