Kostelík sv. Mikuláše je poprvé doložen v roce 1253. Pravděpodobně se jednalo o kostel hornický, protože se v bažinách na úpatí kopce rýžovalo zlato a později ze zde těžila i ruda. Kostel zanikl během 15. století a nakonec zcela zmizel pod bujnou vegetací. Ke Krudumu se váže poměrně mnoho legend a pověstí.
Jedna z pověstí vypráví, jak se na tomto kopci ztratil malý chlapec. Bloudil lesem a snažil se najít cestu domů, když se před ním náhle objevila zeď veliké zahrady. Hoch vstoupil otevřenou brankou do zahrady a tam spatřil stromy doslova obsypané plody. Neváhal proto, několik si jich utrhl a schoval. Když však chtěl odejít, otevřenou branku již nenašel. Vyčerpáním usnul a ráno po probuzení již žádnou zahradu kolem sebe neviděl.
Chlapci se nakonec podařilo bezpečně dojít až domů a když vyprávěl svůj zážitek, nikdo mu nechtěl věřit. Vzpomněl si však na ovocné plody, které v zahradě natrhal, a chtěl je rodičům ukázat jako důkaz. Místo ovoce však našel zlaté mince… Když se jeho zážitek roznesl po okolí, lidé se vydali zahradu hledat, ale nikomu se ji už nepodařilo znovu nalézt.
Další pověst vypráví o tom, jak se zde prý údajně každoročně na Štědrý večer scházejí mrtví havíři, kteří vycházejí z propadlých štol. Kostel sv. Mikuláše se celý, ve své původní podobě, vyzvedne z nitra země a rozezní se zvon, svolávající na mši. Na stole před oltářem, který je pokryt rudým suknem, leží hornické symboly, a to želízko, hrábě na cín a mlátek. Kněz, celebrující mši ve zlatém rouchu, vždy mši ukončuje za společného zpěvu všech havířů. Zemřelí horníci pak opět zmizí do podzemí a kostel se znovu stane zříceninou…
