Narodil se 10. 3. 1535, na zámku Schützendorf, v Horních Rakousích. Kronikář rodu, Václav Březan, nám zanechal o Rožmbercích rozsáhlé dílo, z něhož větší část bohužel rozkradla švédská soldateska, při rabování sbírek na Pražském hradě, na konci třicetileté války. Bibliotéku si přivlastnila švédská královna Kristina a části knihovny se nacházejí dodnes po různých městech této severské země. Známý a značně pověrčivý Bohuslav Balbín se dokonce domníval, že tento muž, heretik a odpadlík, kterého jenom smrt v roce 1618 zachránila před vyhnanstvím, straší na chodbách třeboňského archívu.
Zvláštní. Balbín jistě nebyl strašpytel, ale nejspíš mu Březan zapadal do skupiny lidí, které on, jako jezuita, příliš nemusel. Několik vět o panu Březanovi si říci musíme, protože je důležitou figurou v našem příběhu. Narodil s v roce 1568, to už se pan Vilém více než 17 let staral o své gigantické, jihočeské dominium. Syn mlynáře, který se vypracoval až k univerzitnímu vzdělání. Po smrti pana Viléma vstoupil do služeb jeho bratra, Petra Voka. A nyní pozor. Na podzim roku 1593 podniká Březan cestu do Prahy, s tajným posláním. Po návratu je štědře odměněn a jeho kariéra vystartuje strmě vzhůru. Stává se písařem v krumlovské soudní kanceláři, a o tři roky později se na příkaz, či spíše prosbu Petra Voka stane archivářem a kronikářem tohoto mocného rodu. Pan Petr Vok byl příznivcem alchymie a vášnivým sběratelem kuriozit. Nabízí se zajímavá možnost. Informace nějakého příliš upovídaného alchymisty ho možná převedla k rukopisu, který je dodnes oříškem všech luštitelů světa. Tehdy se jím mohl kochat pan Petr Vok.
Ale zpět k panu Vilémovi, který se možná s Březanem ani nesetkal. Pan Vilém byl v něčem podobný císaři Rudolfu II. Velmi vzdělaný, hovořící čtyřmi či pěti jazyky, urozený, znalý dvorných mravů a mocný. Velmi mocný. Nebál se přijmout do služeb alchymisty, kteří upadli v císařovu nemilost. Je o tom zmínka z roku 1576. Laskav byl na alchymisty a mnoho jich choval, Václav Vřesovec a Petr Hlavsa, fedrovníci alchymistů, třeboňský klášter, laboratorium alchymistů… Je toho mnohem více, Březan je ve svých záznamech velmi pečlivý, i když toto vše popisuje nepochybně jen z druhé ruky, protože tehdy byl osmiletým chlapcem.
V roce 1587 mu už bylo devatenáct, ale zde je v historii bílé místo, zřejmě studoval mimo země Koruny české. Pan Vilém měl sice alchymii rád, ale v tomto směru neměl jako humanista žádné vzdělání a nebylo příliš obtížné ho ošidit. Měl kromě toho spoustu starostí. Byl již počtvrté ženat, s Polyxenou z Pernštejna, a dědic nepřicházel. Byl sice dosti tolerantní katolík, ale představa, že panství spadne do klína Petru Vokovi, který byl zřejmě členem Jednoty bratrské, v něm budila hrůzu. Zatoužil oddálit smrt na dobu co nejvzdálenější a kdo jiný, než alchymisté, by mu dokázali svým elixírem pomoci. Zcela nepochybně to byly i dluhy astronomické výš, a možnost výroby zlata by se také náramně hodila. Zde je třeba říci, že pan Vilém nevyházel peníze oknem. Pečoval o svoje panství jako řádný hospodář, což vidíme i na rybnících, ke kterým jezdíme dodnes. Zadlužil se investováním do armády, v bojích proti Turkům. Osud k němu nebyl spravedlivý. Dluhy ve výši jednoho milionu kop grošů zaplatí po jeho smrti Petr Vok tím, že rodové panství prodá císaři. Zlata se rovněž nedočká, podvodníci se rozutečou a slavný doktor John Dee, ano, i on byl v jeho službách, se vrátí do Anglie. Nedočká se ani dědice. Zemře na konci srpna 1592. Slavný rod Rožmberků má před sebou, v podobě Petra Voka, posledních dvacet let.
