Tentokrát moravský Přemyslovec Ota II. si stěžoval u německého krále Lothara III. v Řezně na českého knížete Soběslava I., že mu odňal Brněnsko. Navrhl mu, aby spolu s ním podnikl trestnou výpravu do Čech a pomohl mu sesadit Soběslava z knížecího stolce. Lothar III. nařídil, aby se Soběslav I. dostavil k němu k soudu, a vyhlásil, že nikdo nesmí být dříve zvolen českým knížetem, dokud mu nebudou Čechy uděleny jako léno od německého krále. To byla jasná záminka k válce.
Soběslav I. začal sbírat vojsko a připravoval se na boj. Na kopí sv. Václava nechal připevnit praporec sv. Vojtěcha, což velmi zvýšilo již tak značné odhodlání k boji. Navíc nechal zabezpečit záseky pohraniční cesty v Krušných horách.
Silná saská armáda, vedená Lotharem III., se i s Otou Olomouckým vydala do Čech v zimě roku 1126, aniž vyčkala příznivější roční doby, jak se všeobecně předpokládalo. Přechod přes zasněžené Krušné hory byl velmi namáhavý pro lidi i zvířata, které značně vyčerpal. Navíc v nepřehledném terénu saské vojsko ještě zabloudilo. Zkušený válečník Soběslav byl však na nepřítele dobře připraven.
Bitva, která se odehrála 18. února 1126 u Chlumce, byla krutá. Češi se vrhli statečně do boje s písní „Hospodine, pomiluj ny“. Měli také podporu svých dvou světců a k boji je ještě povzbuzoval knížecí kaplan Vít slovy: „Oj, milí bratři, tovaryši! Buďte stateční, udatní! Hle, tam vidím svatého Václava. Sedí na bílém koni, bílým rouchem oděn jest. Nad svatým praporem vznáší se, již s vámi bojuje.“
Mnoho saských a durynských šlechticů padlo, včetně Oty II. Olomouckého. Lothar III. se zbytkem vojska prchal na nedaleký pahorek, ale Češi se hnali za ním, obklíčili ho i se zbytkem jeho vojska. Pokud nechtěl německý král přijít o život, musel českého knížete žádat o život. Rád přistoupil na Soběslavovu nabídku k jednání. Dohodli se tak, že Lothar III. udělil Soběslavovi I. Čechy v léno a žádal pouze, aby 300 jeho bojovníků doprovázelo krále do Říma.
Soběslav složil manský slib a obdržel hodnost arcičíšníka. Tím byl povýšen mezi přední hodnostáře říše a zanedlouho měl jako říšský kurfiřt právo volit císaře, Potom byli Lothar III., Čechy zvaný „Sasík“, spolu se svými zajatými bojovníky propuštěni a nastoupili neveselou cestu domů.
Pro Čechy to byl jednoznačný úspěch, na jejich straně padli jen tři rytíři, zatímco na německé padlo 540 Sasů a jejich spojenců a mnohá hrabata.
Soběslav I. žil potom po celý čas své vlády s Lotharem III. a poté i s jeho nástupcem Konradem III. v míru. Lothar III. se stal dokonce kmotrem jeho syna Vladislava. Soběslav I. se velmi snažil po dobu své vlády zachovat mír v zemi tím, že posiloval její obranu. Opevňoval pohraniční hrady, zvelebil Prahu i Vyšehrad, zavedl v zemi pevný řád, kromě jiného i proti troufalosti šlechty.
Ta se roku 1130 pokusila pod vedením Břetislava, syna českého knížete Břetislava II., spáchat na Soběslava I. atentát. Obezřetný kníže si však při cestě na Moravu dvou podezřelých vojáků povšiml a nechal je zadržet. Při prohlídce byly u nich nalezeny otrávené zbraně a při výslechu prozradili další spiklence i vůdce povstání. Břetislav byl oslepen a ostatní spiklenci umučeni.
Na památku svého velkého vítězství u Chlumce dal Soběslav I. obnovit na vrcholu Řípu rotundu sv. Jiří, kterou vysvětil olomoucký biskup Zdík, syn kronikáře Kosmy. Tímto byla zřejmě založena tradice putování na Říp.
