Moravští Chorvaté žili na Břeclavsku od 16. století. Samostatná Československá republika pro ně paradoxně znamenala praktický konec existence. Jak se ale početná chorvatská menšina objevila na Moravě? A proč naši slovanští bratři zradili republiku?
Obava z Turků vyhnala Chorvaty na Moravu
Nebezpečí invaze Turků, kteří v 16. století postupně pronikali stále hlouběji do pevninské Evropy, vyhnalo obyvatele chorvatské Slavonie až do sousední rakouské monarchie. Chorvatský vojevůdce Mikuláš Šubič Zrinský doporučil obyvatelům Slavonie, aby opustili své domovy a hledali nové na severu, kam snad Turci nikdy neprorazí.
Část chorvatských uprchlíků se po roce 1536 usadila kolem Neziderského jezera v dnešním východním Rakousku. Dalších více než 8000 uprchlíků se usadilo v pustých vesnicích na jihu Moravy, které byly osiřelé po morové ráně. Nákazy se Chorvaté nebáli, s radostí osídlili vesnice v krajině, která jim tolik připomínala jejich domovinu.
Vystřízlivění po vzniku Československa
Na Moravě je novým obyvatelům tak blaze, že v průběhu dalších staletí často zapomínají na své kořeny. Zčásti se poněmčují, zčásti počešťují. Se vznikem Československa v roce 1918 pak chorvatština včetně tradičních zvyků přežívá pouze ve třech vesnicích – v Novém Přerově, Dobrém Poli a Jevišovce.
„Češi, se kterými jsme v roce 1918 slavili vznik republiky, nás brzy zklamali. To, co by naším předkům kdysi bývali provedli Turci, o to se dnes pokouší československá správa. Asimilovat nás, zakazovat nám tradice i samotný jazyk,“ uvádí kronika obce Nový Přerov v prosinci 1919.
Nelze se tak divit, že vzhledem k těmto poměrům vstoupila část Chorvatů před druhou světovou válkou do Henleinovy Sudetoněmecké strany. V Dobrém Poli do strany vstoupilo 144, v Jevišovce 100 a v Novém Přerově 40 obyvatel.
Poválečné zúčtování
Po roce 1945 ale došlo na poválečné zúčtování. Ozývala se hesla jako „Pryč s chorvatskými zrádci“ nebo „Zpátky s nimi do Jugoslávie!“. Každý den přijel ráno do vesnice vlak s cizími lidmi, ti chodili převážně chorvatskou vesnicí, prohlíželi si domy a když se jim některý líbil, ukázali na něj a byl jejich. Číslo daného domu nahlásili na obecním úřadě komisaři, ten zájemci vystavil doklad, s kterým pak šel do domu a oznámil, že ode dneška patří dům jemu.
Část moravských Chorvatů našla po vyhnání domov v Rakousku, část jich odcestovala do Jugoslávie. Kdo z nich dobrovolně neodešel, ten byl přesídlen tam, kde bylo potřeba, jako například do vesnic na Olomoucku a Jesenicku.
Zdroj: Lidové noviny – Kronika českých zemí
