Byl se svými kolegy Karlem Honzíkem (1900 v Le Croisic ve Francii – 1966 v Praze), Jaroslavem Fragnerem (1898 v Praze – 1967 tamtéž) a Vítem Obrtelem (1901 v Olomouci – 1988 v Praze) jedním z členů Puristické čtyřky, vzniklé – jak už to tak bývá – odporem k tradiční výuce na škole. Ve skupině byli tito tvůrci spojeni od roku 1921, v roce 1923 vstoupili do Devětsilu, do jeho architektonické sekce ARDEV. Neúnavně se účastnili soutěží, publikovali a byli v kontaktu s podobně uvažujícími kolegy za hranicemi, především s členy výmarské školy Bauhaus.
Ačkoli návrhy Puristické čtyřky vyznívají vzácně vyrovnaně, bývají práce Linharta vykládány jako nejpoetičtější.
Puristická čtyřka si vzala své jméno od purismu, tedy architektury očištěné od ornamentu. Manifest purismu Aprés le cubisme zformulovali v roce 1918 švýcarský architekt Le Corbusier (1887 v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku – 1965 v Roquebrune-Cap-Martin ve Francii) a kubistickým malířem Amédée Ozenfantem (1886 v Saint-Quentin – 1966 v Cannes, obojí Francie), pro jeho existenci v Čechách připravily živnou půdu studie Josefa Chochola, Jiřího Krohy a dalších.
Linhart pracoval v letech 1921 až 1945 na stavebním úřadě pražského magistrátu.
Ve 20. letech byl podle jeho plánů postaven učitelský dům v Hostivaři (Pod Plískavou 4), blok domů na Žižkově (Radhošťská 18 – 22), vila vystavěná V. H. Hofmanem na Hanspaulce (Tylišovská 1), domy Pivovarnická 10 + 12 v Libni a činžák Jičínská 43 proti Olšanským hřbitovům.
Většinu si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
Nerealizovaným návrhům se pro přehlednost raději vyhneme.
V roce 1927 začala stavba vlastní vily Evžena Linharta poblíž hanspaulské Perníkářky, tehdy vzbudila velký ohlas a dokonce bývá označována za vůbec první funkcionalistickou vilu v Praze.
Ano, je to skvostný příklad emocionálního funkcionalismu, vila si navíc ponechala puristickou jednoduchost.
V přízemí Linhart použil zajímavé řešení, jídelnu vyvýšil zhruba o metr a s obývacím pokojem ji propojil rampou u stěny. Vznikly tak dva prostory, které mohly být využívány nezávisle na sobě. Toto řešení později použil Adolf Loos ve střešovické Müllerově vile.
Stavba, kterou vedl Karel Mužík, se potýkala s problémy, které ji prodražily. Takže manželé Evžen a Ema byli nuceni svou vilu nejprve dva roky pronajímat, aby tak alespoň trochu ulevili finanční zátěži. Teprve pak se nastěhovali.
Dodám jen, že v suterénu vily Na Viničních horách 46 byla v roce 1958 zřízena prodejna a sklad drogistického zboží. Od roku 1996 figuruje v seznamu našich nemovitých kulturních památek.
Počátkem 30. let Lihnart spolu s Antonínem Heythumem (1901 v Mostu – 1954 v bavorském Rottach-Egernu) připravil stavbu domu redaktora Čs. rozhlasu Eduarda Lisého na Babě Na ostrohu 50, sám pak ještě pěknou vilu Na Pískách 32, jižní stranou obrácenou právě do ulice Na Viničních horách.
V letech 1937 a 1938 probíhala podle Linhartových plánů stavba Gymnázium dr. Edvarda Beneše v Dejvicích (Evropská 33), s Václavem Hilským a Rudolfem Jasenským vypracoval také projekt řady domů ve Střešovicích (Patočkova 6 až 14).
Po válce vyslyšel architekt volání po potřebě levného bydlení pro dělníky Stalinových závodů (chemičky) v Litvínově a spolu s Václavem Hilským (1909 v Krásnu nad Bečvou – Valašském Meziříčí – 2001 v Praze) vyprojektoval tzv. Kolektivní dům. Dostavěn byl až v roce 1958, to už byl Evžen Linhart na pravdě Boží.
Zemřel 29. prosince 1949 v Praze.
Zdroje: Barbara Zavadská: Vlastní vila Evžena Linharta, bakalářská práce, 2009; Kateřina Racková, Petr Ryska, Pražský deník, 2017; Otakar Nový: Česká architektonická avantgarda, 1998
