Rady hospodyňkám, takříkajíc od A do Z, minule skončily dvěma recepty ze Slovenska. Šajtlava a šumajster jsou pouhý střípek z jídel, která se jídala lžícemi ze společné mísy.
Než se podíváme na české dobroty z dob dávných a minulých, proč nepřidat další návody na jednoduchou, a přesto výživově velmi hodnotnou stravu? Kukuřičná kaše a domikát by se mohly uchytit i dnes. Při troše dobré vůle…
Kukuřičná kaše
kukuřičná krupice
sůl
voda
máslo
mléko
Do osolené vařící vody zavaříme krupici a uvaříme hustou kaši. Polijeme ji rozpuštěným máslem a podáváme s mlékem. Kaši lze omastit škvarky nebo opaženou cibulkou se slaninou.
Domikát
1 litr slané vody
1 velká cibule
1 malá lžička posekaného kmínu
trocha sladké mleté papriky
starší chléb
150 g brynzy
V litru slané vody povaříme nakrájenou cibuli, přidáme kmín a papriku. Do polévkové mísy vložíme nakrájený chléb, zalijeme převařenou vodou s obsahem cibule a přísadami, posypeme brynzou, mísu přikryjeme a po ustátí podáváme. Proč se toto jídlo nazývá zrovna domikát, jsme nezjistili, ale určitě zapátráme a potom to čtenáři vysvětlíme.
Jak to bylo u nás?
Staročeská jídla byla už od 10. století známá po celém tehdejším světe. Zajímavostí je jistě fakt, že mnoho dobrých pokrmů, kterými se proslavilo staré Rakousko, pocházelo právě z české kuchyně. O tom, jaká byla středověká česká kuchyně hovoří i Orbis pictus Jana Amose Komenského. Ovšem v době po Bílé hoře přišel úpadek staročeského kuchařského umění. Zatímco chudý lid žil v bídě, vládnoucí třída pořádala nákladné hostiny, jež skýtaly mnoho potravin a koření dovážených ze zámoří.
Poddaní se živili nejčastěji obilninami, luštěninami a zeleninou. Z mouky pekli suché placky a jednoduché pečivo, které si mazali medem a sypali mákem. Maso se podávalo většinou jen o svátcích. Peklo se v hliněných nádobách v troubě, nebo se vařilo v zavěšených nádobách zavěšených nad ohněm. Stejně tak připravovaly ryby, kterých bylo v řekách a potocích naštěstí dostatek. K dochucení se používaly nejrůznější byliny a houby.
Hlavním jídlem byla často polévka, kterých měla staročeská kuchyně velký výběr. K polévce se jedl chléb. Typickou historickou polévkou byl oukrop. Který se dá i dnes připravit velmi jednoduše: do vařící vody se daly uvařit kroupy, které se zahustily chlebem. Oblíbené byly i luštěninové a zelné polévky, lidově zvané couračky. Kromě zmíněných se často připravovaly i mléčné polévky, jako třeba „hladká Anča“, oblíbené byly i rybí vinné polévky a pak také výtečná česká polévka „gramatyka“ z piva. Neobyčejně rozšířenou byla hrachová kaše nazývaná pučálka. Protože byla velmi výživná, jedly ji nižší vrstvy obyvatelstva jako postní jídlo. Připravovala se z loupaného hrachu, opraženého na rozpáleném omastku. Nejběžnějším nápojem chudších vrstev bylo sladké a kyselé mléko a potom medovina. Připravovala se z vody svařené s medem a chmelem a dochucovala se nejrůznějšími druhy koření a bylin.
Vaří jako Rettigová
Začátkem 19. století byla průkopnicí v gastronomické literatuře a kuchařském umění Magdalena Dobromila Rettigová, která shromáždila asi sedm set kuchařských předpisů a shrnula je do svojí Domácí kuchařky vydané roku 1826.
Magdalena Dobromila si zaslouží víc místa, proto jí věnujeme příští díl našeho seriálu. Pro dnešek ale jeden malý závdavek v podobě jejího receptu na kobližky ze zemčat.
Kobližky ze zemčat
1 kg zemčat (brambor)
30 g másla
3 vejce
400 g hrubé mouky
švestková povidla
cukr
citronová kůra
hřebíček
tuk na smažení
Uvař pěkná zemčata, dej na mísu, rozmačkejte je a utři s kouskem másla, vraz do nich tři celé vejce a tři žloutky, pak do nich vmíchej tolik mouky, co by se nelepilo těsto na ruce, na vále to vyválej a rozválej na dvě stýbla tlustě, dělej hromádky z dobrých povidel, které oslazené a s citronovou kůrou a hřebíčkem připravené býti musejí, zase druhý vyválený list na to polož a pěkně kulaté kobližky s plechovým obloučkem dělej a v rozpáleném tuku pěkně do zlatova usmaž. Do těchto kobližek se též může dáti sekaninka z čerstvých hříbků a ráčků.
To je pro dnešek všechno. Příště si povíme něco o Magdaleně Dobromile, protože si pozornost zaslouží. A přidáme nějaký ten její předpis, třeba na vejce na francouzský způsob.
