Historická oblast Horní a Dolní Lužice se dnes rozkládá na území tří států, Německa, Polska a České republiky. Nejsilnější je lužická enkláva v Německu, zde je rozdělena mezi spolkové země Sasko a Braniborsko. K Lužickým Srbům se v současné době hlásí zhruba 60 000 osob. Lužičtí Srbové jsou posledními potomky kdysi širokého slovanského osídlení sahajícího podél Labe až k Baltskému moři.
Název Lužice se objevuje již v desátém století v kontextu oblasti obývané kmenem Lužičanů. Vzhledem k poloze této oblasti se Lužice stala stálým polem střetávání zájmů českých, německých i polských knížat. První český král Vratislav II. získal část tohoto území roku 1076 jako léno, ovšem pouze krátkodobě. O šedesát let později připojil inkriminované území k českému státu Soběslav I. a z českého vlivu byla Lužice vyjmuta až v polovině 13. století.
Lužice (Horní a Dolní), jako tzv. Vedlejší země koruny české držel český (proti)král Matyáš Korvín. Po jeho smrti znovu tvořily součást České koruny. V průběhu třicetileté války pak získal celou Lužici pražským mírem z roku 1635 saský kurfiřt Jan Jiří jako zástavu od císaře Ferdinanda II. Fakticky tak český stát o Lužici přichází a de jure tento stav později potvrdí i Vídeňský kongres.
Postavení Slovanů v Německu nikdy nebylo vůči germánské majoritě rovnocenné. Nejtvrdšímu útlaku čelila menšina od třicátých let dvacátého století v období nacismu a nijak růžové časy Lužičanům nenastaly ani s příchodem komunismu.
Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa zejména v okolí města Budyšín. Ten je hornolužickým „hlavním městem“, sídlí tu nejvýznamnější srbské instituce a Srbské divadlo.
Lužická srbština se vyučuje na místních školách a je možné tento jazyk studovat i na univerzitě. O šíření povědomí o společné lužicko-české minulosti se významnou měrou zasazuje Společnost přátel Lužice, organizující společné kulturní projekty, jazykové kurzy, výlety, přednášky a semináře. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Národně a etnograficky nejzachovalejší oblast leží mezi městy Budyšín, Wojerecy a Kamjenc v Horní Lužici. Zde je lužická srbština převažujícím jazykem v každodenním životě. Významnou roli v životě lužických Srbů hraje katolická církev,která je spolu s jazykem jakýmsi společným jmenovatelem komunity.
Lužice je historickou oblastí s množstvím starobylých památek. Krajina je díky své jen velmi mírné zvlněnosti ideální oblastí pro cykloturistiku. Lužice je doslova protkána cyklostezkami. Mezi nejkrásnější patří Krabatova cesta. Okruh v délce asi 80 km vás provede oblastí Horní Lužice mezi městy Budyšín, Kamenec a Wojerecy obývanou Lužickými Srby. Pojmenována je podle legendární lužickosrbské postavy kouzelníka Krabata. Podle pověsti se čarodějův mlýn, kde se Krabat učil kouzlům, a kde nakonec pomocí lásky zvítězil nad čarodějem, nacházel v Čorném Chołmci. Krabatův mlýn postavený na základě starých předloh lze dnes navštívit.
Dokladem společné historie Čechů a Lužických Srbů je mimo jiné historické město Žitava vystavěné z velké části Karlem IV. Později, v čase husitských válek, našli v Žitavě azyl kanovníci české svatovítské kapituly. Žitava coby útočiště exulantů proslula také v době pobělohorské, kdy do města uprchli čeští nekatolíci.
Za návštěvu jistě stojí také zřícenina hradu a kláštera Oybin, který na pískovcové homoli v lesích Žitavských hor nechal také zbudovat císař římský a král český Karel IV.
Lužice je oblast protkaná historií, a krásné panorama Budyšína, Zhořelce, Kamence i Lužice je bezpochyby lákadlem pro nejednoho turistu. Všechna uvedená města také nabízí bohaté kulturní vyžití v podobě historických slavností, trhů i hudebních festivalů.
Žitavské hory, nevysoké, ale malebné pohoří hned za hranicemi s českou republikou, je vyhledávanou oblastí pro všechny lezce po zajištěných cestách. Místní ferraty jsou známé pro svou členitost i úžasně panoramatický výhled, který se vám nabídne po jejich zdolání.
V neposlední řadě je třeba zmínit Lužická jezera. Jedná se o největší oblast uměle založených jezer v Evropě a čtvrtou největší jezerní oblast v Německu. Jezera vznikla zatopením opuštěných hnědouhelných dolů a nachází se ve vzdálenosti zhruba 100 km od našich hranic. Krom pláží a vodních sportů si můžete užít především proslulé in-line stezky s podmínkami, o kterých se nám v České republice může bohužel prozatím jen zdát.
