Lina (14. června 1911 – 14. srpna 1985) pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny vladyků, severoněmeckých zemanů von Ostenových z ostrova Fehmarn na pobřeží Baltského moře. Její otec byl učitelem a matka, rozená Hissová, pocházela ze zámožné rodiny rejdařů a obchodníků, usazených již po celá staletí na ostrově. Rodiče vychovávali své děti, Linu a Jürgena, v duchu NSDAP a v nacismu viděli záchranu Německa. Bratr Liny Jurgen se připojil k nacistické straně a byl členem „Sturmabteilung“ (SA). S Linou hovořil o tomto hnutí tak obdivně, že se Lina dokonce v roce 1929 vydala na shromáždění strany, kde měl projev Adolf Hitler. Krátce nato vstoupila do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a obdržela legitimaci s číslem 1 201 380.
V roce 1927 ukončila vyšší dívčí školu, chtěla pokračovat na střední škole a složit maturitu. V roce 1928 odešla do Kielu na střední pedagogickou školu, ale studium nedokončila. I tak mohla začít pracovat jako učitelka. Ve svých 19 letech, 6. prosince 1930, navštívila ples veslařského klubu, kde se seznámila s poručíkem německého vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem. Romanticky se do sebe zamilovali a již 18. prosince oznámili zasnoubení.
Byl tu však jeden problém, dodnes ne zcela uspokojivě objasněný. Heydrich byl v době, kdy poznal Linu, již zasnoubený s jinou dívkou, dcerou kielského rejdaře, jejíž totožnost zůstala neznámá dodnes. Zatímco oficiálně se mluví o „zasnoubení“, ve skutečnosti šlo nejspíše o to, že mezi touto dívkou a Heydrichem došlo k intimnímu sblížení, které nezůstalo bez následků. Heydrich se za této situace odmítl s onou dívkou oženit a popíral, že je otcem holčičky, která se dívce narodila. Zatímco dnes by z něčeho takového nikdo žádnou velkou aféru nedělal a případné otcovství by odhalily testy DNA, Heydrich byl tehdy jako důstojník obviněn z nečestného jednání. V důsledku toho ho v roce 1931 admirál Erich Raeder propustil z námořnictva do zálohy, což mladému důstojníkovi zničilo veškeré naděje na jakoukoliv vojenskou kariéru.
Lina ještě jako Heydrichova snoubenka nasadila všechny páky rodinného klanu, aby svému Reinhardovi dopomohla k „jeho stavu odpovídajícímu zaměstnání“. Poradila mu, aby se zajímal o nedávno vytvořenou ozbrojenou organizaci SS (Schutzstaffel, česky Ochranný oddíl), kde během roku 1931 Himmler zřídil divizi, která plnila úkol kontrarozvědky. Himmler, na radu svého spolupracovníka a rodinného přítele Heydrichů Karla von Ebersteina souhlasil s tím, aby Heydrich byl pozván k němu na přijímací pohovor. Himmler jejich setkání na poslední chvíli zrušil, ale cílevědomá Lina tuto zprávu ignorovala, Reinhardovi prostě zabalila kufr a poslala ho za Himmlerem do Mnichova.
Eberstein na něho už čekal na nádraží a dovezl ho k Himmlerovi. Himmler se Heydricha zeptal na jeho názor na náplň práce zpravodajské služby SS. Byl tak ohromený Heydrichovými názory a přípravou, že mu na místě nabídl místo velitele. Následně Heydrich požádal rodiče Liny o svolení k sňatku, které pochopitelně dostal. Svatba se konala 26. prosince 1931.
Po uchopení moci nacisty v lednu 1933 se Reinhard Heydrich stal šéfem státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Začal se systematickým pronásledováním všech skutečných i domnělých odpůrců režimu a projevil se jako bezkonkurenční, chorobný a bezohledný antisemita. Ve službě byl velmi horlivý, takže doma se zdržoval zřídka. Lina Heydrichová o tom po válce prohlásila: „Za Reinharda Heydricha jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma“. Našla si tedy milence. Byl jím atraktivní SS-Grupenführer Walter Schellenberg.
Již brzy po Heydrichově nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy 27. září 1941 za ním Lina s dětmi, syny Klausem a Heiderem a dcerou Silke, přijela do Prahy. Nejdříve byli ubytováni v levém křídle Pražského hradu. Začátkem dubna 1942 se celá rodina přestěhovala do dolního zámku v Panenských Břežanech. Po atentátu na Reinharda Heydricha dne 27. května 1942, zařídil šéf SS, Heinrich Himmler pro Linu a její děti doživotní bydlení v tzv. Dolním zámku v Panenských Břežanech. Po Heydrichově smrti jako pohrobek přišlo 23. července 1942 na svět ještě poslední dítě Heydrichových, dcera Marte.
V roce 1943 zemřel Linin nejstarší, tehdy desetiletý syn Klaus poté, co v zatáčce vjel na kole pod nákladní automobil. Lina vynaložila veškeré úsilí, aby dosáhla odsouzení a popravy českého řidiče, ale soud jej osvobodil s tím, že jediným viníkem nehody byl skutečně a jedině Klaus a řidič nemohl srážce s ním nijak zabránit. V dubnu 1945 Lina Heydrichová opustila zámek v Panenských Břežanech a odjela, ještě včas, do Německa.
Po válce se z bývalé nacistky a vdovy po Obergruppenführerovi SS stal štvanec. Protože Heydrich byl prohlášen za válečného zločince, byl mu v Německu zabaven veškerý jeho majetek a Lina ani jako vdova se třemi dětmi nedostávala žádnou penzi či jinou podporu. Na živobytí si vydělávala černým obchodem a rozprodejem osobního majetku. Některé z těchto věcí, např. pohovku nebo prostěradlo s vyšitým Heydrichovým jménem, je dnes možné shlédnout na zámku v Měšicích u Tábora.
Až v roce 1953, když z Linina rodného ostrova Fehmarn odešla britská armáda, jí byl vrácen rodný dům a teprve v roce 1956 jí byl na základě rozsudku Zemského sociálního soudu spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko přiznán vdovský důchod ve výši 150 DM, tj. asi poloviny tehdejšího existenčního minima. Výše tohoto důchodu byla Lině vypočtena jako vdově po padlém poručíkovi námořnictva v záloze, kterým Heydrich fakticky byl. Generálská penze jí byla zamítnuta s tím, že Heydrich byl generálem SS, tedy organizace, která byla Norimberským tribunálem odsouzena jako zločinecká.
Později se Lina přestěhovala do Rakouska, kde pracovala jako děvečka na statku. Po nějakém čase se tam seznámila s rakouským šlechticem Leopoldem von Zanettim. Ten se s ní zasnoubil, ale když se dozvěděl, že v ČSR byla Lina v nepřítomnosti v roce 1946 odsouzena jako válečný zločinec na doživotí a že Československo žádá její vydání, zasnoubení zrušil. ČSR Lině kladla za vinu spoluúčast při popravě asi 90 vězňů, což ona odmítala jako naprosto absurdní obvinění.
Později se Lina Heydrichová provdala za finského divadelního režiséra Mauna Manninena, především proto, aby si mohla legálně změnit příjmení. V roce 1965 jako manželé Manninenovi koupili ve městě Burg na ostrově Fehmarn penzion „Imbria Parva“, a tam také strávila zbytek života.
V roce 1976, jako určité zúčtování se svým osudem, publikovala ve svých 65 letech Lina své paměti nazvané „Leben mit einem Kriegsverbrecher“ (Život s válečným zločincem). Na otázku, zdali by se vrátila do Čech na zámek v Panenských Břežanech odpověděla: „Pěšky bych tam šla! Byla to pro mě krásná doba. A každého bych tam objala!“ Vřelého přijetí by se ale asi nedočkala. Její bývalí civilní zaměstnanci jí, když je neslyšela, říkali nepříliš laskavě „Heydriška“ a obejmout by se od ní nejspíš nenechali.
Jak hodnotit její život? Bezpochyby to byla ona, která z Heydricha svým „postrčením“ na samotném začátku jeho kariéry udělala, čím nakonec byl, a jistě ho podporovala v jeho kariéře i nadále. Zcela jistě také byla horlivou nacistkou, ale takových byly v Německu tehdy statisíce. Československý soud ji sice odsoudil jako válečného zločince, ale za spoluúčast při popravě asi 90 vězňů. Sotva však bylo možné, aby tehdy soud Linu Heydrichovou neodsoudil, a tak skutečná míra její viny zůstává nejasná a musela by se znovu přezkoumat.
A v neposlední řadě můžeme v Lině Heydrichové vidět také docela jednoduše ženu, která tragicky přišla o manžela, v době, kdy byla sama těhotná, a o rok později přišla o dítě, nejstaršího syna. Svůj osud si ale i tak do značné míry vybrala a utvářela sama. Oběti nacistické zvůle takovou možnost neměly…
