Hnědá a tmavě zelená
Tento druh čočky nejspíš zná každý z nás, přicházeli jsme a přicházíme s ní do kontaktu dokonce nejspíš nejčastěji ze všech odrůd této luštěniny. Kdo by neznal čočku na kyselo s vejcem nebo s párkem? Její výhodou je třeba to, že obsahuje velmi málo tuku. Zároveň je v ní kyselina listová a železo. To jsou látky, které pomáhají předcházet chudokrevnosti. Je vhodná pro starší lidi, kteří jsou zvyklí čočku připravovat. Před vařením se vždy musí namočit. Vodu, do které jste jí vkládali, s luštěninou nevařte, právě látky, které se do ní vyplavily vás nejspíše budou nadýmat!
Červená čočka
Červená čočka, to je učiněný zázrak. Jedná se totiž o obrovský zdroj mnoha důležitých prvků jako: železo, selen, fosfor, zinek a vitamín B6. Škroby z čočky se díky vláknině navíc vstřebávají pomalu a umožňují tak rovnoměrné uvolňování glukózy do krve. To je věc, která zaručí také stabilní hladinu cukru v krvi, čočka je tedy vhodná pro diabetiky a lidi „v dietě“. K tomu všemu ji mohou i miminka, protože nenadýmá.
Černá čočka
Černá čočka, nebo taky čočka beluga má vysokou nutriční hodnotu. Obsahuje dokonce dvojnásobek bílkovin oproti zprofanovanému a prosazovanému tofu. V černém pigmentu je také dostatek antioxidantů, které ve velkém množství obsahují už jenom bobuloviny jako borůvky nebo maliny. Nechybějí v něm ani vitamíny skupiny B, železo a hořčík. Před přípravou ji nemusíme namáčet.
Čočku v kterékoli její podobě je důležité zařazovat do jídelníčku. Proti nadýmání pomáhá koření a častější konzumace. Takže nezapomeňte – luštěniny je dobré jíst minimálně jednou týdně.
