Sanitka, vůz, který brázdí denodenně ulice našich měst i obcí a jehož zvuk houkačky nám říká, že čas se snaží řidič dostat na svou stranu i s tím ,že riskuje často svoje zdraví i svůj život pro snahu pomoci či přímo zachránit někomu život. Okolnosti, které mu někdy stojí v cestě vytváříme bohužel mi ostatní a neohleduplní řidiči aniž si uvědomujeme, že klidně zítra může tento vůz spěchat na pomoc nám. Tak to bohužel je.
Je faktem, že technika za posledních několik desetiletí dopřála nespočet vymožeností pro záchranu lidského života právě v těchto dnes již velmi vyspělých automobilech, ale na druhou stranu když se poohlédneme nazpět tak si říkám: “ Dříve jezdily možná automobily- sanitky méně vyspělé technicky a i přesto se jim dařilo lidské životy zachraňovat. Možná to je pro mnoho z nás například ve vzpomínkách tzv. dvanáctsettrojka, která byla téměř univerzálním automobilem a hvězdou seriálu sanitka, na což si mnoho z nás stále ještě pamatuje.
Vraťme se zpátky v čase
Již během 18. století začaly v Evropě vznikat první pokusy o přepravu lékařů k pacientům. V roce 1792 při korunovaci krále Františka II.vznikla první pohyblivá pracoviště lékařů, a porodních bab. Transport pacientů byl zajištěn koňskými povozy. Sanitní vozidla se začala používat už v první polovině 20. století, zpočátku ve velkých městech. Jejich rozvoj do ostatních oblastí nastával postupně od 60. let, když začaly vznikat první záchranné služby. Tehdy se ale jednalo o běžná vozidla, např. Škoda 1201, později Škoda 1203. Tato vozidla provozovaná někde až do 90. let minulého století neměla ambulantní část s moderním vybavením, jako je tomu u současných sanitek. Měla jen lůžko pro pacienta a základní vybavení sebou vozil lékař v brašně. Sanitky, tak jak je známe dnes, se začaly na území Československa objevovat až v 80. letech. Po roce 1989 docházelo postupně k modernizaci vybavení a nákupu nových vozidel, která už nesloužila jen k transportu pacientů. Dnes existuje mnoho druhů záchranných prostředků.
Sanitky mívají výrazné signální barvy, někdy s reflexními pruhy nebo battenburskou šachovnicí. Dále mají jako označení nápis AMBULANCE a znak hvězda života. Tento nápis bývá na přední straně vozidla zrcadlově převrácený, aby šel snadněji přečíst ve zpětném zrcátku. České sanitky mohou používat světelná signalizační zařízení modré barvy (výstražný majáček) a sirény. Většina nových sanitek bývá v současnosti vybavena novými LED diodovými majáky, které jsou mnohem více viditelné, a to především za přímého slunečního svitu. Starší sanitky využívají tzv. stroboskopové majáky, od kterých se dnes upouští.
Sanity se dělí dle tříd.
Třída A1, A2
Sanitní vozidla třídy A1 jsou vozidla, která jsou určena k přepravě maximálně jednoho sedícího nebo ležícího pacienta. Sanitky třídy A2 jsou vozidla, která jsou určena k přepravě minimálně jednoho ležícího pacienta a většího počtu sedících pacientů. Tyto sanitky bývají klasifikovány obvykle jako doprava raněných, nemocných a rodiček (DRNR). Velmi často bývají nasazovány jako vozidla dopravní zdravotní služby (DZS).
Sanitka třídy B
Tento typ sanitek provozují záchranné služby a slouží k akutním výjezdům. Je to nejčastější typ sanitky pro výjezdy ke stavům ohrožujícím zdraví nebo život pacienta. Jsou také nejvíce rozšířeny v České republice i v Evropě. Jejich vnitřní zástavby zahrnují výbavu na takové úrovni, aby bylo možno pacienta před transportem stabilizovat. Mezi výbavu patří defibrilátor-kardiostimulátor, nosítka, vakuová matrace, scoop rám, krční límce, dlahy, tlakový monitor, pulzní oxymetr, odsávačku, termofólii, infuzní pumpu, přikrývku, plicní ventilátor, průtokoměr, kyslíkové lahve, sterilní a nesterilní rukavice, sterilní a nesterilní obvazový materiál, injekční stříkačky a jehly.
Sanitky třídy C
Tento typ sanitních vozidel bývá označován jako mobilní jednotka intenzivní péče nebo resuscitační vůz. Výbava těchto vozů zahrnuje veškeré potřebné prostředky pro resuscitaci, monitoring a připojení na umělou plicní ventilaci.
Speciální sanitní vozy třídy A
Sanitní vozidlo s úpravou pro obtížně přístupný terén.
Jako speciální sanitní vozidla bývají označována:
- osobní nebo SUV vozidla pro systém RV
- záchranné motocykly a jízdní kola
- sanitní elektromobily
- sanitní vozidla s vnitřní zástavbou upravenou pro transport novorozenců (dostupné většinou ve velkých městech)
- vozidla pro obtížně přístupný terén
- vozidla pro hromadná neštěstí
- vozidla pro přepravu orgánů, krve, krevních derivátů nebo transplantačních týmů
- speciální záchranářské moduly (např. Golem)
- jiná zvláštní vozidla
Legendární 1203
Pod komplikovanou přezdívkou Dvanáctsettrojka se skrývá užitkový automobil Škoda 1203, tedy i tehdejší sanitní vůz. První a poslední malý užitkový automobil se vyráběl do roku 1989. Významnou měrou se tak zasloužil o rozvoj živností a drobného podnikání. Bez malé dodávky Škoda 1203 si nikdo nedokáže představit logistiku a zdravotnictví několika posledních desítek let dvacátého století. Ke kladům vozu patřil velký užitný prostor a variabilní využití, naopak špatně byl hodnocen slabý a přehřívající se motor.
Inu každá doba měla něco do sebe jak se říká…
A co vy? Pamatujete si cestu například v 1203?
