Nejprve je však třeba poznamenat, že evropské osidlování afrického kontinentu od jihu začalo roku 1652, kdy na jih Afriky připlul holandský mořeplavec a kolonista Jan van Riebek (1619 – 1677) a začal osidlovat Kapský mys. K holandským kolonistům se přidali ještě francouzští kalvinisté a němečtí hugenoti a společně vytvořili nový národ, který si říkal Búrové (od holandského Boer – sedlák) a hovořil jazykem nazvaným afrikaans.
Kromě toho, že ze „svých“ zemí Búrové vytlačovali domorodce, museli také čelit tlaku britských osadníků, podporovaných i britskou armádou. Ta s Búry bojovala ve dvou válkách. V té první, vedené v letech 1880 – 1881, Búrové své postavení uhájili, ta druhá (1899 – 1902) skončila kapitulací Búrů a vyhlášením britské Jihoafrické unie. Je však třeba poznamenat, že Britové vedli tuto válku způsobem, jaký by byl dnes prohlášen za genocidu a zločin proti lidskosti, včetně založení vůbec prvních koncentračních táborů v historii.
Náš hrdina, Fritz Duquesne se narodil 21. září 1877 v East London, kde jeho otec farmařil a živil se i jako profesionální lovec divoké zvěře a prodejce takto získaných trofejí (kůže, kly a rohy). Býval proto často mimo domov. Tak se také mohlo stát, že jeho syn Fritz zabil prvního člověka už ve svých dvanácti letech, když bránil svoji matku před domorodým útočníkem z kmene Zulu a vrazil mu do břicha jeho vlastní kopí. Když mu bylo 13, poslali ho rodiče na studia do Británie, jak bylo tehdy v koloniálních rodinách zvykem.
Po vypuknutí druhé búrské války se Fritz, kterému tehdy bylo 22 let, připojil k búrskému vojsku, byl zraněn v bitvě a opakovaně zajat Brity, z jejichž zajetí vždy uprchl. Nakonec se dostal do portugalské východní Afriky. Tam vstoupil do britské armády, ovšem v té době již působil také jako německý špion.
Když se v roce 1901 jako britský důstojník vrátil do jižní Afriky, zjistil, že Britové v rámci „spálené země“ (tj. zničit cokoli, co by mohl nepřítel použít) vypálili a srovnali se zemí jeho rodnou farmu, a zjistil, že jeho sestra byla znásilněna a zavražděna a matka zemřela v britském koncentračním táboře. Britové se tak stali jeho úhlavní nepřátelé. A stejně tak Američané, jejich spojenci.
V 30. letech začal Duquesne v USA pracovat pro německou výzvědnou službu, řízenou admirálem Canarisem. Tehdy si vysloužil přezdívku Černý panter a mnohé další. To už ale o něm FBI věděla, nasadila na něj svého agenta-provokatéra a 28. června 1941 ho zatkla i s celou jeho buňkou, kterou tvořilo 32 německých špiónů. To znamenalo pro Abwehr v USA smrtící úder a odhalení Duquesneho buňky označil Edgar Hoover za největší špionážní razii v USA.
Duquesne byl tehdy ve svých 64 letech odsouzen k 18 letům vězení a pokutě 2 000 dolarů za porušení zákona o registraci cizinců. V roce 1945 byl vzhledem k svému špatnému zdravotnímu stavu přeložen do vězeňské nemocnice a v roce 1954 ze zdravotních důvodů propuštěn. Zemřel o dva roky později, 24. května 1956, v New Yorku. Dožil se požehnaných 78 let, ale jeden dloužek nám tu po sobě přesto nechal.
Nejde přitom o žádnou maličkost, ale o obrovský zlatý poklad. Když v roce 1899 vypukla válka a britská vojska se blížila k Pretorii, Duquesne dostal na starost transport části zlata z centrální banky do neutrálního přístavu v portugalské východní Africe (dnes Maputo v Mozambiku). Celkem toho zlata bylo 680 tun, kolik z nich expedoval Duquesne známo není. Za to se ví, že během transportu na tradičních vozech tažených voly došlo mezi jeho strážci k hádce, v níž byli všichni Búrové, až na Duquesnea a dva raněné, zabiti.
Duquesne potom domorodým průvodcům přikázal, aby raněné zabili, vozy spálili a všechno zlato ukryli podle jeho pokynů kdesi v tamních Leopardích jeskyních. Potom průvodci za odměnu dostali zbylé voly, až na jednoho, kterého si pro další cestu ponechal sám Duquesne. A ten si tajemství umístění svého zlatého pokladu, dnes zvaného Krugerovo zlato, vzal s sebou do hrobu. Nalezen, prý, nebyl dodnes.
