Co je to funkcionalismus?
Hanspaulka, jak ji známe, se rodila od druhé půle 20. let, tedy v čase, kdy architektuře vládl funkcionalismus. Funkcionalistické stavby jsou přímočaré, účelné a bez ozdob. Jsou bílé, sebevědomé a impozantní, pokud jim ovšem věnujete dostatek péče a pozornosti. A mají rády sluníčko a prostor.
Devadesátiletá kráska
Vila Evžena Linharta na samém vršku dejvické ulice Na viničních horách je právě taková. Někteří ji považují za vůbec první funkcionalistickou vilu v Praze. Samozřejmě, že i na ní se čas trochu podepsal, ale on se ani nemusí změnit dům, stačí, když se promění okolí, čtvrť, ulice, zahrada, světlo, atmosféra doby – a funkcionalistický dům to pozná.
Ve své době vzbudila tahle stavba hodně pozornosti, říká se, že se na ní byla podívat sám Le Courbusier, ikona světové architektury. Ano, ten Le Corbusier, který řekl, že ozdoby, dekorace a barvy v architektuře jsou smyslné a primitivní povahy a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy. (Je to dosti nabubřelé, ale pravý milovník architektury nad tím mávne rukou a obdivuje, co se mu líbí.)
Mimochodem, stavba dejvické vily Evžena Linharta a jeho paní Emu natolik finančně zatížila, že když dům dostavěli (1929), museli ho nejprve dva roky pronajímat.
Evžen Linhart (1898 v Kouřimi – 1949 v Praze) byl žákem projektanta Dejvic Antonína Engla. Znám je především stavbou Gymnázia dr. Edvarda Beneše na Evropské třídě v Dejvicích (1937-38).
Jan Rosůlek – architekt a kněz
Zajímavý je i vedlejší dům, číslo 44. Není už tak výstavný, trochu se na něm podepsala romantická úprava Vladimíra Grégra z konce 30.let (viz článek o Barrandovských vilách). Jejím architektem a prvním majitelem je totiž jedna z nejpozoruhodnějších postav naší architektury – poměrně opomíjený Jan Rosůlek (1900 v Plzni – 1990 v Praze) Byl, stejně jako Linhart, členem legendárního Devětsilu. Projektoval kožní pavilon nemocnice Na Bulovce, jednu z perel „nemocniční architektury“. Zajímavý je i jeho osud – po válce se rozvedl, vystudoval bohosloví a byl farářem v kostele sv. Michaela archanděla v Podolí. Bydlel v Chocholově kubistickém domě na Rašínově nábřeží se svojí sestrou – oblíbenou herečkou Marií Rosůlkovou.
(Nechtěli jsme ochudit ctěné čtenáře o podobu Rosůlkovy vily, ale protože se kvůli okolní zeleni špatně fotografuje, museli jsme do naší fotogalerie použít méně kvalitní snímek ze snímkování ulic Googlem.)
Na viničních horách bydlelo mnoho osobností
Ulice Na viničních horách je vůbec zajímavá. Když do ní zahrneme ještě pokračující Kozlovskou, budeme překvapeni kolik různorodých osobností tu bydlelo. Architekt Richard Klenka, rytíř z Vlastimilu, generální tajemník KSČ Miloš Jakeš, hned vedle malíř Oldřich Blažíček, vedle hotelu miliardář Petr Kellner, naproti kritik a esejista F. X. Šalda, trochu výše armádní generál Mikuláš Ferjenčík, předúnorový pověřenec vnitra (rozuměj ministr pro Slovensko), pozdější předseda Československé národní rady v USA.
Pernikářka – už ji schlamstli developeři
Na samém konci ulice na Viničních horách je usedlost Pernikářka s kaplí sv. Michaela archanděla. Vznikla pravděpodobně v letech 1691–1700. Usedlost je pokřtěna po Václavu Doležalovi, staroměstském perníkáři a majiteli po roce 1656.
Současný vzhled Pernikářky byl ovlivněn pozdně klasicistní přestavbou z roku 1861 a pozdějšími úpravami. Po první světové válce se plánovala na pěkném pozemku usedlosti výstavba vojenské nemocnice, V usedlosti nakonec sídlil Ústav experimentální botaniky AV ČR, v roce 2010 byla nemovitost prodána do soukromých rukou. Ty ruce patřily bratrům Hejmovým (Petr Hejma byl dříve starostou Prahy 1), zbrojaři René Holečkovi a nakonec bývalému šéfovi Třineckých železáren Rudolfu Ovčaří. Ten před rokem podstatnou část usedlosti nechal zbourat.
Na Hanspaulce se také vyráběl ocet a hořčice
V roce 1867 přikoupil tehdejší majitel Pernikářky Friedrich Fritsch sousední usedlost Beránku (na počest své manželky Žofie ji přejmenoval na Sofiehof, jméno se ale neujalo). Dál se tak zve podle Pavla Beránka, malostranského majitele od roku 1645. V 19. století byla na Beránce restaurace, pekařství, kanceláře, krám a hospodářský dvůr, ve 30. letech 20. století tu fungovala octárna a výrobna hořčice. Jádro usedlosti pochází ze 17. století, klasicistní úprava změnila ráz budov koncem 18. století. Dnes je Beránka renovována, ale autor těchto řádek nemůže se smířit s podobou její novodobé přístavby (posuďte sami v naší fotogalerii).
