I přes značný počet obyvatel v Praze byly rituální pohřby poměrně vzácné. Je tak záhadou, proč se mrtvoly nacházely obrácené tváří k zemi. Nacházela se i těla, která měla končetiny vyvrácené, nebo jedinci s odťatou nohou či rukou, či úplně rozsekané lidské pozůstatky. Nejvíc takových případů bylo objeveno v pražské Bubenči. Známé jsou ale i nálezy z Hloubětína a Malé Ohrady.
Je snad malá kostřička dítěte vzdálenou ozvěnou eneolitických hrobů z Hostivice? Tyto podivné způsoby pohřbívání se totiž omezují jen na dvě oblasti – na pražskou a na podkrušnohorskou.
Rozsekaná těla pohodili do jámy
Někteří mrtví byli prostě jen tak ledabyle pohozeni do jam, někdy i do těch odpadních. A to někdy i po skupině, takže byla těla pomíchaná a ležela různě přes sebe. Našly se pak jen pomíchané kostry, s rozhozenými údy či všelijak pokrouceným tělem.
„U většiny z nich můžeme vystopovat různé násilí, vyvrácené nebo rozsekané údy a proražené lebky. Čtvrcení, sekání na kousky a jiné zohavení potkávalo většinou muže, ale mezi takto pohřbenými se najdou i ženské a dětské kostry,“ uvádí v knize Tajné dějiny Prahy Bohumil Vurm.
Chtěli snad pohřbít upíry?
Rozlámané a poškozené kosti dokonce připouští možnost kanibalismu. „Známe i případy, kdy bylo tělo z mohyly vyňato a vzápětí do ní opět vráceno. Někteří, jinak přísně věděčtí badatelé se domnívají, že se mohlo jednat o zákrok proti upírům. Pokud tomu tak bylo, pak šlo o to, znemožnit návrat zemřelému zpět mezi živé. Zásahy spočívaly ve svazování či v oddělování hlavy a údů. Tito ‚upíři‘ byli také zatěžkáváni kameny a velkým množstvím hlíny,“ vyjmenovává Vurm.
Podobným pohanským praktikám učinilo konec až křesťanství, upírská tradice však vydržela až do našeho století.
Známým případem je také „Upír z Čelákovic“, který byl vykopán spolu s dalšími kostrami z 10. a 11. století v roce 1966. Čelákovický upír byl pohřben s kůlem vraženým do srdce. Nález fascinoval brazilského umělce, který mu po tisíci letech digitálně vrátil podobu.
