Dnes vybíráme to podstatné z (retro) knihy Přemysla Doberského a Jitky Horáčkové „Abychom netloustli“. Poprvé vyšla v roce 1970 jako brožovaná, následovalo druhé vydání v roce 1976 (náklad 50 000 výtisků a zřejmě to byl takový bestseller, že již roku 1976 následovalo vydání třetí, s lákavou barevnou obálkou a dokonce i barevnými fotografiemi uvnitř.
Inu, na přelomu 60. a 70. let skončila doba poválečného „hladu“ a naši pracující nám začali tloustnout. Což znamenalo, pochopitelně a jak jinak, celospolečenských problém. Kniha „Abychom netloustli“ vydaná zdravotnickým nakladatelstvím Avicenum radí, jak si uchovat „štíhlou linii“ především prostřednictvím redukčních diet, tehdy počítaných ještě v kaloriích.
Začněme rovnou od té nejtvrdší, redukční dietou „podle Charváta“, povolující 800 – 1000 kalorií, tj. 3348 – 4185 kJ, které se dělí, stejně jako při všech dietách v knížce obsažených, do pěti „klasických“ jídel, čili snídaně, přesnídávka, oběd, svačina, večeře. Je jasné, že v důsledku toho vznikají spíše pidijídla, jako snídaně skládající se třeba z 50 g taveného sýra, 30 gramů chleba a čaje, nebo oběd sestávající z 150 g pečeného kuřecího masa, 100 g brambor a 150 g okurkového salátu. Na přesnídávku jen ovoce a zelenina – např. 100 g jahod nebo 150 g třešní (15 ks) nebo 150 g ředkviček a tak. Odpolední svačiny jsou podobné – 250 ml rajčatové šťávy nebo 100 ml bílé kávy nebo 100 g kedlubny či 150 g jablka. Lahůdkovou večeří může být zeleninové lečo (1 vejce, 50 g salámu, 100 g paprik, 150 g rajčat, 10 g cibule, 5 g másla, sůl, pepř, kopr) a pozoruhodný je srnčí řízek z kýty – kde se v 70. letech asi prodávalo srnčí?
Podobně to vypadá s o něco kaloricky bohatšími dietami. Ta nejbohatší počítá s 1800 kaloriemi (7533 kJ), z čehož vyplývá, že cokoliv kaloricky bohatšího zřejmě už vede k nadváze. Tedy, řešeno slovy tohoto dietářského skvostu, otylosti. V dietách zde popsaných není, pochopitelně, prostor pro cukr (čaj a káva se sladí sacharinem), sladké limonády, cukroviny, moučníky, alkohol ani smažená a tučná jídla, knedlíky, rýži ani těstoviny a bílé pečivo. Zato se neobvyklý důraz klade na to, aby v dietách bylo obsaženo dostatečné množství vitamínu C, což byl zřejmě jakýsi indikátor toho, že v nich nechybí žádné podstatné živiny, i když Celaskon jako takový se vyrábí od roku 1935. V knize jsou pro usnadnění hubnutí uvedeny recepty na konkrétní jídla i kalorické hodnoty pokrmů.
Mezi další teze knihy patří ta, že člověk je otylý, pokud váží více kilogramů, než kolik činí jeho výška v cm minus 100. Otylost je definovaná jako „nadměrného hromadění rezervního tuku“ a jako příčina tohoto jevu je jednoznačně označen vyšší příjem kalorií než jejich výdej, tj. tzv. kalorimetrický model. Dnes je však známo, že obecně tento model nefunguje, resp. alespoň ne přímo úměrně. Snížení kalorického příjmu nemá obvykle za následek tomu odpovídající snížení hmotnosti, anebo také ke snížení hmotnosti nedojde vůbec.
Je zajímavé, že v první řadě autoři v případě otylosti doporučují zvýšení množství pohybu, i když ten jako takový je do výdeje energie v poměru k tzv. bazálnímu metabolismu co do objemu méně významný. Třicetiletá žena, která na svých 170 cm výšky váží správných 70 kg má bazální metabolismus 6272 kJ a při hodině chůze vydá cca 800 kJ – což odpovídá asi 30 gramům čokolády. Ano, s tak malým množstvím „paliva“ ty naše organismy vystačí. O zvýšení spotřeby energie bazálním metabolismem se v knize nemluví vůbec. Když to nepomůže, teprve se přidává dietní opatření.
I dnes jsou však cenná čísla uvedená v závěru. Při redukční dietě o 1000 kalorií (4185 kJ) by měli ukáznění „otylí lidé“ hubnout tempem 3,5 kg měsíčně. Pokud by přitom pohybem navíc vydali 500 kalorií (2092 kJ) denně, tj. třeba 2 hodiny pracovali na zahradě, jeli na kole nebo denně hráli tenis nebo fotbal, potom by úbytek činil až 6 kg měsíčně. A pokud by denně vydali 750 kalorií navíc (tj. 3138 kJ), což odpovídá třem hodinám chůze denně, jak je doporučeno v lázních, potom by zhubli až 8 kg měsíčně. Což se také podle autorů této retro dietní příručky skutečně děje. Pokud redukční režim nezabere, logickým dalším krokem je další snížení přísunu kalorií.
A nakonec ještě jednu pikantnůstku. Dočteme se i to, jak si „naše štíhlé kolegyně“ pochutnávají při snídani na bílé kávě a dvou houskách s máslem, což otylý člověk nemůže, aniž autory napadne se zeptat, jak mohou být tyto kolegyně vlastně při takovém přísunu kalorií štíhlé? Jak by se také mohli ptát, když odpověď tehdy neznali a ani ji znát nemohli. A neznáme ji dodnes.
