Strastiplný čas dokážeme lidsky překonat soucítěním s druhými, říká zpěvačka a odbornice na školskou sociální práci Eva Hurychová

Podle slov zpěvačky a odbornice na školskou sociální práci Evy Hurychové by si měl člověk přiznat, že krize patří k životu, byť nám bere radost a někdy smysl všeho. „U lidské existence je krize dokonce nutností, kdy se máme učit hledat smysl bytí i v těch nejhorších dobách. Při krizové zátěži je důležité dbát, aby nás až nadmíru nevyčerpala, což by mohlo vést k nemocem. Na druhou stranu nám krize dává řadu dobrého,“ uvedla v rozhovoru pro Náš REGION.

Při celoplošné karanténě jsem si pustila vaše album Chybička se vloudí, které v roce 2017 bylo vydáno jako kompilát známých písní, ale i rarit a novinek. Taky vám v době částečné izolace pomáhá hudba?

Ano, ale upřímně řečeno to takhle nemusí fungovat u všech. Je to individuální stejně jako výběr hudby.

Takřka polovina skladeb z alba je opatřena vaším textem, u některých jste i autorka hudby. Jedna z nich má název „Měli bychom se mít rádi“. Když sledujete sounáležitost, která se v době šíření koronavirové infekce objevila, myslíte, že se lidé – přes všechny různé jiné spory – rádi mají?

Myslím, že určitě. Je úžasné, co lidi dělají a zaslouží si vřelé poděkování. Zmiňujete mou píseň, kde v refrénu zní: měli bychom se mít rádi, když se máme, ať se máme mnohem víc. Slovem „víc“ jsem v textu měla na mysli, aby v lidských vztazích nepřevažovala povrchnost. A teď vidíme, kolik dobrých lidí prokazuje druhým hlubokou lidskost, to je prostě nádhera. Bohužel na rozdíl od těch, co chtěli či stále chtějí nekřesťansky vydělávat u prodeje roušek a jiných nezbytností. Nebo od politiků, jež se do druhých „krize nekrize“ navážejí, co kdo nezvládnul. Jakoby nechtěli vidět, že ti kritizovaní řeší vznik nové situace pod šíleným tlakem, bez zkušeností a v nonstop běhu. Nouzový stav je určitý lakmusový papírek, který dobře detekuje lidské charaktery. U začátku nákazy byla okamžitá zodpovědnost prof. Prymuly spolu s dalšími, což naštěstí pokračuje. Víte, mé první studium byl obor hygieny na střední zdravotnické škole, měli jsme předmět epidemiologie, takže chápu racionalitu opatření. Včasné zarouškování a omezení sociálních kontaktů jednoznačně zpomalilo masivní šíření epidemie. Rozvolňování restrikcí bude ale chtít tu největší obezřetnost. Je složité konkrétně predikovat, čím a jak daný stav měnit, když ve světě znovu onemocněli i vyléčení pacienti. Otazníků je moc, uvidíme, jak to dopadne s regulérností všech komplexně posbíraných dat chytré karantény. Ale ani při maximálním správném zmapování nelze exaktně předvídat celý průběh. Nikdo neví, zda nedojde k vážnější mutaci viru a dalším vlnám nákazy. Tak jako tak tu v nějaké formě covid 19 zřejmě už zůstane, nesmí ale vyhrávat nad naším zdravím a životy. Proto se mějme co nejvíc rádi, a to napořád.

Nelze si věčně připomínat staré rány, proto mám dneska dobré vztahy i se svými bývalými láskami, říká zpěvačka Jitka Zelenková

Vím, že jste se před víc jak deseti lety s plnou vervou vrhla k dalšímu studiu na Technické univerzitě v Liberci, Katedře sociálních studií a speciální pedagogiky, kde jste tzv. odstátnicovala z oboru školská sociální práce. Můžete ji přiblížit?

Samozřejmě. Ráda řeknu, že v mnohých zemích je funkční školská sociální práce chápana za paradigma, které u žáků od začátku školní docházky podporuje lepší prospěšnost ve studiu a osobnostním vývoji. U nás doteď není legislativně ukotvena, nesporně ke škodě žáků, pedagogů, rodičů a také potřebné kooperaci s dalšími odborníky. Kompetenční přesah do rodin má jen OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí – pozn. red.), nikoli učitelé. S kolegyněmi jsme proto založily Asociaci školské sociální práce v ČR, z. s., u které jsme s Blankou Ptáčkovou zároveň jednatelky. Naším cílem je, aby u nás měla školská sociální práce legislativní oporu jako v zahraničí, kde je k této profesi za mnoholetou praxi perfektně propracovaná forma, mezinárodní standardy a široký potenciál.

V současné době probíhá výuka online na dálku, přičemž se ukazuje, že ne každé dítě má stejný přístup k počítači a internetu. Mohla by školská sociální práce v této době také pomoci?

Momentálně to učitelé, žáci, rodiče a prarodiče v rámci možností a s velkým nasazením zvládají. Kde v rodinách není přístup k internetu, školy to pro žáky řeší papírovým způsobem, pro který lze dojít na určená místa. Kompetence školské sociální práce jsou důležité neustále, v současném vývoji světa mají obrovskou kontinuální perspektivu, a efektivně pomáhají v každé době.

Ve všenorské škole se starají o problémy dětí. Stane se to normou ve všech základkách?

Jak se jinak máte a jak nyní vypadají vaše dny?

Mám se v rámci současných možností. Pro žáky na druhém stupni základní školy, které učím hudební výchovu, připravuji výuku on-line. Posílám ji jen jako doporučení a nikoli povinnost. Nezadávám ani žádné domácí úkoly, například referáty a podobně. Dle tematických plánů zkráceně zpracuji výuku a posílám přes propojený školní systém “Bakaláři”. Dle potřeb jsem v e-mailovém kontaktu s rodiči, kteří se na mě obrátí. Pro žáky také vyhledávám a připojuji odkazy k poslechu hudby, vývoji různých žánrů, tance a všeho dalšího, co patří do náplně hudební výchovy. Pokud si odkazy rozkliknou, mohou je na chvíli rozptýlit, odreagovat, a to dnes potřebujeme všichni.

Ještě se vrátím k vašemu albu, kde vyšly i některé rarity, které nevstoupily ve veřejnou známost s takovou silou jako například vaše hity Já přijdu, Chybička se vloudí, Má sestra Helga, Souhvězdí lásky a další. Zaujaly mě vaše autorské skladby ze sedmdesátých let, které jste nazpívala s formací Letokruhy, kupříkladu Barevné letokruhy. Skvělá je též romská lidovka Kamav tut, jako zpěvačka jste uměla zabrousit do různých žánrů. I vaše studium dokazuje, že máte chuť stále objevovat něco nového. Jaké obzory se vám studiem otevřely?

To není úplně lehká otázka. Abych to hodnotila sama u sebe může působit neskromně. Každému se přece studiem otvírají a rozšiřují obzory, jak moc je vždy individuální. Obecně bych řekla, že jeden život na ve všem otevřené obzory nestačí. Mluvily jsme o školské sociální práci, tou se soustavně zabývám i nadále. Mohu ještě doplnit, že letos 11. března jsem obhajovala disertační práci. Zabývala se společensky nežádoucími násilnými jevy s východisky etiky a křesťanství, které má absolutní primát vzniku humanismu. Disertace přiblížila některé jeho představitele, například T. G. Masaryka i s rodinou, větší kapitola je věnována J. A. Komenskému, mistru Janu Husovi a několika dalším. Empirická část poskytla širší celek ke školské sociální práci, která je právě na humanitě postavena od „a“ až do „zet“. Stěžejní platforma této profese je zaměřena ke zdravotnímu a sociálnímu znevýhodnění žáků, kde má ke všem a ve všem rovný přístup.

Nemohla jsem sehnat zpěvníček Suchého a Šlitra, tak jsem si začala skládat sama

Co byste v těchto dobách, kdy jsme všichni museli dočasně nějak změnit dosavadní život, vzkázala čtenářům?

Nejprve chci říct, jak důležité je nezapomenout, že pro každého jsou „tyto doby“ různě těžké. Pro mnohé dokonce nejtěžší. Ve své poměrně obsáhlé disertaci jsem také krátce zmínila téma krize. Nouzový stav ji signifikuje a člověk by si měl přiznat, že krize patří k životu, byť nám bere radost a někdy smysl všeho. U lidské existence je krize dokonce nutností, kdy se máme učit hledat smysl bytí i v těch nejhorších dobách. Při krizové zátěži je důležité dbát, aby nás až nadmíru nevyčerpala, což by mohlo vést k nemocem. Na druhou stranu nám krize dává řadu dobrého, posouvá nás o kus dál, k lepším a zralejším zkušenostem, chápání životních hodnot a vzájemných vztahů. Poučuje nás, upevňuje, vede ke správnému rozlišování dobra a zla, ukazuje mantinely opravdové lásky, lidskosti, aspektů je celá řada. Každá krize je zároveň výzvou, byť v tu chvíli může být velmi bolestná, strastiplná. Často nemá ani jednoznačné řešení. Lze ji přirovnat k frontovému zážitku z první bojové linie, kdy má člověk pocit neustálého ohrožení. Při něm nastává změna nejen v jeho vědomí, ale i pohybu v žití. Všechny tyto změny jsme teď pocítili. Naučme se krizi přijímat jako součást života, ačkoli to často bývá hodně těžké. Dle filosofické optiky je celý kořen všech našich strastí v zásadním nepochopení fenoménu pomíjivosti. Vždyť pomíjivé je úplně všechno, to v hloubi duše podvědomě víme, ačkoli pronikavost této reality pochopitelně neradi pustíme na povrch. Své myšlenky ke vzkazu čtenářům bych uzavřela takto: Rychlou pomíjivost lze nyní jistě dopřát zákeřnému coronaviru, ale všem lidem naopak popřát co nejtrvalejší zdraví a štěstí. Věřme, že strastiplný čas nebude dlouhodobý. Soucítěním s druhými ho všichni dokážeme lidsky překonat.

FOTO: Eva Hurychová

Eva Hurychová - FOTO ROZHOVOR S EVOU HURYCHOVOU – Strastiplný čas dokážeme lidsky překonat soucítěním s druhými – foto archiv Evy Hurychové – na sirkuEva Hurychová - FOTO ROZHOVOR S EVOU HURYCHOVOU – Strastiplný čas dokážeme lidsky překonat soucítěním s druhými – foto archiv Evy Hurychové 1Eva Hurychová - FOTO ROZHOVOR S EVOU HURYCHOVOU – Strastiplný čas dokážeme lidsky překonat soucítěním s druhými – foto archiv Evy Hurychové 3Eva Hurychová - FOTO ROZHOVOR S EVOU HURYCHOVOU – Strastiplný čas dokážeme lidsky překonat soucítěním s druhými – foto archiv Evy Hurychové 2

Mgr. Eva Hurychová, Ph.D.

Je absolventkou střední zdravotnické školy v Liberci, večerní Lidové konzervatoře v Praze, Technické univerzity v Liberci, disertační práci obhájila na Univerzitě Karlově – Husitské teologické fakultě. Od 80. let byla populární zpěvačkou, textařkou, skladatelkou. Proslavily ji hity Já přijdu, Chybička se vloudí, Má sestra Helga, Souhvězdí lásky, Péťo, čau, Já to zkrátím nebo Už nám svítá. Napsala knihu Řekla jsem NE tyranovi a má certifikát z mediace. V létě roku 2016 založila spolu s odbornicí na výchovu a vzdělávání ve školství, speciální pedagožkou Mgr. et Bc. Blankou Ptáčkovou Asociaci školské sociální práce v ČR, z. s. Je rozvedená, má dvě dospělé dcery – dvojčata, a jedna z nich přivedla na svět v lednu 2019 chlapečka Michálka, prvního vnoučka Evy.

Včera, 13:59
Od Tábora až k nám, cestička jako mlat... Tuto písničku už z rozhlasu na táborském...
Včera, 12:01
Nechtěný a odmítaný, takový se zřejmě cítil po celý život muž zvaný dánský „národní poklad“,...
Včera, 10:29
Několik bodných ran ukončilo život šestnáctiletého mladíka Václava, toho jména třetího českého krále. Psal se...
Včera, 08:12
Když v roce 1930 podával tehdejší starosta Zlína Tomáš Baťa návrh na zřízení nového Lesního...
3.8.2020
O vztazích na dálku, partnerství, rozchodech, samotě, nevěrách i o čerstvém zamilování. O naději i...
3.8.2020
Pod jeho nehybnou, kamennou tváří, uplynulo již nezměrné množství vody. Více jak osm století hledí...
3.8.2020
Ptačí peří, složené z jednotlivých per, tělní pokryv ptáků, je velice podobným materiálem jako lidské...
3.8.2020
Má váš pes volný přístup na zahradu? Pokud mu život na ní chcete zpříjemnit, učinit...
3.8.2020
Jedním z nejvýznamnějších míst, na kterém skončilo mnoho nevinných životů během druhé světové války, byla...
2.8.2020
Zemětřesení lidstvo děsilo od nepaměti. Není asi zcela náhodou, že moderně pojatá věda o zemětřeseních,...
Reklama