William Kidd se narodil kolem roku 1655 snad v Dundee ve Skotsku, přestože jako jeho rodiště se uvádí i jiná města. On sám potom tvrdil, že jeho otec byl knězem protestantské Skotské církve, i když to nebyla pravda. Svoji pirátskou kariéru začal poté, co odcestoval do tehdy ještě anglického New Yorku, kde se spřátelil s prominentními občany tamní britské kolonie včetně tří guvernérů. Některé prameny naznačují, že se již v té době zúčastňoval jako nováček pirátských plaveb, čímž do budoucna nabyl ty zásadní zkušenosti.
V roce 1689 byl Kidd členem smíšené francouzsko-anglické pirátské posádky lodi „Saint Rose“, která operovala v Karibiku pod velením francouzského kapitána Jeana Fantina. Během jedné plavby se Kidd spolu s některými, především britskými členy posádky domluvil na vzpouře. Vzbouřenci potom chytře vyčkali do chvíle, kdy měl kapitán Fantin při přistání na Martiniku jednání v přístavu, a využili moment překvapení, zavraždili několik francouzských námořníků, zmocnili se lodi a odpluli k malému ostrovu Nevis, jednoho ze souostroví Závětrných ostrovů, tehdy britské kolonii.
Tam vzbouřenci loď přejmenovali na „Blessed William“ (Požehnaný William) a Kidd se stal jejím kapitánem. Není jasné, zda ho za kapitána zvolila posádka nebo ho jmenoval guvernér ostrova Nevis Christopher Codrington. Kiddova loď se ale v každém případě stala součástí malé flotily, která bránila ostrov Nevis proti nájezdům Francouzů.
Guvernér však Kiddovi a jeho lidem za tuto jejich službu neplatil a místo toho jim řekl, ať si svou odměnu vyberou u Francouzů. Kidd proto se svou lodí zaútočil na ostrov „Marie Galante“, který byl v držení Francouzů, a zpustošil tamní jediné město a jeho okolí. Ukořistil tak kolem 2000 liber šterlinků, tj. dnes cca 282 000 liber. Byl to tedy lup, který určitě stál za to.
Finančně si ale kapitán Kidd pomohl i jinak. 16. května 1691 si vzal za manželku tehdy asi dvacetiletou Sarah Bradley Cox Oortovou, dvojnásobnou vdovu, která byla jednou z nejbohatších žen v New Yorku díky dědictví po svém prvním manželovi. Pirátského řemesla se ale nevzdal a ani dost dobře vzdát nemohl.
O čtyři roky později, v prosinci 1695 guvernér New Yorku, Richard Coote, 1. hrabě z Bellomontu, požádal „věrného a spolehlivého kapitána Kidda“, aby zbavil newyorské pobřeží anglických pirátů, kteří se spřáhli s nepřátelskými francouzskými loděmi. Kidd mohl těžko tento návrh odmítnout, neboť to by znamenalo projev neloajálnosti vůči koruně a způsobil by si v budoucnu mnoho problémů včetně ztráty důvěryhodnosti. Vznikl spolek čtyř investorů s úmyslem podpořit „lov“ na piráty a získanou kořist si rozdělit.
Čtyři pětiny nákladů na tuto akci zaplatili šlechtici, kteří patřili k nejmocnějším mužům v Anglii, a pátou Kidd, který se kvůli tomu musel zadlužit a i prodat svou tehdejší loď jménem „Antigua“. Za to obdržel oficiální zmocnění k celé akci, podepsané osobně anglickým králem Williamem III., který však nebyl investorem tohoto podniku. Podle tohoto pověření 10 % kořisti připadlo britské koruně, z nichž si část král zřejmě mohl přisvojit pro vlastní potřebu.
Nová Kiddova loď „Adventure Gallery“, s posádkou 150 mužů, byla uzpůsobena k pronásledování a zneškodnění pirátů. Měla výtlak přes 284 tun, čtvercové plachty a dvě řady vesel. To lodi umožňovalo manévrování během bitvy i za bezvětří, kdy lodě nevybavené vesly ležely „mrtvé“ na vodě. A posádku tvořili ti, které Kidd považoval za nejlepší a nejoddanější. První francouzskou loď kapitán Kidd zajal už cestou do New Yorku a získal tak i první kořist. Část posádky francouzské lodi navíc přešla do jeho služeb, další muže, povětšinou otrlé piráty, naverboval v New Yorku.
V září 1696 se Kidd vydal „lovit piráty“ směrem k mysu Dobré naděje v Africe. Ale neměl štěstí. Na Komorech přišel o třetinu posádky kvůli choleře, zbrusu nová loď měla mnoho netěsností, kudy do jejího trupu vnikala voda a hlavně nikde žádní piráti. Někteří námořníci z posádky dezertovali a ostatní začali vyhrožovat vzpourou. Kidd rázně zakročil, jednoho vzbouřence, Williama Moora zabil tak, že mu rozbil hlavu okovaným vědrem. I když kapitáni britských lodí měli právo zacházet se svou posádkou extrémně tvrdě, tohle již bylo za hranou a Kidd to věděl. Přesto věřil, že se případného obvinění z vraždy s pomocí „mocných přátel“ dokáže zprostit.
Na podstatně větší zločin si kapitán Kidd zadělal, když 30. ledna 1698 vyvěsil na lodi francouzskou vlajku a přepadl 400 tunovou loď „Quedagh Merchant“, kterou si najali arménští obchodníci. Byla plně naložena saténem, mušelínem, zlatem, stříbrem, rozmanitým východoindickým zbožím a velmi cenným hedvábím a, bohužel, nacházela se pod britskou ochranou. A tohle už kapitánovi Kiddovi projít nemohlo.
O tom, že byl obviněn z pirátství, se Kidd dozvěděl ještě, než se vrátil do New Yorku. V Karibiku proto svůj lup částečně rozdal a prodal, část svého jmění zakopal na malém ostrovu Gardiners Island u východního konce Long Islandu a pokračoval v cestě do New Yorku. Tam si hodlal svým pokladem vykoupit svobodu, což se mu nepodařilo. Po ročním pobytu v žaláři, kdy byla vězněna i jeho žena, byl Kidd v řetězech poslán do Anglie a tam za pirátství a vraždu námořníka Williama Moora odsouzen k trestu smrti provazem. Veřejná poprava se konala 23. května 1701 v Londýně a musela být vykonána dvakrát. Při první pokusu se přetrhl provaz, jako by Kidda „ani peklo nechtělo“ a pirát popravu přežil. Z davu se ozývaly výkřiky žádající jeho propuštění, jak bývalo v takových případech zvykem, protože poprava již byla vykonána a přetržený provaz je znamením Boží milosti.
V tomto případě se však zvykové právo neuplatnilo a kapitán Kidd byl pověšen o několik minut později. Jeho tělo bylo potom tři roky ponecháno na šibenici pro výstrahu případným budoucím pirátům.
Co se však stalo s Kiddovým pokladem? Cennosti v poměrně malé hodnotě asi 14 000 liber byly v 19. století nalezeny právě na Gardinerově ostrově a nejspíše šlo jen o část Kiddova pokladu, který musel být obrovský. Kapitán jej zřejmě proto rozdělil a ukryl na více místech. Těch je dnes vytipováno asi dvacet, ale všechna pátrání zatím zůstala bezvýsledná. Co když ale už žádný další Kiddův poklad neexistuje? Konec konců by šlo o kořist jen z jedné lodi, i když mimořádně cennou, o kterou se musel podělit s posádkou a částečně ji i sám rozdal.
Ale legendy si žijí svým vlastním životem a Kidda jako piráta posmrtně proslavil právě jeho poklad víc než jeho pirátství zaživa. Tím spíš, že ho měl zakopat na některém ostrově blízko amerických břehů. V literatuře tohoto motivu využil Robert Louis Stevenson v nesmrtelném románu „Ostrov pokladů“ a Edgar Allan Poe v neméně působivé povídce „Zlatý skarabeus“, které jsou pro mnohé hledače pokladů inspirací dodnes. A proč ne? Vždyť snít o pirátech a jejich pokladech se přece nikomu nezakazuje.
