Vznikaly především tzv. „kalvárie“ inspirované cestou Via dolorosa vedoucí na Golgotu, často doplňované i Božím hrobem. Dnes obvyklý cyklus křížové cesty se čtrnácti zastaveními se začal ve střední Evropě šířit v průběhu 18. století poté, co se již v předchozím století ustálil ve františkánském prostředí.
Fotograf Míla Křížek, spolek Poutní cesta Hájek a radnice Prahy 6 uspořádali v galerii v přízemí obchodního centra Šestka v Ruzyni výstavu o historii a současnosti této poutní cesty. Výstava je očím veřejnosti k dispozici každý den od 9 do 21 hodin do 4. února.
Cestu celou neprojdete, místy už neexistuje
Hájecká poutní cesta se stavěla v letech 1720–1723, do roku 1734 pak trvala její výzdoba.
Námětem obrazů ve dvaceti výklenkových kaplích byl život Panny Marie a sv. Františka. Obrazy ve výklenku byly horizontálně dělené a byly vybrány tak, aby spolu námětově vždy ladily, tedy narození Panny Marie vedle narození sv. Františka, smrt Panny Marie a smrt sv. Františka atp.
Poutní cestu, která původně vedla po prastaré zemské stezce z Prahy do Německa, dnes již nelze projít v celém její původní trase, je na několika místech přerušena, některé její úseky dnes už vůbec neexistují, jiné naopak byly znovu vybudovány. Z původních dvaceti kaplí jich do dnešního dne zbylo pouhých jedenáct, a to dvě již nestojí na svém původním místě.
Donátoři kaplí dávali po 220 zlatých
V letech 1720–1726 bylo na náklady donátorů vystavěno dvacet kaplí podél poutní cesty (v rozestupu asi 600 až 1100 metrů). Donátoři přispěli po dvou stovkách zlatých na výstavbu jedné kaple a dvacet zlatých na údržbu. Na výstavbě se podíleli zednický mistr František Fortin (1680 v Srbči poblíž Řevničova – 1763 v Želnavě u Lipna), který byl i projektantem stavby, dvorní kameník Franz Wolfgang Herstorfer a pražský malíř a fortifikační inženýr Jan Schor (1686 v Innsbrucku – 1767 v Praze), autor výzdoby.
Nejvyšší výklenkové kaple u nás
Hájecká cesta si nese významné prvenství, její kaple byly a dosud jsou největšími výklenkovými kaplemi, které kdy poutní cestu lemovaly. A to jak na území Čech a Moravy, tak pravděpodobně i střední Evropy. Jejich rozměr činí úctyhodných 8 a půl metru na výšku k vrcholu kříže (k římse je to 5 a půl metru).
Kdysi se jednalo o mariánsko-františkánskou poutní cestu, jejíž délka byla zhruba 14 kilometrů. Sloužila jako spojka mezi pražskou Loretou, která se nachází na Hradčanech, s Loretou ve františkánském klášteře Hájek. Tento klášter se nachází v obci Červený Újezd v blízkosti Unhoště.
V baroku mniši, za komunistů vězni
V letech 1623-25 vybudoval v hájku (vysázeném roku 1589 Gothardem Florianem Žďárským) Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru (1598 – 1653) loretánskou kapličku jako poděkování za narození dědice. Brzy se stala cílem poutí a proto byla v roce 1630 byla přestavěna a rozšířena. V roce 1659 zde byl umístěním čtyř mnichů založen klášter. Kolem roku 1722 podle zápisů arcibiskupské kanceláře navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60 000 poutníků.
Zajímavostí je, že klášter v Hájku byl od roku 1950 pro poutníky na dlouhou dobu uzavřen. Klášter v jednu dobu sloužil jako pracovní tábor. Později se z něj stalo vojenské skladiště. Přes veškerou nepřízeň osudu a stavební zásahy do kláštera a jeho okolí nebyla loreta zničena. V současné době se zde opět konají pravidelné poutě, které můžete absolvovat také vy. Od roku 1997 začaly rozsáhlé opravy Hájku, které pokračovaly až do roku 2013.
Kaple bojují se zubem času
V letech 1899–1900 bylo opraveno 14 kaplí, které se do té doby dochovaly, avšak sama cesta už v některých částech byla přerušená novou zástavbou. Při této rekonstrukci byly zaniklé freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích, které namaloval pražský malíř Josef Schweil.
Zánik původní cesty pokračoval i v průběhu 20. století. V roce 1999 akademický sochař Jan Turský (*1955) z iniciativy spolku Hostivít započal obnovu XIX. kaple. V roce 1998 se Praha 6 rozhodla zrekonstruovat pět kaplí na svém území, což se jí do r. 2001 povedlo. Na obnově se podílel ak. mal. Petr Hampl (*1964 v Pacově).
Krok za krokem (kapli po kapli) poutní cestou
Start: Pražská Loreta – Kostel Narození Páně
I. kaple – Dlabačov, Gymnastická ulice, rekonstruována v l. 2000–2001; restaurovány byly i zachovalé části původní výmalby a latinské nápisy. Na obnově se podílel ak. mal. Petr Hampl (*1964 v Pacově). Na kapličce byl vyobrazen Hájek a nad ní dva andělé nesoucí loretánský domek, po stranách sv. František a sv. Antonín. Donátorem byl arcibiskup Ferdinand hrabě Khüenburg.
II. kaple – stála u křižovatky ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou.
III. kaple – Břevnov, u křižovatky U Ladronky – Kocourova. Rekonstruována v roce 2001. Donátorem byl Antonín Jan hrabě Nostic, nejvyšší hofmistr.
IV. kaple – Ladronka. Rekonstruována v letech 2000-01. Donátorem byl Josef hrabě z Valdštýna, nejvyšší maršálek.
V. kaple – Vypich. Rekonstruována v letech 2000-01. Donátorem byl Jan Arnošt Antonín hrabě Schaffgotsch, královský místodržící.
VI. kaple – Břevnov, Bolívarova ulice. Rekonstruována v roce 2001. Donátorem byl František Josef hrabě Černín, královský místodržící.
VII. kaple – stála v ulici Na Břevnovské pláni. Donátorem byl František Josef hrabě Schlik.
VIII. kaple – Bílá Hora, opravená kaple původně stála u Karlovarské ulice v Předních Jivinách; v roce 2009 byla přemístěna na klidnější místo ke klášteru benediktinek na Bílé Hoře. Donátorem byl Jan Filip hrabě ze Sikingenu, polní maršálek.
- kaple – stála u křižovatky Karlovarská – Drnovská. Zanikla před rokem 1928.
- kaple – Zadní Jiviny, na východní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy u odbočení ulice Na Hůrce. Donátorem byl opět František Josef hrabě Černín.
- kaple – na hranici Hostivice a Ruzyně, stojí na západní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy, u odbočení ulice Na Hůrce. Donátory byli František Karel hrabě z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí, a Jan Filip hrabě z Clary-Aldringen, královský místodržící. Pravděpodobně jde o repliku, jediná je z cihel a donedávna byla, jako jediná, orientována k severu, nyní je však opravena a otočena zpět k jihu.
XII. kaple – Hostivice, ulice Čs. armády, Stojí v úrovni západního konce retenční nádrže Strnad. Donátorem byl královský místodržící Josef František z Goltze. Zdivo bylo zatím jen ošetřeno přípravkem, který má zpomalit chátrání způsobované bezprostřední blízkostí frekventované silnice.
XIII. kaple – stála u železničního mostu přes hostivickou ulici Čs. armády. Byla zbořena v 50. letech 20. století.
XIV. kaple – stála u křižovatky Litovická – Čs. armády v Hostivici před domem č. 669. Byla zbořena roku 1878 a materiál byl použit na stavbu mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace byly nalezeny zbytky základů kaple, což svědčí o tom, že padla za oběť rozšiřování hostivicko-litovické cest.7
XV. kaple – stála v Hostivici u křižovatky Litovická – Sportovců severně od Litovického rybníka. Donátorem byla velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská, pozdější majitelka Hostivice. Kaple zanikla v 19. století, pravděpodobně také kvůli rozšiřování cesty.
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Litovicích nepatří k původní řadě kapliček, ale byla při trase poutní cesty postavena kolem roku 1815.
XVI. kaple – stála na rozcestí u železničního přejezdu blízko zastávky Hostivice – Litovice.
XVII. kaple – stála za Litovicemi západně od areálu firem Selekta a Top Umwelt. Spadla v 50. letech 20. století z důvodu dlouhodobé zchátralosti, základy byly odstraněny.
XVIII. kaple – stála mezi Litovicemi a Hájkem u ohybu dochované části cesty. Kaple se zřítila v 80. letech 20. století, zachovala se z ní dolní část. V nejbližší době se však chystá její obnova.
XIX. kaple – na polní cestě před Hájkem. Donátorem byl hrabě Karel Jáchym hrabě z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství, včetně Hostivice a Litovic. Tato kaple byla v roce 1999 obnovená jako první.
XX. kaple – Červený Újezd, opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty na hranici území Chýně a Červeného Újezda. Původně byl ve výklenku obraz Korunování Panny Marie a sv. Františka. Donátorem byl Karel Jáchym hrabě z Bredy. Tato kaple byla obnovená v roce 2000.
Cíl: Klášter Hájek – Loretánská kaple Panny Marie.
