Josef Lada, chudý chlapec z ševcovské rodiny, rozhodně nevypadal jako prototyp životního vítěze, kterým se nakonec stal. A o kterém věhlasný umělec Pablo Picasso prohlásil, že je tím nejcennějším, co máme. Už od nejranějšího dětství se musel potýkat se zdravotním postižením, jeho rodiče na tom byli finančně tak špatně, že v domě, kde žili, měli místo dřevěné podlahy jen udusanou hlínu, a když ho poslali do učení na malíře pokojů, po pár týdnech se vrátil s tím, že to nezvládá.
Samouk
Nic si z toho ale nedělal, jediné, co ho zajímalo, bylo kreslení. Měl svůj vlastní styl s pevnými silnými linkami a talent zachytit i ty nejjemnější zákoutí lidské mysli. Když šel pak do Prahy opět do učení, tentokrát na knihtiskaře, zkoušel se přihlásit na studium malířství, ale byl tak nezařaditelný, že se na Umprum dostal až na druhý pokus. Ale stejně jej nedokončil – jednak z finančních důvodů, ale i proto, že mu nevyhovoval tamější styl studia.
Začal ale svá dílka posílat do nejrůznějších časopisů a postupně si začal mezi ilustrátory dělat dobré jméno.
Setkání s Haškem
Také díky tomu si ho vyhlédl Jaroslav Hašek a vyzval ho ke spolupráci, která byla v životě obou géniů zřejmě tou nejdůležitější – bez Ladových ilustrací by Švejk nikdy nebyl úplný a bez Haškova textu by tyto ilustrace nikdy nevznikly.
Stejně ikonické jsou ale i další Ladovy obrázky zachycující české lidové zvyky a krajinu, rusalky, vodníky či ponocné. Ilustroval i například pohádky Jaroslava Drdy, podílel se na výtvarné podobě slavné filmové pohádky Hrátky s čertem z roku 1957
a spolu s Karlem Čapkem,
Vítězslavem Nezvalem a Vladislavem Vančurou patřil k zakladatelům „moderní české pohádky“. Lada se stal velmi populární už za svého života a dodnes patří k nejoblíbenějším českým kreslířům.
Ladova zima, Mikeš i Švejk
- Ačkoliv poslední roky bývají zimy spíš teplé – nepočítaje tu letošní, jejíž příchod se ohlásil sněhovou kalamitou – v představách většiny obyvatel Česka by přelom roku měl vypadat tak, jak jej na svých obrázcích namaloval Lada. Včetně divokých koulovaček, koledníků s červenými tvářemi od mrazu, opilých muzikantů nebo strašidelných čertů.
- Příběh o kocourovi Mikešovi ze středočeských Hrusic, který umí mluvit a chodit po dvou jako člověk, a jeho kamarádech kozlíkovi Bobešovi a prasátku Pašíkovi je idylickým návratem do dětství kluka Pepíka, předobrazu malíře Lady. Na popularitě mu přidal i legendární animovaný večerníček z let 1970 až 1981, který namluvil Karel Höger.
- Ke světově proslulému dílu Jaroslava Haška o osudech dobrého vojáka Švejka za světové války nakreslil Lada téměř 1400 černobílých a barevných ilustrací. Každý z jeho filmových či divadelních představitelů, ale i dalších rolí, se pak snažil vizuálně „trefit“ přesně do obrazu, který geniální kreslíř ve čtenářích Švejka vytvořil.
