Na konci padesátých let dvacátého století patřil klub Manchester United mezi nejlepší fotbalové týmy ve Velké Británii. V roce 1958 zvítězil v Manchesteru v prvním zápase proti Rudé Hvězdě Bělehrad 2:1 a remíza v odvetném zápasu v Bělehradu mu stačila na postup do dalšího kola s vyhlídkou vyhrát nejvyšší evropskou fotbalovou soutěž.
Následující den, 6. února 1958, nastoupili hráči a trenéři do letadla společnosti British Airways, typu „Airspeed Ambassador G-ALZU třídy Elizabethan“, aby se vrátili domů. Přistoupilo i pár dalších cestujících, celkem se na palubě sešlo 38 pasažérů a 6 členů posádky. Letadlo tak bylo téměř poloprázdné, protože bylo určeno až pro 60 cestujících.
První část letu proběhla bez problémů a během plánovaného mezipřistání v Mnichově ve 14.17 hodin bylo do letadla dotankováno palivo. Panovalo však nepříznivé počasí, hustě sněžilo a mrzlo, což značně znesnadňovalo údržbu letiště a zvláště ranveje. Kapitán James Thain, válečný pilot a bývalý poručík RAF, se proto rozhodl, že odstartuje co nejdříve. Start se však nepodařil, letadlo nedosáhlo rychlosti potřebné ke vzletu. A to se nepodařilo ani při opakovaném startu o tři minuty později.
Kapitán proto oznámil přerušení letu a poslal cestující do terminálu. Starosti mu také působila námraza na křídlech. Ta nejenom že zvyšuje váhu letadla, ale také mění k horšímu aerodynamiku jeho křídel a vlastně tím letadlo brzdí. V tomto případě se ale ukázalo, že jde jen o neškodný sněhový poprašek. Po patnácti minutách cestující znovu obsadili svá místa na palubě letadla a kapitán se odhodlal ke třetímu startu. Z řídící věže dostal povolení ke startu do dvou minut, jinak by bylo toto povolení zrušeno.
V hustém sněžení kapitán uvedl letadlo do pohybu, ale ani teď stroj nedosáhl potřebné rychlosti ke vzletu, přejel ranvej, prorazil plot na konci letiště a křídlem, které se přitom utrhlo, narazilo do domu za letištěm. Během následného požáru na palubě letadla zahynulo 23 cestujících, z toho 7 hráčů Manchester United a 2 členové posádky. Za jediného viníka havárie byl označen kapitán James Thain, který havárii přežil. Byl suspendován a více než deset let života strávil tím, aby dokázal svou nevinu.
Vyšetřování nehody bylo zahájeno ihned po tragédii a kapitán byl obviněn z toho, že nenařídil odstranit z letadla námrazu. Toto obvinění kapitán ale odmítl s tím, že nedosažení vzletové rychlosti způsobila sněhová břečka na ranveji. Byla potom provedena řada pokusů a zjistilo se, že skutečně stačí několik centimetrů rozbředlého sněhu na startovací dráze, aby zbrzdil startující letadlo natolik, že potřebné vzletové rychlosti nedosáhne. V tomto případě kola předního podvozku letadla vjela hned do celé kaluže takové břečky a ta letadlo zbrzdila z rychlosti 217 km/h na 194 km/h. Za takové situace nejenže nemohlo letadlo vzlétnout, ale ani ho nebylo možné bezpečně ubrzdit. Kapitán James Thain tak sice v roce 1968 očištění svého jména dosáhl, ale už nikdy nebyl zaměstnán jako pilot. Ostatní piloti se už ale díky němu mohou napříště nehodě plynoucí z nedostatečně očištěné startovací dráhy vždycky vyhnout.
Smutnou dohru měla havárie i v klubu Manchester United. Trvalo 10 let, než se klub ze ztráty svých hráčů vzpamatoval, a ještě po 50 letech, 10. února 2008, si tuto tragickou událost připomněl při derby s klubem z Manchester City. Oba týmy tehdy k uctění mrtvých spoluhráčů nastoupily na hřiště v čele s dudákem za zvuků smutečního pochodu následovaným minutou ticha.
