Krátce z historie: Pravěký člověk, který se v prvobytně pospolné společnosti živil kořínky, ovocem a ulovenou zvěří, kuchyň neznal. Masitou potravu jedl syrovou, později ale dospěl k tomu, že lépe chutná pečená, a tak ji upravoval na primitivním ohništi. Dokonalejší úpravu jídla umožnil rošt, rožeň a hliněné nádoby, což umožnilo lepší přípravu jídla.
Prvními mistry v chystání jídel byli příslušníci jihoasijských civilizací, kteří připravovali jídla z divokých i domácích zvířat, ryb a obilí a znali nejrůznější druhy kořenové zeleniny i koření. Postupně se, díky rozvoji obchodních styků, tehdejší kuchařské umění postupně rozmáhalo z Asie do Egypta, Řecka a Říma.
Historické záznamy praví, že například řecká kuchyně měla vysokou úroveň a kuchaři byli oceňováni zlatem. Starým Řekům se připisuje vynález kynutého chleba. Bochníky chleba se našly i ve zříceninách starých Pompejí a na některých se dokonce dochovala jména několika pekařů. Historie gastronomie je bohatá a má pevné a hluboké kořeny. Řekové a Římané byli velmi dbalí kultury stolování. Dokazují to i archeologické vykopávky, potvrzující existenci zvláštních místností určených výhradně ke stolování. K servírování se používaly nádoby z pálené hlíny, později pak z bronzu a skla a mramorové poháry…
Kuchyně slovenská a česká
Přeskočme ale mnoho kilometrů a století a podívejme se do našich končin. Archeologické průzkumy potvrdily, že už na konci prvního tisíciletí se naši předkové svou kulturou vyrovnali kultuře tehdejších byzantských oblastí. Používali všechny dostupné plodiny, pěstovali ovoce a zeleninu, vyráběli medovinu a postupem času začali pěstovat i vinnou révu. Staří Slované znali jednoduché konzervování potravin jako solení, sušení a kvašení.
Základní stravou prostého lidu se stal chléb, pečený ve zděných pecích, obilné a luštěninové kaše a kořenová zelenina. V postní době se nejčastěji podávaly ryby. Vodu na vaření i pití lidé čerpali ze studní. Jedlo se dvakrát až třikrát denně, a to následovně: k snídani se podávala polévka s chlebem, výjimečně i maso. Oběd a večeře nebyla tak chudé, naopak. Jídlo se připravovalo na ohništi nebo rožni. Sůl a koření byly velmi vzácné. Dovážely se ze zámoří, ovšem mohla si je dovolit jen bohatší vrstva obyvatelstva.
Na historii stravování jako takovou se podíváme jindy, faktem je, že stravování českého a slovenského lidu bylo třeba v 17. a 18. století velmi rozdílné. V chudých horských oblastech byly základem stravy brambory a kyselé zelí, v úrodných nížinách si lidé dopřávali maso, zeleninu, mléko, mléčné výrobky a ovoce. Tyto potraviny v různých obměnách se podávaly v průběhu celého roku. Jednou za rok se v některých rodinách dělala zabíjačka a byla to opravdová slavnost, které se zúčastnila pokaždé skoro celá vesnice. Mnohé zabíjačkové recepty používáme dodnes.
Dvě pochoutky na konec
Pro zajímavost přinášíme i dva recepty slovenské kuchyně. Tradiční jídla jsou jednoduchá, přesto však mají vysokou výživovou hodnotu.
Šajtlava
1 litr kyselého zelí
voda
5 větších brambor
sůl
80 g uzené slaniny
1 větší cibule
Zelí zalijeme vodou a dáme vařit, brambory očistíme, umyjeme a pokrájíme, přidáme poloměkké zelí, dochutíme solí a dovaříme. Slaninu pokrájíme na tenké nudličky, opražíme je i s pokrájenou cibulí a smícháme se zelím. Šajtlava se někde podává jako polévka, jinde jako hlavní jídlo.
Šumajster
250 g suchých fazolí
250 g krup
100 g uzené slaniny
jedna větší cibule
sůl
Fazole přebereme, umyjeme a před vařením namočíme na několik hodin do studené vody. Potom je ve stejné vodě uvaříme. Kroupy přebereme, umyjeme a uvaříme zvlášť. Když jsou kroupy a fazole měkké, smícháme je a polijeme opraženou cibulkou a slaninou.
Obě jídla (a další, které představíme příště) se jedla lžícemi ze společné mísy. Dříve totiž rodiny jídávaly spolu a tento společný čas ctili všichni bez rozdílu. Škoda, že dnes se tento zvyk už tolik nedrží.
To je pro dnešek všechno. Příště se podíváme zase pod pokličky, tentokrát na česká jídla a nahlédneme pod ruce hospodyňkám – v čem vařily a na čem jídla servírovaly.
