Byl ospalý letní den, během kterého se pětiletá Markétka doma k smrti nudila. Pořád chtěla jít někam ven, jenže maminka, která byla v jednom kole s domácími povinnostmi, se jí věnovat nemohla. Ale protože pořád „bžódala“, nakonec ji pustila samotnou. Jen do nedalekého parku, aby vyvenčila Besinku, a jen na malou chvíli. Jenže to neměla dělat, protože Markétka tam narazila na svého budoucího vraha.
Uprchlý blázen
Když se domů nevrátila do šesti, což už uměla poznat podle odbíjení hodin na kostele, rodiče se začali znepokojovat. A když nedošla ani do půl osmé, kdy začínaly tehdejší Televizní noviny, vydali se ji hledat. A když ji nikde nemohli najít, vyrazili na služebnu Veřejné bezpečnosti. A brzy poté se v blízkém i širokém okolí rozběhlo intenzivní pátrání. Hledače malé dívenky navíc poháněla skutečnost, že z nedaleké psychiatrické léčebny právě utekl pacient, který se měl před tím nechat slyšet, že hodlá unést malé dítě. A jejich pátrání pak v půl druhé ráno bylo bohužel „úspěšné“!
Jako v hororu!
To slovo je v uvozovkách, protože nález Markétky jimi doslova otřásl. Byla už několik hodin mrtvá, kolem krku měla obtočené punčocháčky a spodní část těla měla holou. Její nos nesl stopy kousnutí a zbytek těla měla posetý modřinami. Kousek dál ležela její Besinka, která měla kolem krku její kalhoty utažené na uzel.
Šokovaní kriminalisté mohli místo činu ohledat až po rozbřesku. A díky trasologickým stopám, otisku boty i kalhot při klečení, mohli poměrně záhy vyloučit podezřelého uprchlého chovance z psychiatrie. Tyto stopy jim zároveň byly velice nápomocné při dopadení skutečného vraha.
Při dalším vyšetřování se totiž ukázalo, že v předvečer vraždy se v parku Markétka náhodně setkala se čtveřicí mladíků, kteří ten den během své „pařby“ prošli několik místních restaurací a v parku si udělali menší přestávku, než půjdou pokračovat v popíjení. Tam k nim zaběhla zvědavá Besinka, pro kterou si vzápětí došla její malá panička. Chlapci se pak rozhodli, že půjdou do místní sokolovny. Ale už jen ve třech. Poslední z nich, osmnáctiletý Jan Pávek, se vymluvil, že už má dost a že půjde domů.
Jasné indicie
Když se ale rozloučili, vrátil se zpátky za Markétkou, která ho vzrušila hned, jakmile ji opilý spatřil. Slíbil jí, že ji odvede na tajné místo, a tam ji pak zneužil a uškrtil, stejně jako jejího psa. To ještě policisté, když si pro něj šli domů, nevěděli. Nicméně v té době byl již v podmínce za zneužití dvanáctileté dívky, a tak ho považovali za hlavního podezřelého.
Pávek sice zpočátku vše popíral, dokonce si vymyslel, že v parku viděl Markétku s nějakým cizím mužem, se kterým nakonec odešla. Ale ostatní jeho kamarádi ho vůbec neviděli. Navíc, když mu řekli, že pachatel má na kolenou určitě zelené stopy od trávy, okamžitě si je začal prohlížet. Sice si je přepral, ale nedokonale. Kromě toho ho prozradila nepravidelnost ve vzorku na botě, která zcela přesně odpovídala stopě z místa činu. A také věděl, že dívka byla znásilněná, což věděli pouze vyšetřovatelé a vrah.
Prasečkář
Pávek se pod tlakem důkazů nakonec přiznal a soudce ho později jako citově chudou a morálně tupou osobu poslal na 23 let do vězení, což vyvolalo poměrně velkou vlnu pobouření. Za podobné případy se totiž v 80. letech obvykle dával trest smrti. Předčasné smrti ale stejně nakonec neunikl. Když se totiž po prvním roce stráveném v zostřené izolaci dostal mezi „normální“ vězně, psychicky neunesl to, jak s ním – jako s „prasečkářem“ neboli pedofilem odsouzeným za sexuální násilí na dítěti – ostatní zacházejí a spáchal sebevraždu. A jeho rodiče, kteří byli pro své sousedy už navždy spojení s tímto hrozným zločinem, se raději ze Šlapanic odstěhovali.
Zdroj: Muzeum policie
