Narodila se 14. srpna 1947 v New Yorku jako Danielle Fernandes Dominique Schuelein-Steel německému otci Johnovi, který emigroval do USA a byl potomkem majitelů pivovaru Löwenbräu v Mnichově (zal. kolem roku 1383). Její matka, Norma da Camara Stone dos Reis, byla dcerou portugalského diplomata. Danielle trávila své dětství převážně ve Francii a od útlého věku se zúčastňovala večírků svých rodičů a v praxi poznávat styl života bohatých lidí.
Od osmi let, kdy se její rodiče rozvedli, vychovával ji vlastně jen otec, s matkou se Danielle stýkala jen zřídka. Byla vychovávaná jako katolička a toužila se stát jeptiškou. V roce 1965 absolvovala dvojjazyčnou školu Lycée Français de New York (LFNY), kam chodila od školky. Téhož roku se poprvé vdala, a to za amerického bankéře Claude-Erica Lazara. Pokračovala ale i dál ve studiu na New York University.
Stačila toho hodně – následující rok dokončila svůj první rukopis a narodila se jí dcera Beatrix. Po škole pracovala v PR agentuře pro vztahy s veřejností Supergirls a začala psát pro jednoho z jejích klientů, „dámský“ časopis Ladies´ Home Journal. Tamní editor ji potom povzbudil, aby se na psaní zaměřila více.
Danielle ho uposlechla a v roce 1972 jí vyšel její první román, Going Home (česky Cesta domů, 2006), o rozvedené matce malé dcery žijící v San Francisku. Tou dobou v něm žila i sama Steelová a do románu promítla i své vlastní osobní a pracovní zkušenosti z oblasti reklamy. Tématu rodiny a mezilidských vztahů se potom věnovala i ve všech svých dalších dílech. Nakonec i sama autorka následovala příkladu své hrdinky a v roce 1974 se rozvedla.
Důvodem byla její známost s Dannym Zugelderem, kterého poznala o rok dříve, během práce na rozhovorech s vězni ve věznici v Kalifornii. Po svém podmínečném propuštění se ke Steelové v červnu 1973 nastěhoval, ale již následující rok byl opět za loupeže a znásilnění ve vězení. Přesto se za něj Danielle ve vězeňské jídelně v roce 1975 provdala. A za tři roky se s ním zase rozvedla. Danny a manželství s ním ji ovšem inspirovalo k napsání hned dvou románů, které jako bestsellery nastartovaly její kariéru, Passion’s Promise (Dvojí svět, 2001) and Now and Forever (Navždy spolu, 1999).
Pár špatných rozhodnutí, zničená rodina a sebevražda. Tragický a hlavně varující osud ruské básnířky
Hned druhý den po rozvodu s druhým manželem se spisovatelka v roce 1978 provdala znovu, již potřetí a v osmém měsíci těhotenství, a to za Williama Georgie Totha, bývalého narkomana závislého na heroinu. Rozvod na sebe nechal čekat jen tři roky. V roce 1981 se Steellová potřetí rozvedla a, opět vzápětí, po čtvrté vdala. Tentokrát za obchodníka s vínem Johna Trainu. V té době se její knihy držely na seznamu bestsellerů deníku New York Times nepřetržitě již 390 týdnů, tj. téměř osm let.
Steelová zřejmě cítila potřebu změny, a tak roce 1984 vydala knížku poezie a dále pak napsala 10 ilustrovaných knih pro mladé čtenáře o tom, jak se vyrovnat s problémy ve skutečném životě, jako je např. narození dalšího dítěte v rodině, změna školy, ztráta blízké osoby a podobně.
I samotné Danielle na jejích dětech velmi záleželo. Rozhodla se trávit s nimi co nejvíce času, a tak často psala v noci a spala jen čtyři hodiny denně. Často jí během jednoho roku vyšlo hned několik titulů. I když každou knihu píše v průměru dva a půl roku, má jich současně rozpracovaných pět – zatímco jednu právě píše, připravuje si podklady a náměty k těm chystaným a upravuje texty těch již napsaných.
I její čtvrté manželství nepřekvapivě skončilo rozvodem v roce 1998. V témže roce se provdala popáté, za Thomase Perkinse, finančníka ze Silicon Valley. Svou zavedenou „tradici“ ovšem neporušila a po čtyřech letech společného soužití se s ním v roce 2002 rozvedla.
Dnes „autorské konto“ Danielle Steelové zdobí 179 titulů, jichž se dohromady prodalo na 800 mil. výtisků. Žije v San Francisku v domě s 55 pokoji, někdejším sídle cukrovarnického magnáta, a několik měsíců v roce tráví vždy ve Francii, v Paříži, kde má svůj druhý domov, a na „chatě“ v St. Tropez. Pokud jde o média, možná právě proto, že je tak dobře zná, zůstává k nim v osobní rovině odtažitá a tím, že málokdy poskytuje rozhovory, se snaží své děti chránit před bulvárem.
O tom, jak pevně drží své záležitosti ve svých rukou, nemluví jen její rozvody, ale i to, jak se třeba vypořádala se strachem z létání, který se u ní časem objevil. Svou fobii překonala tak, že absolvovala osmitýdenní pilotní kurz létání na letišti v San Francisku.
