Od dětství jsem se chtěl věnovat přírodním vědám. Při studiu na gymnáziu jsem měl možnost chodit do cytogenetické laboratoře III. interní kliniky naší lékařské fakulty. Učil jsem se stříhat chromozomy a poznával taje a krásy medicíny.
Když jsem byl přijat ke studiu na lékařské fakultě, představoval jsem si, že budu chirurgem, ale po složení zkoušky z biochemie mi nabídl prof. Štípek, abych u něj pracoval v laboratoři a věnoval se experimentální práci – a tak jsem již od třetího ročníku zůstal věrný laboratořím ústavu I. lékařské chemie, který se v roce 2012 spojil s Ústavem klinické biochemie. V roce 2001 jsem byl jmenován profesorem pro obor lékařská chemie a biochemie ve svých 34 letech.
Po promoci jsem se chtěl věnovat i klinické medicíně. Nastoupil jsem na “kolečko” na I. interní kliniku 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice. Byl jsem přidělen na oddělení E – nefrologii a dialýzu, které se později stalo Nefrologickou klinikou, se kterou stále spolupracuji a mám atestaci z klinické biochemie, vnitřních nemocí a nefrologie.
Na počátku roku 1999 byl ve Všeobecné fakultní nemocnici založen Ústav klinické biochemie, nyní Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, který zahrnuje obory laboratorní diagnostiky a který dodnes vedu.
Aby se kruh uzavřel, byla v roce 2002 do Ústavu začleněna cytogenetická laboratoř, díky níž jsem se poprvé setkal s naší fakultou a nemocnicí. V roce 2005 jsem byl poprvé zvolen děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a v roce 2008 se mi podařilo získat důvěru znova. Na podzim 2013 jsem byl zvolen 508. rektorem Univerzity Karlovy a v roce 2017 jsem byl zvolen znovu, na druhé funkční období do ledna 2022.
Vážím si toho, že mě čtyřikrát zvolili lidé, kteří mě znali od studentských let. Věděli o mě vše podstatné a opakovaně mi dali důvěra. Vedení naši nejstarší univerzity nenechá nikoho chladným. Bylo to mou největší povinností, odpovědností, starostí, ale i radostí.
Jsem členem Učené společnosti České republiky. České lékařské akademie. S hrdostí zastupuji naši vědu a akademickou sféru v mezinárodních institucích jako je Academia Europea, Slovenská akademie věd.
Byl jsem dvakrát předsedou výboru Federace evropských biochemických společností, členem výboru Evropské federace klinické biochemie a laboratorní medicíny, šest lete jsem byl členem vědeckého panelu pro zdraví Evropské Unie (Scientific Panel for Health), presidentem evropské univerzitní aliance 4EU+, členem výboru UNICA – asociace univerzit evropských hlavních měst a do konce letošního roku jsem členem „Board of Trustees“ Europeum.
Ovšem nejen prací živ je člověk. Mezi mé koníčky patří cestování po historických památkách, hudba 18. a 19. století, procházky v přírodě, lyžování a plavání. Rád trávím volný čas na chalupě na severu Čech nebo u přátel na Moravě.
Anketa s Tomášem Zimou
Proč by měli lidé dát svůj hlas právě Vám?
Ve společnosti cítím velké napětí, obavy o budoucnost a nejistotu. Jako lékař se celý život setkávám s lidmi různých profesí, sociálního zázemí i věku. Vím, jak je přesvědčit, aby táhli za jeden provaz. Rozdělená a znesvářená země potřebuje člověka, který dokáže politiky přimět k dohodě na společném cíli. Ostatní zastupují jen část společnosti, takže „ti druzí“ prohrají. To si však nyní nemůžeme dovolit. Nejsem prázdnou nádobou pro cizí myšlenky a zájmy. Vždy jsem byl proti extrémům. Nabízím cestu pro klidnou, bezpečnou, vzdělanou a prosperující Českou republiku.
Co uděláte po zvolení jako první věc?
Políbím partnerku a poděkuji jí za podporu. Poděkuji občanům, že mi dali důvěru a mým spolupracovníkům a podporovatelům, že mi věřili.
Jaký problém podle Vás nejvíce trápí občany ČR a jak jej řešit?
Drahota v obchodech a ceny energií. Je třeba pomoci lidem i firmám. Vláda zaspala a nejedná dostatečně aktivně. Je potřeba podpořit české firmy, protože jejich pád by znamenal sociální kolaps. Je nutné ulehčit lidem tam, kde to jde rychle. Například odpustit seniorům doplatky za léky. Cíleně pomáhat rodinám s dětmi, matkám samoživitelkám, aby zde nevyrostla generace bídy. Řešením je vytvořit národní strategii, na které se shodne většina politiků. Neexistuje zázračný recept, lidé však musí vidět, že nám jde o zemi, ne o sebe.
Jak pohlížíte na udělování milostí a státních vyznamenání?
Milost je zcela výjimečná pravomoc prezidenta. Podle toho se s ní musí nakládat. Pokud jde o státní vyznamenání, měla by být udělována lidem silného charakteru a mimořádných zásluh.
V čem budete jiný než prezidenti Zeman, Klaus a Havel?
Každý jsme jiný a čelíme jiným problémům a výzvám. V současnosti zažíváme kombinaci několika krizi: bezpečnostní, finanční a energetickou. Chtěl bych využít svoje zkušenosti vést příkladem a schopnost hledat dohodu. Protože bez ní by tu byl jen další konflikt a ten si nemůžeme dovolit. Osobně bych kladl velký důraz na vzdělání a zdravotnictví. Na vzdělání proto, že jinak neuspějeme mezi zahraniční konkurencí a nebudeme skutečně vyspělá země, s lidmi, kteří nepodlehnou extrémům. A na zdravotnictví, protože provází člověka po celý život. Obě oblasti jsou silně spojeny s ekonomikou země. Pokud nebude silný průmysl, nebude dost peněz na péči pro občany a vzdělání. Takže jsou to zdánlivě vedlejší obory, ale ve skutečnosti jsou pro život člověka i země velmi důležité.
Co podle Vás nejvíce rozděluje společnost, a jak ji chcete sjednotit?
Když mluvím s lidmi, slyším od všech podobné problémy a obavy. Společnost rozdělují politici. Dejte tam místo toho, kdo sází na konflikt, někoho, kdo bude svorníkem a společnost se zklidní. Česká republika nemá vizi jak dál, lidé jsou ve svých obavách osamoceni, již několik let se točíme v kruhu. Prezident musí využít svoje formální i neformální možnosti, aby vedení země dokázalo najít cestu ze současné krize.
Jak by vypadala zahraniční politika ČR ve Vašem pojetí?
Především tady má být jedna zahraniční politika. Všichni zúčastnění musí spolupracovat a doplňovat se. Klíčová je bezpečnost a ekonomická diplomacie. Tak jako to známe každý z domova, pro každodenní život jsou zásadní dobré vztahy se sousedy.
