Lorety jsou typickými stavbami evropského baroka a představují poměrně přesné kopie objektu zvaného „Santa Casa“ neboli Svatá chýše. Jedná se o nazaretský domeček, ve kterém měl podle legendy archanděl Gabriel zvěstovat Panně Marii, že se stane matkou. Zde tedy poprvé zazářila mateřstvím. Tato chýše měla být ve 13. století přenesena do italského městečka Loreto, neboť Nazaret byl v této době ohrožovaný muslimy.
Loret se na českém území nachází přes padesát. Ta pražská vznikla v první polovině 17. století na náklady šlechtického rodu Lobkoviců. Autorem vlastní loretánské kaple je italský stavitel Giovanni Battista Orsi. Významné poutní místo dostávalo svou nynější (finální) podobu dlouhá léta a výsledek je ohromující. Jako první připoutává pozornost průčelí objektu, jehož autorem je Kilián Ignác Diezenhofer. Na plastické výzdobě se podílel i Matyáš Bernard Braun, autor soch na Karlově mostě.
I přesto, že nás název „Loreta“ svádí chápat toto místo jako jednu „budovu“ nebo jediný objekt, není tomu tak. Areál pražské Lorety je značně členitý. Nejprve došlo k vybudování Svaté chýše, kterou zdobí především stříbrný oltář se soškou Panny Marie Loretánské. Poutníci věřili v její zázračnou moc uzdravovat. Pod svatou chýší se pak nachází hrobka zakladatelského rodu Lobkoviců.
Skrytá uprostřed ambitů
Už ve druhé polovině 17. Století obklopily Svatou chýši ambity, kryté chodby, které mimo jiné posloužily jako úkryty pro poutníky. To způsobilo, že při letmém pohledu chápeme Loretu především jako stavbu čtvercového půdorysu s několika věžemi. Ten pravý důvod jejího vzniku, tedy Svatá chýše, se však skrývá uvnitř.
Ambity samy skrývají šest kaplí, mezi nimi kapli Panny Marie Bolestné a kostel Narození Páně. Ve zmíněné kapli se nachází také vosková socha svaté Starosty. Ta je zvláštní svým plnovousem. Podle legendy byla Starosta hluboce věřící křesťanská dívka, kterou chtěl její otec provdat za pohanského ženicha. Starosta si tak měla vymodlit mohutný plnovous, který sice ženicha odradil, ale otce rozezlil natolik, že nechal nebohou Starostu ukřižovat. Ta se tak stala přímluvkyní neprávem odsouzených.
Okázalým rysem je průčelí s terasou, které převyšuje věž se slavnou loretánskou zvonkohrou. I ke zvonkohře se váže nejedna zajímavá legenda, kterou zmiňuje ve svých dílech také Jan Neruda.
Stříbrné zvonky Panny Marie
V Praze žil bohatý obchodník, jehož život obrátil naruby mor, který mu vzal ženu, a onemocněla mu také dcera. Jeho dceři nedávali lékaři žádnou naději, a tak se ve svém zoufalství obrátil na Pannu Marii Loretánskou, před kterou padl na kolena a prosil o pomoc. Slíbil, že pokud se mu dcera uzdraví, daruje Loretě velký dar. Nebohý otec přišel domů, a co nevidí. Jeho dcera je vzhůru a usmívá se. Vyprávěla otci, že se jí zdál překrásný sen, ve kterém spatřila Pannu Marii Loretánskou s anděly, každý měl stříbrný zvonek a líbezně jimi doprovázeli svůj andělský zpěv. Tak otec poznal, jaký dar by měl Loretě za uzdravení své dcery věnovat.
A tak má Loreta od 17. století proslulou zvonkohru, která je dílem pražského hodináře Petra Naumanna. Čítá 27 zvonků a každou celou hodinu vyhrává známou mariánskou píseň „Tisíckrát pozdravujeme Tebe“.
Proč zvonky zvoní?
Na Hradčanech žila kdysi chudá vdova, která měla mnoho dětí. I její rodinu zasáhla morová rána a jedno dítě po druhém jí umíralo. Vdova neměla mnoho majetku, jen jednu šňůrku stříbrných penízků od kmotřičky. Každému dítě vyzváněly na jeho poslední cestě právě loretánské zvonky, které vdovu stály vždy po jednom penízku. Když zemřelo poslední dítě, zmizel i poslední penízek z vdoviny šňůrky. Když pak umírala i sama vdova, nezbylo jí na poslední píseň do ráje. Stal se však zázrak a zvony samy začaly hrát. A tak mohla vdova v poklidu spočinout.
Loretánský poklad
Pražské poutní místo ukrývá také tzv. Loretánský poklad. Ten je uložený v klenotnici, která se nachází v patře u vstupního traktu (pokud se postavíte směrem k průčelí, nachází se vlevo).
Loretánský poklad se skládá především z darů, které přinesli dobrodinci Panně Marii Loretánské. Tento poklad je vedle pokladu svatovítského největším chrámovým pokladem v českých zemích. Obsahuje povětšinou díla z 16. – 19. Století. Význačné místo zaujímají v pokladu tzv. monstrance, které mají prvotřídní kvalitu a představují vrchol zlatnictví. V čele těchto monstrancí stojí v rámci Loretánského pokladu tzv. Diamantová monstrance, které se přezdívá také Pražské slunce.
Monstrance: Cenná nádoba určená pro vystavení proměněné hostie – Kristova Těla.
Pražské slunce opravdu svým tvarem připomíná sluneční kotouč s nekonečnými padesáti třemi paprsky. Je tvořena zlaceným stříbrem a váží 12 kilo! Průměr kotouče měří tři čtvrtě metru. Nejneuvěřitelnější však je počet diamantů, který ji tvoří. Jedná se o těžko představitelný počet 6 222. A tak není divu, že monstrance doslova září.
Loretu dnes spravují kapucíni ze sousedního kláštera Panny Marie Andělské, který je s areálem spojen krytou chodbou. Loretánský areál můžeme dnes bez problémů navštívit, dostanete se do Svaté chýše, můžete si projít ambity i prohlédnout poklady loretánské pokladnice, když si návštěvu dobře načasujete, poslechnete si při prohlídce i lahodný zvuk loretánských zvonků.
