Tzv. žlutý trpaslík, hvězda, jejíž teplota jádra se pohybuje kolem neuvěřitelných patnácti milionů stupňů Celsia, má tvar téměř dokonalé koule, dosahuje průměru jako sto devět planet Zemí a je přibližně 330 tisíckrát těžší než naše planeta. Z našeho pohledu je tedy Slunce obrovské, v porovnání s jinými hvězdami však na něj jeho trpasličí označení sedí. Ve vesmíru lze totiž běžně najít i hvězdy, jež jsou i 100 tisíckrát větší než právě Slunce.
Zásoby paliva, které Slunce dostalo na počátku, spaluje s citem a přehledem. Jistota na miliardu let
Název „žlutý trpaslík“ je však z hlediska barvy poněkud zavádějící. I když se nám Slunce zdá být žluté, jeho skutečná barva je bílá. Za tento optický klam může naše atmosféra, kterou paprsky Slunce procházejí. Ta mění jejich barvu právě na žlutou.
Slunce dokonce může i za naši modrou oblohu. V zemské atmosféře se totiž nejvíce rozkládají tzv. krátké vlnové délky slunečního záření, které lidské oko vnímá jako modré, nikoliv jako černé, což je skutečná barva naší oblohy. Podobně může reakce slunečních paprsků a atmosféry či úhlu, z nějž je vidíme, za červánky.
Slunce se stejně jako Země skládá z několika vrstev. Za hlavní můžeme označit dvě, horké jádro, kde probíhá neustálá výroba obrovského množství energie, jež skrze další vrstvy putuje až k viditelnému povrchu, tzv. fotosféře, na které se tvoří i tzv. sluneční skvrny, oblasti na Slunci, které mají díky magnetickému poli menší povrchovou teplotu než okolí.
Bez Slunce by to skutečně nešlo, neboť pohání prakticky všechny důležité děje, jež na naší planetě probíhají. Závisí na něm mimo jiné podnebí, je zásadní pro fotosyntézu rostlin a podílí se například i na přílivu a odlivu oceánů.
Podle vědců je Slunce jako zdroj energie s vlastní zásobou vodíku prý zhruba před polovinou svého cyklu a mohlo by mít zásoby vodíku ještě na pět až sedm miliard let. I Slunce tak pravděpodobně jednou zhasne, i když na obavy máme ještě čas…
Je poměrně nepravděpodobné, že Země či dokonce lidstvo bude za několik miliard let existovat a nebude tak svědkem vyhasnutí Slunce. Co se vlastně přesně přihodí? Zřejmě dojde k výkyvu sluneční rovnováhy, který ze Slunce udělá mnohem větší hvězdu, označovanou jako červený obr. Sílící záření ze zvětšujícího se Slunce povede k roztání polárních ledovců a k vypaření oceánů. Později se začnou tavit i horniny a povrch bude již naprosto neobyvatelný. Tou dobou už bude rozžhavená sluneční koule zabírat většinu výhledu na obloze. Za další miliardy let pak Slunce vyhasne a stane se z něj bílý trpaslík zhruba ve velikosti naší dnešní Země. Zda bude tou dobou někde jinde ve vesmíru ještě nějaké lidstvo, to si netroufáme ani představit. Rozhodně se jedná o otázku pro vědce spíše případné daleké budoucnosti…
