Minule jsme skončili u písmene R a povídali si o rýži. Do osmého pokračování jsem z Malého domácího lexikonu z roku 1980 vybrala následující hesla: sádlo, šalvěj, tapety, umyvadla, vany a zelenina. Pojďme na ně. Třeba i dnes objevíme něco nového.
Sádlo
Vepřové sádlo raději než k přípravě pokrmů (podporuje tloustnutí) použijeme k řadě jiných úkonů: čistí skvrny od asfaltu, dehtu, fermeže, kolomazi, smoly a bílého vína, zabraňuje slepení čerstvě natřených oken.
Šalvěj
Další z dnes již téměř zapomenutých koření, ale i dnes můžeme šalvěj použít pod maso, ryby i do některých salátů, ale pozor – kořeníme velmi opatrně, skutečně jen špetku, jinak si musíme připravit náhradní jídlo.
Tapety
Tapetování se stalo zvláště v poslední době velkou módou a snad i trochu epidemií. Tapetuje se vše – byty, nábytek – a chemický průmysl nabízí tolik kvalitních lepidel, že dříve používaný škrob nemá dnes prakticky žádnou naději na úspěch. Při tapetování – zvláště prvním – si celá rodina užije dost a dost legrace a otcovská autorita bývá značně otřesena. Údržba tapet je jednoduchá.
- Mycí vysáváme vysavačem a kartáčem, jednou za čas omýváme houbou namočenou ve slabém saponátovém roztoku a tu častěji propláchneme. Tapety nesmíme třít ani promáčet.
- Tapety, které se nesmějí mýt, vysajeme vysavačem a v případě potřeby otřeme navlhčeným hadříkem.
Umyvadlo a vana
Umyvadla a vany nečistíme pískem, ale saponátovými prostředky, které snadno rozpouštějí nečistotu, ale nepoškozují smaltovaný povrch vany. (Dnes máme většinou vany plastové, ale co kdyby… – pozn. red.) Kromě těchto přípravků je výborným prostředkem k čištění sůl smíchaná s terpentýnem. Zašlý povrch van velmi dobře vyčistíme pomocí teplého octa, do něhož jsme přidali hrst soli. Skvrny od rzi z emailu odstraníme přetíráním citronovou šťávou. Pokud nám z kohoutku odkapává voda a kolem odpadu se vytvoří ošklivá hnědavá skvrna, pak nejprve opravíme kohoutek a potom se pustíme do odstranění skvrny. Navlhčíme ji a posypeme krystalky kyseliny šťavelové, rozetřeme a necháme asi 20 minut působit. Potom opláchneme roztokem sody s čistou vodou. Při starých skvrnách musíme tento postup několikrát opakovat.
Zelenina (část první)
Další z hesel, které najdete dokonale rozvedeno v kuchařských knihách. Prozraďme si proto jen to, co v těchto knihách většinou nenajdeme:
- Zeleninu ze zahrady sbíráme vždy na večer, kdy obsahuje nejvíce cenných látek. Sbíráme ji vždy suchou a vychladlou, když je ještě rozehřátá od slunce, co nejdříve a nejrychleji ji ochladíme.
- Když ji chceme skladovat delší dobu, nedáváme ji do košíků, ale rozložíme v chladné, temné a vzdušné místnosti. Kořenová zelenina zůstane svěží, když se skladuje v podobném prostředí, v jakém rostla. Vždy má být proto zasypána zeminou a nemá zůstat delší čas na vzduchu, protože vysychá a znehodnocuje se. Pro její skladování je ideální vlhčí sklep s teplotou mírně nad 0 °C a s relativní vlhkostí vzduchu kolem 90 %. Suchý a teplý sklep je více než nevhodný
- Kořenovou zeleninu můžeme skladovat také v hlubokých pařeništích nebo přezimovacích jámách, hlubokých 70 cm. Pokud nemůžeme použít žádný z uvedených způsobů, vyhledáme aspoň chladné a tmavé místo.
Význam zeleniny pro naše zdraví jistě není třeba zdůrazňovat. Ovšem je zapotřebí, abychom při kuchyňské úpravě zachovali v zelenině co nejvíce vitamínů a minerálních látek.
- Čištění a mytí zeleniny a brambor provádíme až těsně před jejich přípravou. Zeleninu myjeme pod tekoucí vodou, vždy v celku, a pokud chceme mít jistotu, že v ní nezůstanou červíci a brouci, použijeme k mytí slanou nebo octovou vodu.
- Ovadlá kořenová zelenina bude opět svěží, postavíme-li ji do nádoby s vodou a tu pak dáme na pár hodin do chladničky či studeného sklepa.
- Před tepelnou úpravou nikdy nespařujeme zeleninu vařící vodou, značně bychom tím snížili její hodnotu. Vaříme ji vždy ve smaltovaném nebo nerez nádobí, v nádobách z ohnivzdorného skla, varného porcelánu nebo keramiky. Vody na vaření dáváme co nejméně – ale zase tolik, aby se nám zelenina nepřipálila – a jestliže nám po vaření pokrmu zbude, použijeme ji do polévek, pod maso a podobně.
- Abychom uchránili vitamíny, počkáme, až se voda vaří, a teprve pak do ní vkládáme zeleninu.
- Používáme nádoby s pevně přiléhajícími poklicemi.
- Při dietním vaření ochutíme zeleninu pouze kouskem másla, nikdy ne jíškou, protože je tíž stravitelná.
- Pokud připravujeme zeleninu bez masa, volíme k ní sytější příkrmy, například noky, smaženky, bramborové krokety a podobně.
Protože je zeleninové téma opravdu obsáhlé, dovolím si v tomto místě je přerušit a druhou část přinesu v devátém pokračování. Pak se podíváme na žloutek a zase skočíme na začátek abecedy. Těšit se můžete na anýz, bláto, cukr a čpavek. Věřím, že naše rady, využitelné napříč generacemi, přináší užitek i vám. Napište nám třeba i ty vaše, které fungují a naučila vás je třeba maminka a tu zase její maminka…
