Magdalena Dobromila Rettigová se narodila jako Artmannová 31. ledna 1785 ve Všeradicích, obci v berounském okrese, která se nachází asi 11 kilometrů jižně od Berouna, v kotlině mezi Brdy a Českým krasem. Byla nejen českou buditelkou, spisovatelkou a autorkou básní, krátkých próz a divadelních her, ale i sběratelkou receptů a rad pro domácnost, které uchovala ve své nejznámější knize, kterou už dnes v domácích knihovnách najdeme jen zřídka.
Stačí jí zalistovat a mnoho z nás si uvědomí, že její otisk nás provází vlastně už od dětství. Nudle s tvarohem, bublanina švestková, karfiol omaštěný, flíčky se šunkou… Tohle všechno známe už od školky. Zvolání „Vaří jako Rettigová!“ je předzvěstí kulinářského zážitku, spojeného s tradiční, výbornou a vydatnou českou kuchyní. To ctila Magdalena, která zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli.
„Tam počíná moje paměť“
První její vzpomínky sahají do doby, kdy se přistěhovala do Statenic. Bylo jí pět let, když její tatínek František Artmann, vrchnostenský úředník, dostal práci jako správce statenického zámku hraběte Šporka. Statenice byly malá vesnička bez školy, a tak malou Magdalenu učila její matka doma. Psala, počítala a četla už v pěti letech. „Kdo nezahálí, umí,“ říkávala její matka. Učila dceru především německy a teprve ve věku deseti let ji poslala do školy.
Magdalena moc radostné dětství neměla. Matka jí zakazovala hrát si se selskými dětmi ze vsi. V tom čase obývala jedno křídlo statenického zámku ovdovělá baronesa Sterntalová, která měla dvě dcery. Magdalena se s nimi brzy skamarádila. To se však matce nelíbilo a držela dceru zkrátka, za každou chybu ji přísně trestala. Od útlého věku byla dívka nucena tvrdě pracovat v domácnosti, za což otec matku káral. Magdalena však poslušně plnila matčiny příkazy a později byla matce vděčná za to, že ji naučila píli a pracovitosti. Její, už tak ne příliš šťastné dětství, poznamenalo úmrtí otce a smrt sourozenců. Ještě jako dítě se s matkou odstěhovala nejprve do Plzně, později se přesunuly k tetě do Prahy, kde se musela starat o domácnost a pomáhat vydělávat na živobytí. Život s matkou byl nelehký.
Ne vždy bylo dobře
Ve třinácti letech vážně onemocněla kašlem, a když bolestí nemohla spát, krátila si čas prací a čtením. Ke kašli se přidala žloutenka a Magdalena si přála umřít. Proležela v mdlobách mnoho dní v nemocnici, na pokraji svých sil. Přes útrapy a bolesti se vyléčila, vrátila se jí chuť do života a brzy začala pracovat.
Do osmnácti let žila v německojazyčném prostředí a prakticky neuměla česky. Snad řízením osudu se seznámila s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, za kterého se provdala. Zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních jedenáct let svého života v Litomyšli. Rettig měl pro svoji aktivní a pracovitou ženu, která se po svých smutných osobních zkušenostech rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek, velké pochopení a podporoval ji.
Láska k literatuře i kuchyni
První literární pokusy Rettigové byly psané německy. Převážně psala drobnější útvary, vytvořila i pár rozsáhlejších děl. Za podpory a vlivu manžela a přátel se rozhodla psát i česky. Publikovala nejprve v časopisech, později vydala několik povídkových knih určených především dívkám. Byla výbornou vypravěčkou a často je považována za zakladatelku české červené knihovny.
Navzdory tomu, že její tvorba nedosahovala vysokých uměleckých kvalit, publikovala dál a šířila národní vědomí a osvětu v ženském měšťanském prostředí. Především díky své Domácí kuchařce rozšířila znalectví české kuchyně, současně přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí.
Je na čase podívat se na několik slíbených receptů:
Vejce na francouzský způsob
6 až 8 vajec
30 g másla
2 žloutky
200 g štičího masa nebo sardinek
1 žemlička
trochu zelené petružele
trochu květu
sůl na obalení jednoho vejce
strouhaná žemlička
olej na smažení
Uvař vejce na tvrdo, rozkroj je v půli a žloutky vyndej ven, utři kousek másla a ty tvrdé žloutky dej do něho, dej k tomu drobunce usekaného štičího masa, v smetaně máčenou vymačkanou žemličku, trochu zelené petružele, a jeden nebo dva syrové žloutky, trochu květu, všcko to dobře utři, osol a naděj ty vejce, zase je dohromady dej, omoč ve vejci a strouhané žemličce, usmaž je, udělej dobrou omáčku ze žampiónů nebo smržů, polej je jí a nech je v tom ještě spejchnout (spejchnout = krátce povařit, poznámka redakce).
Španělské větry se zavařeninou
6 bílků
¾ libry (asi 400 g) cukru
½ citronu
malinová nebo meruňková zavařenina
tuk na pomaštění papíru
Udělej po šesti bílkách sníh, ale tuhý co nejvíce možná. Zamíchej do něj tři čtvrtě libry tlučeného prosátého cukru a z půl citronu na struhadle ostrouhanou kůrku, dej to do trychtýře z tlustého papíru, vytlač meruňkové zavařeniny, pak hromádku doplň, posyp skrze sejtko hodně cukrem, zbytečný s papíru sesyp spěšně, nebo také cukrovou krupicí je posypat můžeš, nech je pěkně do žemlova upéct, ale zvolna, pak zespod papír navlaž mokrou houbou, sejmi je dolů, nech vystydnout a do suchého místa ulož. Nechají se dlouho držet a mohou se buď tak suché mezi cukrovinky k vínu dát, nebo se šató (šodó) polité místo nákypu dát, neb se může udělat kopec ze smetanové pěny s vanylií a těmito španělskými větry ouhledně posázet. (Poznámka: 1 libra = 0,56 kg).
Toliko z historie jest. Příště bychom se mohli posunout směrem k současnosti a popovídat si o umění a vědě v gastronomii. Určitě to bude neméně zajímavé téma.
