Náš „slavný“ pirát se narodil kolem roku 1680 a poprvé se o něm dozvídáme až roku 1715, kdy začal sloužit u kapitána Henryho Jenningse, anglického královského privatýra. Spolu s ním drancoval španělské lodě, které se pokoušely zachránit zlato a stříbro v hodnotě přibližně 90 000 liber z lodí španělské flotily potopených hurikánem. Roku 1713 ale Británie uzavřela se Španělskem mír, privatýry už nepotřebovala a Vane a Jennings tak ztratili ochranu svého panovníka. V letech 1716 – 1719 operovali poněkud stranou, mimo takzvanou „Pirátskou republiku“ rozkládající se především na Bahamách. Charles Vane se v té době plavil na své šalupě „Lark“ (Skřivan), jednostěžníku se šesti děly, a „proslavil se“ krutostí výjimečnou i na piráta své doby.
V roce 1718 vyslal britský král Jiří I. do Karibiku svého kapitána Woodese Rogerse, bývalého privatýra, spolu s královským pardonem, tedy všeobecnou amnestií pro všechny piráty. Piráti tak dostali šanci odevzdat králi naloupené poklady, ale za to zůstat naživu a vrátit se k normálnímu životu. Mnoho pirátů, včetně Henryho Jenningse, tuto nabídku přijalo, ale Charles Vane nikoliv. Velice brzy se stal vůdcem bukanýrů a proslulým pirátským kapitánem. Nejenže přitom stál mimo zákon, ale nedodržoval ani nepsaný pirátský kodex, který pirátům na lodi zajišťoval rovnost mezi sebou a spravedlivý podíl na kořisti. Vane nejen okrádal vlastní posádku, ale také mučil a zabíjel zajatce, i když přislíbili věrnost jeho pirátskému spolku. V té době přejmenoval svou loď z „Lark“ na „Ranger“. Později, v květnu a červnu 1718, když pátral po další kořisti, se mu podařilo zmocnit se francouzské lodi s dvaceti děly, která se stala jeho novou vlajkovou lodí.
22. července 1718 připlul kapitán Woodes Rogers do přístavu Nassau na Bahamách jako nově jmenovaný britský guvernér právě v té době, kdy tam kotvil i Vane. Rogers mu svými loďmi zablokoval výjezd z přístavu, ale Vane si poradil. Svou ukořistěnou francouzskou loď v noci zapálil a vyplul na ní mezi Rogersovy lodě ve snaze je také zapálit. U jedné se mu to opravdu také podařilo a hrozící nebezpečí požáru donutilo ostatní lodě, aby výjezd z přístavu uvolnily. Vaneovi se ještě podařilo ukořistit šalupu „Katherine“ se 24 děly a uprchnout.
Potom Vane dále vyrážel na moře s Charlesem Yeatsem, původním kapitánem „Katherine“. V srpnu 1718 připlul do Charlestonu a unesl osm lodí. Poté přepadl otrokářskou loď a otroky přemístil na Yeatsovu loď. Ten se však i s otroky vzdal guvernérovi Jižní Karoliny výměnou za královskou milost. Zároveň si obchodníci z Charlestonu nechtěli nechat líbit Vaneův nájezd na přístav, a vyslali za ním na trestnou výpravu dvě šalupy pod velením plukovníka Williama Rhetta, majitele plantáží. Rhettovi se sice Vanea najít nepodařilo, ale narazil na jiného piráta, Stede Bonneta, kterého zajal.
Vanea zároveň v té době pronásledoval nebezpečnější protivník, Benjamin Hornigold, dříve pirát, nyní „lovec pirátů“, spolu se svým společníkem Johnem Cochranem. V srpnu 1718 se Vane ukryl na severu Baham v jedné zátoce, aby mohl opravit svou loď a jeho kumpán a pirát Nicholas Woodall mu tam pašoval potraviny a střelivo. Hornigoldovi se podařilo Woodalla chytit a dopravit ke guvernérovi Rogersovi do Nassau do vězení.
V září se Vane překvapivě vrátil do Nassau, aby se oženil, a vyhrožoval, že se zmocní města. Nakonec zůstalo jen u pohrůžek a v říjnu odplul k pobřeží Severní Karoliny, kde se setkal s dalším slavným pirátem té doby známým jako Černovous (Edward Teach či Thatch, cca 1680 – 1718) a pokoušel se ho přesvědčit, aby se k němu připojil. Obě pirátské tlupy strávily několik dní při společném hodování a pití, ale pak se jejich cesty rozdělily.
V říjnu Vane přepadl ostrov Eleuthera na Bahamách a ukořistil tam alkohol a dobytek. 23. listopadu zpozoroval na obzoru velkou fregatu. Když vyvěsil svoji vlajku „Jolly Roger“ (lebku se zkříženými hnáty), fregata odpověděla vyvěšením vlajky francouzského námořnictva a zahájila palbu. Vane nařídil ústup, ale posádka to považovala za zbabělost a tak si místo Vanea zvolila za nového kapitána Calica Jacka Rackhama. Vanea a šestnáct dalších pirátů, kteří při něm stáli, včetně jeho nejlepšího kamaráda, piráta Roberta Deala, přemístili na šalupu.
Což pro Vanea zas až takový problém nebyl. Během plavby k ostrovům u pobřeží Hondurasu přepadl a zmocnil se další šalupy, kterou pak dál nechal plout pod Dealovým velením. Cestu obou lodí však zkřížil hurikán, který je rozdělil. Vaneova loď v únoru 1719 ztroskotala u neobydleného ostrova. Když u ostrova spustily kotvy anglické lodě, aby si doplnily zásoby pitné vody, Vane se pod falešným jménem chtěl připojit k posádce. Jeden námořník ho však poznal a tak byl Vane konečně dopaden a uvězněn ve Španělském městě na Jamajce.
Tam poměrně dlouho čekal na soud, až do 22. března 1721, kdy byl odsouzen za pirátství a shledán vinným. Během soudního řízení, kdy proti němu svědčilo množství obchodníků a námořníků, Vane sám ale na svoji obhajobu nepředvolal jediného svědka. Při procesu se dozvěděl i to, že i jeho kumpán Deal byl mezitím také usvědčen z pirátství, odsouzen k smrti a oběšen. Stejně tak 29. března 1721 skončil i Vane. Jeho tělo pak bylo pro výstrahu před pirátstvím zavěšeno v řetězech na šibenici na malém neobydleném ostrůvku Gun Key u Jamajky a ponecháno na pospas živlům.
Život a osudy Charlese Vanea se staly námětem pro rodinný film ze současnosti „Treasure of Pirate´s Point“ (1999) o hledání jeho pokladu a pro dramatický televizní seriál z roku 2014 „Black Sails“ (Černé plachty). Popisuje příhody kapitána Flinta a dalších pirátů, mezi nimi Charlese Vanea a i mladšího Johna Silvera, které se odehrávají 20 let před dějem Ostrova pokladů od R. L. Stevensona.
Z doby Charlese Vanea do současnosti přetrvává i symbolika „typické“ pirátské vlajky Jolly Roger (lebka a zkřížené kosti na černém pozadí). Její vytažení na stožár dané lodi znamenalo, že jde o pirátskou loď se záměrem zaútočit. Užívala se od počátku 18. století, tj od raného období tzv. zlatého věku pirátství. Postupem času se z ní stala nejpoužívanější pirátská vlajka 30. let 18. století. Znamení „smrtihlava“ ale neužívali jen piráti. Na souši si je oblíbily různé úderné jednotky a v novodobé historii organizace SS.
