Hlavou protektorátu byl tzv. státní prezident Emil Hácha (1872 Trhové Sviny – 1945 Praha). Skutečným držitelem moci pak byl říšský protektor v Čechách a na Moravě, který jako zástupce Vůdce potvrzoval členy protektorátní vlády a mohl jak vydávat vlastní nařízení, tak vetovat jakýkoli protektorátní zákon, nařízení, správní opatření nebo soudní rozsudek, pokud odporoval německým zájmům.
Prvním protektorem byl šlechtic a diplomat
Dne 16. března 1939, den po okupaci, vydal říšský kancléř Adolf Hitler Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, který byl platný až do května roku 1945.
Výnosem ze dne 18. března 1939 jmenoval Adolf Hitler říšským protektorem Konstantina von Neuratha. Doktor práv Konstantin Hermann Karl svobodný pán von Neurath (1873 Kleinglattbach, Německo – 1956 Enzweihingen, Německo) byl diplomat, veterán první světové války. Byl ministrem zahraničí v letech 1932–1938, ve své funkci se snažil dodat konzervativní vážnost Hitlerově rozpínavé zahraniční politice. Nebyl přesvědčeným nacistou, do NSDAP vstoupil až v roce 1937. V únoru 1938 ho Hitler zbavil funkce ve prospěch agresivnějšího von Ribbentropa a zůstal ve funkci ministra bez portfeje.
Díky Hitlerově výnosu byl von Neurath vybaven v podstatě výlučnou pravomocí, do které nesměly zasahovat žádné říšské orgány. Říšský protektor nestál jen v čele německé okupační správy, ale jeho dohledu podléhala celá česká autonomní správa. V pravomoci říšského protektora bylo například i potvrzování a odvolávání členů protektorátní vlády. K výkonu své funkce měl říšský protektor rozsáhlý aparát. Jeho zástupcem byl státní tajemník SS-Gruppenführer K. H. Frank.
Během jeho úřadování ve funkci protektora byly kupříkladu uzavřeny české vysoké školy, byla přijata obdoba protižidovských norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství.
Přesto byl po napadení Sovětského svazu v září 1941 Hitlerem fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli údajné shovívavosti ve vztahu k prezidentovi Háchovi a předsedovi vlády Eliášovi (1890 v Praze – 1942 tamtéž) a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem. Formálně však zůstal von Neurath ve funkci až do srpna 1943, proto byli Heydrich a Daluege zváni zastupujícími protektory. Na rozloučenou byl baron v červnu 1943 povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführera.
O Hitlerovi řekl Neurath, že byl lhář a fascinující demagog
V posledních dnech druhé světové války byl dopaden francouzskými jednotkami. Po válce stanul před norimberským tribunálem.
Neurath před soudem popisoval například průběh jednání kolem Mnichovské dohody, kdy byl údajně zastáncem toho, aby k debatě byli pozváni i Češi (proti byli Francouzi). O Hitlerovi Neurath před tribunálem řekl: „Byl lhář, bylo to stále jasnější. K pravdě neměl prostě žádný respekt. A přece to nikdo na začátku nepoznal. Byl fascinující demagog. Oklamal mnoho lidí.“ Prý to byl jeden z mála mužů, kteří dokázali odporovat v diskusi Hitlerovi. Však by se také jejich vztah dal podle svědků nazvat nanejvýš korektně zdvořilým, ne-li rovnou chladným.
Byl shledán vinným a odsouzen k 15 letům odnětí svobody. V listopadu 1954, po devíti letech za mřížemi, byl z věznice ve Spandau propuštěn po prodělaném těžkém infarktu, zemřel v srpnu 1956 na rodinné usedlosti nedaleko městečka Enzweihingen v Bádensku-Württembersku.
Nejvyšší dopravní strážník
Od září 1942 do atentátu v kobyliské zatáčce byl zastupujícím říšským protektorem Reinhard Heydrich, po jeho smrti se funkce ujal SS-Oberstgruppenführer Kurt Daluege (1897 Kluczbork, Polsko – 1946 Praha). Účastnil se jako dobrovolník první světové války, ve které byl těžce raněn a vyznamenán za statečnost. Po válce od 1918 do 1921 pracoval v Berlíně jako tovární dělník. V letech 1922-24 studoval na Vyšší škole stavební v Berlíně a nějakou dobu působil jako projektant – statik.
Jako měl Heydrich Panenské Břežany, měl Daluege Dobříš
Od 1926 organizoval berlínské oddíly SA a zároveň plnil funkci gauleitera tamější NSDAP. Roku 1930 přestoupil na Hitlerovo přání z SA do SS a následujícího roku potlačily jeho oddíly povstání některých jednotek SA, takzvaný Stennesův puč. V roce 1933 byl zvolen do Reichstagu a stal se velitelem pruské zemské policie. Od 1936 do 1942 byl Göringem pověřen řízením uniformované Pořádkové policie. Po Heydrichově smrti 4. června 1942 byl jmenován novým zastupujícím říšským protektorem se sídlem na zámku v Dobříši, kam se odstěhoval i s rodinou.
Hned po příjezdu vyhlásil stanné právo a zahájil akci, která vešla do dějin pod názvem heydrichiáda. Jeho působení je spojeno s vyhlazením Lidic, Ležáků a s téměř 1400 popravami českých vlastenců. Dne 20. srpna 1943 byl pro nemoc (měl dva infarkty) Hitlerem odvolán.
Po skončení druhé světové války byl britskými úřady vydán do Československa, kde byl mimořádným lidovým soudem odsouzen k smrti a následujícího dne (23. října 1946) popraven na dvoře pankrácké věznice. Byl pohřben do neoznačeného hrobu na Ďáblickém hřbitově vedle stovek mužů a žen, které on sám pohnal před popravčí četu.
V srpnu 1943 byl státní tajemník Karl Hermann Frank povolán k Hitlerovi. Ten mu oznámil, že ze zdravotních důvodů bude Kurt Daluege odvolán z funkce zastupujícího říšského protektora a rovněž Konstantin von Neurath bude na vlastní žádost zproštěn funkce. Novým říšským protektorem bude jmenován Wilhelm Frick. Zároveň mu také sdělil, že bude jmenován „německým státním ministrem pro Čechy a Moravu“.
Frick byl jen pro parádu
Vztah říšského protektora a státního ministra se vyřešil velmi rychle. Do svých funkcí nastoupili 14. října 1943, Wilhelm Frick odjel z protektorátu zpět do Německa a dobrovolně vyklidil pole Frankovi. Wilhelm Frick (1877 Alsenz, Porýní – Falcko, Německo – 1946 Norimberk) měl v protektorátu úplně odlišné postavení než jeho předchůdci, mnoho dosavadních práv protektora bylo přeneseno na státního ministra Franka. Samotnému říšskému protektorovi zůstala jen kancelář.
Druhým protektorem byl kriminalista
Doktor práv Wilhelm Frick byl v letech 1933–1943 německým ministrem vnitra. Od roku 1903 pracoval u bavorské státní správy jako právník na policejním prezidiu v Mnichově. V roce 1923 se jako tehdejší ředitel mnichovské kriminální policie zúčastnil Hitlerova tzv. Pivního puče. Posléze byl zatčen a v roce 1924 odsouzen pro velezradu k 15 měsícům podmíněně a odvolán z postu policejního ředitele. V roce 1925 vstoupil do NSDAP. O rok dřív byl zvolen do Reichstagu a roku 1930 se stal durynským ministrem vnitra a vzdělávání. Po Hitlerově zvolení kancléřem se Frick stal ministrem vnitra a setrval zde až do roku 1943, kdy byl nahrazen Heinrichem Himmlerem.
V době jmenování Wilhelma Fricka byla funkce říšského protektora pouze titulární. Frick do konce války žil v Kempfenhausenu. Vlastně už starce zatkli v jeho vile u Starnberského jezera, když se chystal na lov. Byl obžalován a souzen v norimberském procesu. Za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 16. října 1946.
Suma sumárum to s našimi protektory a jejich zástupci dopadlo velmi bledě.
